Markéta Petrlíková je drobná postavou, ale svými zkušenostmi, plány a energií pouštět se stále znova do cestovatelských výprav by předčila nejednoho odvážného badatele. Na Španělech obdivuje jejich přístup k životu, ale především si zamilovala jejich zemi. Provázet začínala, ještě když neexistovaly mobily ani jiné vymoženosti, a vlastně ani cestovka CK Radynacestu.cz, pro kterou dnes vymýšlí a realizuje zájezdy. Za tu dobu se spousta věcí změnila, co se ale nezměnilo za celé tři dekády ani o drobet, je její neutuchající chuť cestovat a přibližovat lidem svět.
Markéto, kdy jste byla ve Španělsku poprvé a čím si Vás získalo?
Do Španělska už jezdím více než třicet let. Je to má celoživotní láska a splněný sen, už na střední škole jsem se učila španělsky, aniž bych tušila, že se mi tato země tak zaryje pod kůži. A čím si mě získalo? Je to asi směs všeho, co nabízí: úchvatné památky, čarokrásná příroda, moře ve všech jeho podobách a v neposlední řadě je to přístup jeho obyvatel k životu.
Jak dlouho se věnujete průvodcování?
Zní to asi hrozně, ale průvodcování se také věnuji už více než třicet let, s menšími přestávkami, kdy mě život zavál někam jinam. Hned po revoluci jsem se vydala do neznáma a připravovala jsem zájezdy pro první cestovatele. Byly to tenkrát bojové podmínky bez technických vymožeností, které nám pomáhají dnes, ale na druhou stranu to bylo velké dobrodružství. I když tuhle práci dělám už tak dlouho, tak mě pořád neskutečně baví!
Je nějaká destinace, která má ve Vašem srdci zvláštní místo?
Všechny destinace, které provázím, mají v mém srdci zvláštní místo. Vždycky, když někam jedu, strašně moc se těším a myslím si: tohle místo miluju asi ze všech nejvíc. Jenže za pár dní jedu zase jinam a mám úplně stejný pocit...
Pokud byste měla porovnávat Španěly a Čechy, co bychom si měli vzít my od nich a co by naopak mohli okoukat oni od nás?
Jsme hodně odlišné národy. Možná právě proto jsou výlety do Španělska tak zajímavé a lákavé a většinu cestovatelů tahle země a její obyvatelé naprosto nadchnou. Musíte se ale hned při příjezdu přepnout do jejich „levelu“. Nespěchat, nerozčilovat se, když něco nejde nebo není podle vašich představ, nechat život plout a radovat se z každého okamžiku a z každé maličkosti. To je umění, které Španělé opravdu ovládají, a to bychom se od nich měli trochu přiučit. My se o to s našimi cestovateli při našich cestách snažíme a myslím, že se nám to daří. Španělé by se od nás mohli přiučit dochvilnost, spolehlivost a preciznost. I když..., kdo ví, jestli by tím neztratili to své kouzlo.
Ve spoustě Vašich článků se věnujete také gastronomii. Co bychom tedy měli ochutnat? A připravujete si španělské speciality i doma, nebo si je vychutnáváte jen v rámci svých cest?
Španělská gastronomie, to je velké téma. Asi se mi nepodaří ho sem vměstnat do pár řádků. Každopádně ochutnat jejich speciality stojí za to, vždyť středomořská strava byla zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Já svým cestovatelům vždy doporučuji ochutnat regionální speciality. Každá oblast Španělska má své gastronomické skvosty a jsou na ně patřičně hrdí. I to je typický rys Španělů: patriotismus a národní hrdost. Určitě znáte paellu, sangrii, gazpacho nebo tapas. Ale těch specialit je mnohem víc, abyste je všechny stihli ochutnat, budete se muset do Španělska vracet.
Doma se také snažím španělskou kuchyni propašovat do jídelníčku, nicméně moje rodina je dost konzervativní a upřednostňuje českou stravu, takže mě většinou přehlasují. Nicméně jsem většinu roku ve Španělsku, takže si místní kuchyni užívám téměř celoročně.
Krom průvodcování se věnujete také překladům. Co byl pro Vás zatím největší překladatelský oříšek?
Každý překlad je jiný, pořád se musím něco učit, přicházejí stále nová témata, se kterými se musím seznámit, abych vůbec pochopila, co překládám. Většinou překládám technické texty a vzhledem k tomu, že jsem spíš humanitně zaměřená, je to často dost náročné. Každý překlad je pro mě výzva. Je to takový protipól cestování a průvodcování.
Lákal by Vás překlad knih? Po které knize byste sáhla?
Na překlad beletrie bych si asi netroufla, to musí být člověk tak trochu spisovatel, nestačí text pouze přeložit, spíš převyprávět příběh svými slovy. Ale určitě by se mi líbil překlad nějaké knihy spojené s cestováním nebo s historií, což jsou obory, které mě hodně baví.
Většinu rozhovoru jsme se pohybovali na pevnině, Vy ale provázíte cestovatele i na zájezdech na španělské ostrovy. Které to jsou?
Ano, provázím i na španělských ostrovech, konkrétně to jsou Kanáry a Baleáry. Na Kanárských ostrovech je to především asi nejoblíbenější ostrov Tenerife, pak panenský ostrov La Gomera s velmi zajímavou historií a tradicemi, další z ostrovů je Lanzarote spjaté s životem a dílem slavného místního umělce Césara Manriqueho a se slavnými „černými“ vinicemi a pak je to i sousední Fuerteventura s úchvatnými písečnými dunami. Na Baleárech je cílem mých cest největší ostrov Mallorca a jako novinku chystám pro CK Radynacestu i Menorcu.
Jak byste srovnala život na ostrovech a například v Barceloně?
I když jsou Španělé z různých koutů země rozdílní, to hlavní mají společné. Třeba Baleárské ostrovy jsou od Barcelony vzdálené jen nějakých 200 km, obyvatelé těchto dvou míst mají společnou historii, podobnou řeč a celkově jsou si dost podobní. Ale oni by určitě namítli, že přeci nejsou Španělé, ale Katalánci a Mallorčané. Obyvatelé Kanárských ostrovů jsou trochu jiní, je tam přeci jen znát fakt, že jsou Kanáry dost vzdálené od pevninského Španělska a vůbec od Evropy. Ale hlavní rysy zůstávají společné.
Španělsky se mluví i za oceánem. Je pro Vás cestovatelskou výzvou Latinská Amerika, nebo to není zajímavý cíl?
Zajímám se i o Latinskou Ameriku, vždyť její historie je často provázaná se Španělskem. Párkrát jsem se tam už vydala objevovat místní krásy soukromě. Zatím jsem neměla příležitost tyto vzdálené destinace provádět, ale určitě to pro mě výzva je. A třeba se mi někdy tenhle můj tajný cestovatelský sen splní.
Reklama
foto: Radynacestu, zdroj: Radynacestu