Ať už máte doma batole, školáka či puberťáka, vzdorovitost bývá častým problémem. Dobrou zprávou je, že ji můžete u dítěte pomocí několika základních principů výrazně snížit už během 10 dnů. Jak píše psycholog Jeffrey Bernstein ve svém článku pro Psychology Today, nejúčinnější přístup kombinuje klid, pevnost a empatii. Díky tomu se děti cítí pochopené a zároveň mají nastavené pevné hranice.
Veďte svým klidem
Jak Bernstein píše ve své knize 10 dní k méně vzdorovitému dítěti, když jsou rodiče konfrontováni se vzdorovitým chováním svého dítěte, je přirozené, že cítí frustraci. Reagují-li ale hněvem, vše jen zhoršují. Pokud dítě v jakémkoli věku vycítí napětí či hrubost, bude se pravděpodobně bránit. Například když devítiletá Layla tvrdohlavě odmítala dělat domácí úkoly, její matka Serena se přistihla, že začíná zvyšovat hlas. Místo toho se však zastavila, zhluboka se nadechla a začala k Layle promlouvat opět klidně. To jí pomohlo celou situaci vyřešit.
„Zachovat klid, když dítě vzdoruje, neznamená nechat chování plavat,“ píše Bernstein. „Znamená to dát si prostor k promyšlené reakci. Toto chování rodičů učí děti zvládat své emoce a připravuje půdu pro produktivnější řešení problémů.“
Ukažte dítěti, jak zvládáte své emoce ve stresových situacích vy. Děti se učí pozorováním a vaše klidná reakce je povzbudí k témuž.
Tip: Cvičte „pauzu“. Když se vaše dítě začne vzpouzet, několikrát se zhluboka nadechněte. Až se uklidníte, zareagujte. Svá očekávání sdělujte jemným, ale pevným hlasem.
Nastavte pevné hranice
Pevnost je pro zmírnění vzdoru nezbytná, ale existuje tenká hranice mezi pevností a kontrolou. Když patnáctiletý Ethan odmítl vykonávat domácí práce, jeho otec Miguel se vyhnul snaze mu šéfovat. Místo toho stanovil jasná očekávání: „U nás doma platí pravidlo, že každý pomáhá s domácími pracemi. A pokud nebudou hotové, nebudeme si moci užít víkendové aktivity.“ „Miguel přednesl toto poselství důrazně, ale bez snahy Ethana ovládnout. Hranice byla jasná a Ethan si mohl vybrat, přičemž chápal důsledky,“ vysvětluje Bernstein.
Pevnost znamená stanovit hranice, o kterých se nedá vyjednávat, ale které dítěti umožňují cítit, že má nad nimi určitou kontrolu. Jednou z nejúčinnějších strategií je nabídnout omezené možnosti volby. Můžete například říct: „Můžeš si udělat domácí práce teď nebo po večeři, ale musí být hotové do doby, než půjdeš spát.“ V takovém případě můžete dítěti říct, že je třeba, aby si je udělalo samo. Tento přístup dává podle Bernsteina vaše dítěti možnost rozhodovat se.
Tip: Při stanovování hranic používejte výrazy „až, pak“. Například: „Až budeš mít hotové domácí úkoly, můžeš se koukat na televizi.“ Tím dáte jasně najevo, že splnění očekávání vede k pozitivním výsledkům.
Empatie snižuje emoční reaktivitu
Jedním z nejvíce přehlížených nástrojů ke snížení vzdorovitého chování je empatie. Když dítě cítí, že ho rodiče chápou, je pravděpodobnější, že bude spolupracovat, protože nemusí bojovat o to, aby bylo vyslyšeno. Když šestiletá Kiera dostala záchvat vzteku poté, co jí bylo řečeno, že čas u obrazovky skončil, její matka Tara uznala její pocity: „Vím, že jsi naštvaná, protože ses chtěla dál dívat.“ Tím Tara své dceři ukázala, že její emoce jsou oprávněné, což Kieřinu frustraci rozptýlilo.
Jak Bernstein píše, empatie neznamená souhlasit se vzdorem dítěte, ale potvrdit jeho prožitky. Je to mocný nástroj, který uklidňuje emocionální bouři a vytváří prostor pro spolupráci. Reflektivní naslouchání, opakování slov dítěte a pojmenování jeho emocí pomáhá snižovat emoční reaktivitu a posilovat vztah.
Zachovat klid, když dítě vzdoruje, neznamená nechat chování plavat. Znamená to dát si prostor k promyšlené reakci.
Tip: Používejte fráze pro reflektivní naslouchání, jako například: „Vypadá to, že jsi frustrovaný, protože...“ nebo „Jsi rozrušený kvůli...“ Tím dítěti ukážete, že věnujete pozornost jeho pocitům, což zvyšuje pravděpodobnost, že se zapojí do řešení problému.
Přístup pro trvalou změnu
Spojení klidu, pevnosti a empatie vytváří komplexní přístup ke snižování vzdorovitého chování. Když se tyto strategie používají společně, vzájemně se posilují. Když se například dvanáctiletý Noah odmítl podílet na domácích pracích, rodiče zůstali klidní, stanovili pevná očekávání („Každý musí v domácnosti pomáhat“) a vcítili se do Noahovy frustrace z toho, že si chce po škole odpočinout. Tento kombinovaný přístup umožnil Noahovi cítit se vyslyšen a zároveň pochopit důležitost svých povinností, což časem vedlo ke snížení počtu konfliktů.
Další strategie k posílení spolupráce
Bernstein ve svém článku sdílí i další tipy, jak vzdorovitost u dítěte omezit.
- Zaveďte konzistentní rutinní postupy: Vytvořte předvídatelné rozvrhy činností, jako je jídlo, čas spánku a domácí práce. Když děti vědí, co mohou očekávat, je méně pravděpodobné, že budou klást odpor.
- Posilujte pozitivní chování: Chvalte spolupráci a oceňujte snahu o seberegulaci. To zvyšuje motivaci a posiluje žádoucí chování.
- Modelujte seberegulaci: Ukažte dítěti, jak zvládáte své emoce ve stresových situacích vy. Děti se učí pozorováním a vaše klidná reakce je povzbudí k témuž.
- Vybírejte si své bitvy: Soustřeďte se na nejzávažnější problémy a ty menší nechte být.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
