Naše mysl nikdy nespí. A my si mnohdy přiděláváme zbytečné starosti jen tím, že o všem moc přemýšlíme. „Naše hlava nám doslova nedá pokoj. Neustále přemítáme, zda jsme to či ono udělali správně, přestože s danou věcí už nemůžeme nic udělat. Nebo se snažíme pochopit něco, co ale v podstatě není k chápání. Většinou se jedná o naše pocity. Ty je třeba si připustit a procítit je. My se ale často bojíme, že bychom byli pocity zahlceni, tak o celé věci raději přemýšlíme a snažíme se ji pochopit hlavou,“ vysvětluje terapeutka Hana Hniličková.
Za overthinking lze podle ní považovat také tzv. racionalizaci, kdy věci obhajujeme, přinášíme spoustu argumentů, proč jsme se zachovali, jak jsme se zachovali. „Opět je to hlavně odvedení pozornosti od našich vlastních pocitů. Nechceme cítit to, co se v nás odehrává. Třeba, že nemáme čisté svědomí, že cítíme zlost, a proto jednáme tak, jak jednáme,“ říká zakladatelka terapeutického centra Slunná 27 Therapy centrum (www.slunna27.cz). Sama poskytuje terapii Core Energetics zaměřenou na tělo, tedy metodu, která propojuje vnímání na úrovni těla, mysli i duše.
Říká se, že overthinking je fenoménem dnešní doby. Čím to je způsobeno?
Myslím si, že naše společnost dala příliš velký důraz na rozvoj myšlení. Málo se naopak ve výchově věnujeme sociálním a vztahovým dovednostem. Už se to ale naštěstí mění. Lidé vědí, že tzv. soft skills jsou důležité a bez nich nám je vysoká inteligence a dobré přemýšlení k ničemu. Ale změna probíhá ve společnosti ztuha. Ve škole jsme zaměřeni na rozvoj myšlení mnohem víc než na rozvoj emoční inteligence. Do té patří zejména schopnost rozpoznávat vlastní pocity, rozumět jim, a tím i sobě. Znát motivy svého jednání.
V ideálním případě jednám „ze svého středu“, tedy vím, co chci a o co usiluji, nejednám tedy z popudu druhých, v reakci na ně. My ale tuto schopnost ztrácíme, nevíme, kým jsme a co chceme, proto přichází na řadu „dělání věci správně“, tedy tak, jak „se to má dělat“. A to už jsem ve fázi přemýšlení, kdy bádám nad tím, jak věci dělat. Nevychází to ze mě přirozeně. Tam si myslím, že je zakopaný pes.
Nechceme cítit to, co se v nás odehrává. Třeba, že nemáme čisté svědomí, že cítíme zlost, a proto jednáme tak, jak jednáme.
A proč se tak moc bojíme naslouchat sami sobě?
Bojíme se selhání, že uděláme „chybu“. A zase to vidíme ve škole. Jak se u nás ve škole pracuje s chybou? Jedna chyba dvojka, dvě chyby trojka. Zkrátka za chybu přichází „trest“ v podobě horšího hodnocení. A to my nechceme. Naštěstí i tohle progresivní školy opouští.
Chyba je skvělá věc, která nás může příště lépe nasměrovat. Když se nebojím dělat chyby, pouštím se do věci s lehkostí, protože vím, že nějaké chyby budu dělat vždycky. Je to něco, co je člověku naprosto vlastní, neustálé chybování. Když tohle dokážeme přijmout, skutečně se osvobodíme, a to právě od strachu ze selhání.
Myslím, že mnoho lidí hodně bojuje se strachem ze selhání...
Ano. Jsme přesvědčení, že když se nám něco nepovede, ostatní nás nebudou přijímat a hlavně, nebudou nás mít rádi. Dotýkáme se našeho vnitřního dítěte, které usiluje o pozornost a lásku a je přesvědčené, že ji dostane, jen pokud bude „dělat věci správně“, pokud neselže, pokud nic nepokazí. Dítě bylo za chyby ponižováno, ten pocit byl strašný, tohle už dneska nechce zažít. Za žádnou cenu. Věřím, že právě tahle motivace vede lidi k nadbytečnému snažení a přemýšlení, pachtění se za dokonalostí.
Mgr. Hana Hniličková
Pracuje s pomocí metody Core Energetics. Ve své praxi nabízí prostor, kde si klienti můžou dovolit cítit to, co v daný moment opravdu cítí a přinést pozornost těm částem, které ji v daný moment potřebují. Podporuje své klienty na cestě k pravdě a odvaze podělit se o ní se svým okolím. Pomáhá jim rozpoznávat své potřeby a získat sebedůvěru k jejich naplňování. S klienty pracuje individuálně i v rámci skupinové terapie.
Jak poznám, že přemýšlím až moc, a jací lidé k tomu mají největší sklony?
Problém začíná tehdy, když mě nadměrné přemýšlení a přemítání obtěžuje. Zjišťuji například, že nemůžu usnout, nedokážu se uvolnit a oddat se vlastní únavě, respektive unavenému tělu. Když přestávám mít radost z nabytých věcí nebo svého konání, protože nepřestávám zpochybňovat, zda jsem se rozhodla dobře.
Největší sklony k overthinkingu mají asi úzkostní lidé. Otázka ale je, zda úzkost nevzniká právě z nadbytečného promýšlení.
Má přehnané přemýšlení i nějaké další negativní dopady na náš život, které si třeba ani nemusíme uvědomovat?
Ano, vnímám zejména jeden rizikový faktor. Když k sobě nepouštíme vlastní pocity a řešíme situace hodně rozumově, něco v intimních vztazích chybí. Partneři, ale i přátelé potřebují určitou emocionální intimitu, přijetí v pocitech. Pokud tohle neumíme sami, těžko to můžeme nabídnout druhým. A tím mohou naše blízké vztahy velmi trpět.
Měla byste nějakou radu, jak si od nadbytečného přemýšlení pomoci?
Doporučuji jakoukoli aktivitu, která nám pomůže dostat se víc do těla. Sport, fyzická zátěž, práce s dechem, terapeutická práce s emocemi. V terapii se naučíme lépe se v pocitech vyznat a tolerovat je, nechat je námi projít. Pak si dovolíme uvolnit se v těle, spočinout v něm, oddat se mu a nemusíme veškerou energii koncentrovat v mozku, protože tím ho zatěžujeme.
Reklama
foto: Se svolením Hany Hniličkové, zdroj: Autorský článek
