Golf je sport s lehkým puncem snobismu. Jaké to je prosadit se v tomto prostředí, když jediné jméno, které si veřejnost pod touho aktivitou představí, je Tiger Woods, se české golfistky Lucie Hinnerové ptal hokejový trenér, kouč, manažer a spisovatel Marián Jelínek v druhém díle svého pořadu.
Lucie Hinnerová je na greenu jako doma, ačkoliv se golfu začala věnovat relativně pozdě, a to ve čtrnácti letech. Svým drivem však dnes dostatečně vynahrazuje léta, která trávila jako malá na tenisovém kurtu. Nyní pro ni tato doba nepředstavuje žádný vysoký hendikep a usměvavá sportovkyně má chuť zasadit se o proslavení tohoto sportu i svého jména.
Když míček padne do jamky
„Já si myslím, že to není pravda,“ vyvrací ihned ze začátku rozhovoru Lucie všeobecnou domněnku o golfu jako sportu pro snoby. Je přesvědčená o tom, že tento předsudek zde zůstal ještě z dávných dob, kdy tuto hru v jejích počátcích praktikovali jen movití Skoti. Podotýká ale, že se v každém klubu najde i někdo, kdo se snaží být něco víc. Na otázku, zda se domnívá, že český golf může dosáhnout světové úrovně, odpovídá optimisticky: „Je to možné, ale chce to vůli. My sice nemáme tak dobré podnebí jako třeba ve Španělsku nebo v Itálii, kde mohou hrát na trávě celý rok, což je důležité, ale v Americe soutěží i Švédky, které jsou na tom ještě hůř než my tady v Česku.“
Na její cestě ji nejvíce ovlivňovali rodiče a bratr, který vždy rekreačně sportoval, a ona chtěla být podvědomě jako on. „Mohla jsem si hezky lakovat nehty a malovat se, ale rodiče mě vedli k tomu být aktivní, a tím mě asi nejvíc formovali.“ V boha Lucie nevěří. Spíše v něco mezi nebem a zemí. „Smysl života stále hledám,“ odvětila s úsměvem, „a to po každém nepovedeném turnaji. Ale věřím, že společnosti něco přinesu. Že jsem tu proto, abych něco dokázala a pomohla tak ostatním.“
Golfová akademie
Sláva hory i oceány přenáší, proto Lucie touží po tom, aby mělo jednou její jméno zvučnou intonaci. „Když se řekne golf, spousta lidí si vybaví dvě slova - Tiger Woods - i přesto, že už není světovou jedničkou. Já bych chtěla něco podobného. Je mi jasné, že ve světě se mi to asi nepodaří, ale alespoň v České republice a okolí bych si přála, aby si lidé, když uslyší moje jméno, jej spojili s dobrou hrou,” říká. Její metou je dostat se na nejvyšší evropskou soutěž. Nejde jí však ani tolik o výhru jako o budování své pověsti. Ráda by nabrala co nejvíce zkušeností a pomáhala pak jako manažerka na cestě mladým nadějným dětem u nás. „Pokud mi to ale půjde dobře, nevidím důvod, proč bych do Ameriky neměla jít,“ doplňuje Lucie. Do budoucna by chtěla dostudovat magisterský titul. Později má v plánu zůstat v tenisovém prostředí. Kdyby měla kouzelný prsten, založila by si svou vlastní golfovou akademii. „Chtěla bych se zaměřovat spíše na sportovní golf, ale myslím si, že součástí každé takové akademie jsou i rekreační hráči,“ odpovídá.
foto: archiv