Petra Glosr Cvrkalová ztratila před jedenácti lety tragicky manžela. Později založila Nadační fond Vrba, který pomáhá dalším ženám, mužům i jejich dětem, kteří se ocitli v podobné situaci.
Vy sama jste kdysi ovdověla. Můžete krátce popsat, co se tehdy stalo?
Před jedenácti lety mi při kácení topolů náhle zemřel manžel a tatínek mých dvou malých dcer. V sedm ráno mi dal pusu na rozloučenou a o půl desáté dopoledne jsem už byla mladá vdova s dětmi.
Jak jste zvládla ten prvotní šok? Co vám tehdy nejvíc pomohlo?
Nevím jak, ale prostě jsem to zvládla. Měla jsem při sobě rodinu a pár přátel. Tehdy to bylo jako zlý sen. Akceptace reality je vážně dlouhodobá záležitost. Mnoho dní jsem měla představu, že se otevřou dveře a ozve se: „Holky, jsem doma!“ Prvního března to bylo jedenáct let a stejně jsem schopná si ten den vybavit minutu po minutě.
Největší výzvu vidím v rozhodnutí vrátit se zpátky do života. Pokusit se uvěřit, že budou opět šťastní a budou se umět znovu radovat.
Platí podle vás rčení, že čas všechny rány zahojí?
Díky času není bolest ze smrti milované osoby ani větší, ani menší. Čas dle mé zkušenosti takovou moc nemá. My se pouze díky času naučíme s tou bolestí žít. A tím se nám subjektivně může zdát, že čas hojí rány.
Co vás vedlo k založení fondu?
Nejdříve musel vzniknout spolek Zpátky do života, který poté mohl zřídit nadační fond. Taková byla v roce 2016 pravidla. A vedla mě k tomu touha vytvořit pomyslné dveře, na které může pozůstalý rodič s nezaopatřeným dítětem kdykoliv zaťukat, říct, co ho trápí, a pomalu se tak zase začít vracet zpátky do života. Do jiného – ale do života.
Co je podle vás největší výzvou pro vdovy a vdovce?
Zpočátku to je určitě prokousávání se administrativními záležitostmi, dědickým řízením a nastavením nového režimu rodiny. Největší výzvu vidím v rozhodnutí vrátit se zpátky do života. Pokusit se uvěřit, že budou opět šťastní a budou se umět znovu radovat. Tím, jak ovdovělí rodiče zvládají celou situaci, učí především své děti, jak se chovat, když v jejich životech nastane takto zásadní změna.
Setkání v Blansku. Zdroj: Se svolením Petry Glosr Cvrkalové
Co se musí řešit v případě úmrtí partnera nejdříve?
Těch věcí, které se musí řešit, je poměrně dost a vždy to záleží na tom, jak byli partneři informováni o svých závazcích a povinnostech. Proto nevydávám žádný univerzální manuál. Moje know-how má v tuto chvíli 64 různých variant, které mohou nastat. Co ale doporučuji pořešit, než se vydá úmrtní list, je uvedení objednavatele pohřbu a toho, kdo bude účastníkem dědického řízení. Tedy pozůstalou manželku, manžela, partnerku, partnera.
Jak se liší úmrtí v případě manželství a stavu, kdy pár není sezdaný, ale přesto spolu třeba mají děti? Je to pro druhou skupinu náročnější? V čem?
Rozdíl je rozhodně při dědickém řízení a dále v nároku na pozůstalostní důchod. Partneři většinou nedědí nic a také ze své podstaty nemohou mít status vdova či vdovec, a proto nepobírají vdovské a vdovecké důchody. Rozdíl ze své praxe shledávám převážně v oblasti majetkových a finančních poměrů.
Liší se nějak témata, s nimiž se na vás obracejí vdovci oproti tomu, co nejvíc řeší ženy-vdovy?
Za devět let jsem se svými klienty prožila přes 700 příběhů. Neodvážila bych se zobecňovat. Každý náš tatínek je originál a já mám radost, že v posledních letech dokážou i muži plakat před lidmi, a nevadí jim o své bolesti mluvit na veřejnosti. Tatínci nás vyhledávají s podobnými zakázkami jako maminky. Pouze v péči o domácnost se tyto požadavky liší. Maminky jsou vděčné za naši službu pana řemeslníka, kterou od března nově poskytujeme, a po prvním měsíci máme skvělé zpětné vazby. A tatínci většinou využívají naše Vrběnky, tedy pečovatelky a hospodyně.
