Myslíte si, že si jej nemůžete dovolit? Pak vězte, že někdy je to nutnost. Důležité je udělat ten první krok. Sabatikl vás může doslova zachránit od pracovního vyhoření, umožnit vám věnovat se jiným činnostem, odpočinout si a nabrat síly na další pracovní maratón. „Je čím dál běžnější, že si můžete sabatikl na určitou dobu domluvit jako benefit u zaměstnavatele, protože už mnoho majitelů firem chápe, že člověk s doplněnou energií odvádí lepší práci,“ říká Jitka Kolářová, která si volno dopřála a nemůže si ho vynachválit. O svou zkušenost se s námi ráda podělila.
Podle Jitky si můžete sabatikl naplánovat, i když podnikáte. „Zde je důležité udělat si přípravu a plán, aby bylo vaše podnikání i po návratu funkční. To byl můj případ a pokusím se vám předat konkrétní kroky a inspiraci k tomu, jak sabatikl naplánovat, užít si ho naplno a vyzvednout si z něho to, co opravdu potřebujete,“ popisuje Jitka.
Jak na to
Prvním a nejdůležitějším krokem je rozhodnutí. „Už minulý rok jsem si všimla, že je toho na mě nějak moc. Cítila jsem úbytek energie, nedostatek prostoru pro zpracování všech zkušeností, a hlavně volání duše,“ pokračuje Jitka, která kromě podnikání a častého cestování s manželem je také maminkou sedmileté Amálky.
Když si sama sobě položila otázku, co nejvíce potřebuje, odpovědí bylo mít hodně volného času a nemuset nic dělat. O podobném odpočinku možná přemýšlí mnoho lidí, ale jen málokdo z nich se odváží udělat změnu. Jitka toužila vystoupit ze zajetého pracovního rytmu, osvobodit se od povinností a věnovat se jiným věcem, na kterých jí záleží.
„Cítila jsem, že bych si mohla naplánovat odměnu za pětiletou práci na osvětě ikigai (japonský koncept hledání smyslu života) v ČR a dopřát si velký výdech a nádech. Jakmile jsem si v kalendáři vyhradila tři měsíce s názvem ,sabatikl‘, okamžitě jsem pocítila příliv energie a klid pro život tady a teď. To pro mě bylo jasným znamením, že jdu správným směrem,“ vysvětluje.
Sabatikl je volání duše.
Tím přešla do dalšího kroku, kterým je příprava na sabatikl. Když se rozhodnete pro delší volno, je důležité se na to dobře připravit. Jitka doporučuje udělat si nějaký závazek, abyste už nemohli z tohoto rozhodnutí vycouvat. „V říjnu jsem to nejprve oznámila svému nejbližšímu týmu a potom i svým klientům. Velmi dobře funguje, když to můžete někomu říct, pojmenovat důvody a sledovat, co to s vámi dělá. Protože to říkáte především sobě a dáváte si tím najevo, že to myslíte opravdu vážně,“ vysvětluje Jitka. Dodává, že tímto rozhodnutím zapojujete do svého plánu i ostatní, kteří se na to mohou připravit nebo se cítit jako důležitá součást tohoto procesu, což se projeví až později.
Nepodceňujte přípravu
Jitka o svém sabatiklu informovala své okolí s dostatečným předstihem. Velmi se jí ulevilo, protože právě vidina blížícího se „volna“ jí pomohla zvládnout ještě několik měsíců intenzivní práce. „Termín v kalendáři se rychle blížil a najednou zbýval měsíc do začátku a já si uvědomila, že pokud se chci opravdu kvalitně odpojit, je potřeba teď zamakat. Musela jsem připravit vše prakticky, předat zodpovědnosti a činnosti dalším lidem, předem vyřešit strategické kroky, které bych normálně řešila za běhu, a udělat asi tisíc malých kroků, které mě předtím ani nenapadly,“ popisuje svou přípravu. Do toho všeho přicházely nové a nečekané výzvy, které se, jak to tak bývá, vůbec nehodily.
„Poslední měsíc jsem nejvíc bojovala se strachy a obavami, zda si to vůbec můžu dovolit, jestli všechno stihnu předat. Byla velmi lákavá představa, že to nemusím řešit hned a že by bylo jednodušší si to nechat k řešení i během sabatiklu.“ Pak jí ale došlo, že by to nebylo ono; všechno by řešila pouze napůl, což by nebylo k ničemu. Nakonec se smířila s tím, že nezáleží na tom, zda se jí podaří stihnout a vyřešit úplně vše. „Cítila jsem, jak se odevzdávám a vidím cílovou rovinku,“ vzpomíná Jitka, která se tímto přehoupla do další fáze.
To, že žijete svůj sen, poznáte, až se z něj probudíte. Tak nějak se nyní cítím.
Přišel čas vytvořit vizi a plán, co si během těch tří měsíců „volna“ Jitka skutečně přeje dosáhnout. „Miluju se vnitřně nastavit na jakýkoliv časový úsek, uvědomit si, co je důležité, v čem a jak se chci posunout, jaké zdroje k tomu potřebuju, a co mi bude to podstatné stále připomínat,“ popisuje Jitka. S tím jí pomohla kamarádka Linda, která ji provedla vizualizací. „Měla jsem možnost poznat pocity a obrazy toho, co si nejvíce přeju zažít. Na základě toho jsem si už sama vytvořila konkrétní vizi a plán,“ objasňuje.
Je to tady
První měsíc sabatiklu Jitka nazývá jako „vstup a stavy bytí“. Jejím jediným cílem bylo „nebýt“, což paradoxně znamenalo být plně v přítomnosti. „Díky tomu, že jsem nemusela nikde být na čas, mohla jsem se ponořit do stavů plné přítomnosti. Byla to naprostá euforie,“ popisuje. Konečně se mohla zaměřit na všechno, na co předtím neměla čas.
„Dělat teplo domova svou mentální přítomností. Mít čas skutečně pobýt se svými skrytými emocemi. Dělat jen to, co se mi právě chce a co potřebuji. Pečovat o své tělo a duši. Chodit na španělštinu a ohlédnout se za posledními roky v podnikání,“ vyjmenovává Jitka, pro kterou to bylo krásné období, na které ráda vzpomíná. „Čekala jsem, že přijde nějaká úzkost, jestli mi něco bude chybět, zda budu cítit pnutí nebo prázdnotu, ale to se nestalo, alespoň první měsíc ne,“ dodává.
Druhý měsíc Jitka nazvala „Být, či nebýt“. Po měsíci plného pracovního odpojení cítila, že se dostala do plusu. Dokonce zvažovala, zda sabatikl neukončit. „Byla jsem plná energie a říkala jsem si, že další dva měsíce už je to zbytečně dlouhé. Ale věděla jsem, že je to taková ‚léčka‘. Je to období, kdy se to láme a vyzvedává to podstatné,“ pokračuje.
Aby tomu dodala větší hloubku, naordinovala si suchý únor v březnu a „nothing doing diet“, což je období, kdy vůbec nic neděláte a přichází obrovská nuda a různé pocity, se kterými se musíte vyrovnat. „Přepadl mě strach ze zbytečnosti, málem jsem se ukousala nudou. Na konci toho černého týdne přišel klíčový moment. Zašla jsem do kavárny a napsala skoro čtyřstránkový dopis sama sobě pro další cestu. Vedle mě začal hrát pouliční umělec Ave Maria. A já věděla, že to je ono,“ vzpomíná.
Nová etapa vyžaduje nový plán.