Až tato životní událost mi ukázala, jak široké okolí hodnotí, jestli nosím černou dost, nebo málo. Zda pláču moc, nebo málo. Zda chodím dost často na hřbitov. Kdy je moc brzy hledat si nového partnera a podobně. Ten výčet by byl nekonečný.
Za tyto služby klienti neplatí? A za jakých podmínek je mohou využívat?
Ano, díky charitativní sbírce Rozsviťme Česko můžeme poskytovat tyto služby zdarma. Je to pouze pro ovdovělé s nezaopatřenými dětmi, ne pro ovdovělé, seniory. To není naše cílová skupina, tam bohužel takové služby poskytovat nemůžeme.
Jak velká je v Česku skupina ovdovělých?
Naší cílovou skupinou jsou pozůstalí rodiče s nezaopatřenými dětmi. V naší zemi není možné se dopátrat přesného čísla, ale ze všech nám dostupných dat a údajů evidujeme, že nás může být kolem padesáti tisíc. Když si uvědomíte, že na každou tuto rodinu připadají čtyři až sedm pozůstalých, je to veliká skupina obyvatel, která potřebuje v této životní krizi pomocnou ruku.
Pořádáte i srazy ovdovělých. Co se na nich děje?
Na čtyřdenním setkání dostávají prostor zvlášť rodiče, zvlášť děti a díky našemu speciálnímu animačnímu programu mají prostor i pro společné aktivity. V rámci Setkání pod Vrbou dochází i k individuálním konzultacím s psychoterapeutkou nebo se mnou. Vždy se snažíme, aby nás navštívil i někdo s kulturním nebo arterterapeutickým programem. Vybíráme záměrně hezké hotelové komplexy s možností wellness, protože je důležité naše klientské rodiny opečovat nejenom na duši, ale i na těle.
Jestli můžu něco doporučit těm, kteří si touto životní zkouškou procházejí, investujte do sebe, do svých dětí, do zážitků, které vám nikdo nevezme, a na okolí se neohlížejte. Jde pouze a jen o vás.
Jakým způsobem je váš fond financován?
Hledáme stále dlouhodobé partnery, kteří vidí v naší činnosti smysl a chtějí s námi podporovat pozůstalé rodiče a jejich děti. Příkladem jedné naší nové spolupráce je například Nadace Clementia Banky Moneta. Jsem ale vděčná i za každou podporu z krajů, protože bez krajského spolufinancování bychom nebyli schopni působit po celém Česku.
Dnes už vím, že mít dobrý úmysl a vizi nestačí. Ale s každou podpořenou rodinou roste i moje úsilí nevzdat to a vyjednávat, kde se jen dá. Samotná Vrba má veřejnou sbírku www.korunaprovrbu.cz, kde mohou lidé přispívat jednorázově nebo i pravidelně. Ale rádi uvítáme i podporu ve formě spolupráce. Aktuálně hledáme partnera, který by nám pomohl koupit automobil Volkswagen Caddy pick up pro našeho řemeslníka.
Blíží se Konference péče o pozůstalé, která proběhne v červnu v Brně. Co se tam bude dít?
Letošní ročník se bude konat 19. června a hlavním tématem bude perinatální ztráta, duševní zdraví, ale dotkneme se i tématu pohřebnictví. Nově do třetího ročníku vstupujeme se spolupořadateli APPP, Klára pomáhá z.s. a Dítě v srdci z.s. Z této spolupráce mám doopravdy radost, stejně jako z webových stránek, kde snadno dohledáte program a možnosti se na konferenci přihlásit: https://konferencepp.cz.
Kdybyste měla na závěr poradit ovdovělým jednu věc z vlastní zkušenosti, co by to bylo?
Osobně neradím. Každý z nás má svůj osobitý příběh. Ale co mě úmrtí mého manžela stále učí, je nezapomínat, jak je život krátký, a že nechci dopustit, abych žila podle mínění a soudů lidí, kteří mě neznají. Až tato životní událost mi ukázala, jak široké okolí hodnotí, jestli nosím černou dost, nebo málo. Zda pláču moc, nebo málo. Zda chodím dost často na hřbitov. Kdy je moc brzy hledat si nového partnera a podobně. Ten výčet by byl nekonečný.
Nakonec, když toto vše překonáte a opět si dovolíte důvěřovat vesmíru, že máte vy i vaše děti právo na štěstí, začne to kolečko hodnocení znovu. A tak, pokud můžu něco doporučit těm, kteří si touto životní zkouškou procházejí, investujte do sebe, do svých dětí, do zážitků, které vám nikdo nevezme, a na okolí se neohlížejte. Jde pouze a jen o vás.