Poslední měsíc už byl v duchu „být (a nebýt)“. „Pomalu, ale jistě jsem vyplouvala na krátké návštěvy do pracovní reality z mého sabatiklového břehu. Spojovala jsem se s klíčovými lidmi, sdílela vize a pomalu se připravovala na další etapu. Všimla jsem si, že už mi tolik nejde být v plné přítomnosti, že už zase žiju své budoucí vize,“ popisuje.
Přestože dny během sabatiklu utíkají mnohem pomaleji, najednou přijde konec. Jitka to popisuje tak, že sabatiklové sklo, které ji chránilo, bylo najednou pryč. „To, že žijete svůj sen, poznáte, až se z něj probudíte. Tak nějak se nyní cítím,“ popisuje své pocity po ukončení sabatiklu letos na jaře. „Je mi smutno, ale zároveň vím, že aby to dávalo smysl, musí to mít svůj konec. A aby byl nový a kvalitní začátek nové, dynamičtější etapy, kterou si chci taky maximálně užít, je potřeba mít zase plán,“ říká Jitka.
A jaké jsou její závěrečné tipy a doporučení k sabatiklu?
- Jde to naplánovat, i když máte pocit, že ne! Určete si délku a přizpůsobte tomu vše, jako by na tom závisel váš život — protože on opravdu závisí!
- Sabatikly se obvykle plánují na půl roku nebo rok, ale můžete zkusit i 3 měsíce nebo „jen“ měsíc. Upřímně říkám, že kvalitně prožitý měsíc, kdy se naprosto odpojíte, udělá zázraky. Dokážu si představit i týden na samotě bez jakéhokoli připojení.
- Kvalitní odpojení je klíč. V přípravě si zajistěte, abyste nebyli součástí pracovních věcí. Ujasněte si, v jakém případě se vám kdo a kde může ozvat, a zařiďte si za sebe náhradu. Odpojte se i od všech komunikačních kanálů, které teď nebudete chtít používat.
- Udělejte maximum při předávání svých kompetencí a úkolů, které potřebujete, aby fungovaly — ale ne víc. Musíte to hlavně pustit. Pokud něco nebude fungovat bez vás, je na čase přemýšlet, zda to má vůbec existovat. I když se některé věci pokazí a vy tam nebudete, abyste to mohli zachránit, i to je váš největší dar.
- Vytvořte si seznam svých přání, co si nejvíc přejete zažít, a pak si je postupně plňte. Vracejte se k původnímu, nejčistšímu záměru a věřte mu. Nespěchejte a neutíkejte při prvním pocitu doplněné energie.
- Věřte, že pracovní svět se bez vás bude točit dál. A možná ještě lépe než předtím. Buďte připraveni na nejhorší, ale věřte v nejlepší! Možná znovu zjistíte, že věci se dějí samy o sobě a že se možná až příliš snažíte (a to vás vyčerpává!).
- Vydejte se radikální cestou toho, co milujete a co vás oživuje! A touto cestou ideálně pokračujte i po sabatiklu, protože to je ten nejjednodušší a nejzábavnější způsob, jak být v okamžicích plné přítomnosti. A to je to jediné, co v životě reálně máme.
- Nebojte se dlouhých chvil, prostojů a nudy. Učí to trpělivosti a uvnitř vás se během toho děje mnoho.
- Nemějte obavy z náročných emocí, které se mohou objevit. Potřebují s vámi pobýt a být přijaty. Budete překvapeni, jak po první části sabatiklu začne váš mozek přemýšlet jinak a vnímat nové věci. Není divu, má teď jiné podněty než v běžném životě. Sledujte, co konzumujete, jakým lidem se vystavujete, jaké energie se ve vás tvoří, co vám dělá dobře a co ne. Toto je ideální čas na pozorování a experimentování.
- Užijte si všechny fáze svého sabatiklu a žádnou z nich nevynechejte. Od rozhodnutí přes přípravu, bytí v sabatiklu až po jeho ukončení a plán na další skvělou etapu.
Související…
Reklama
foto: Kateřina Fajmon, zdroj: Autorský článek
