Rád říká, že důvodem, proč založil svou vlastní cestovku, byla chuť dělat věci jinak. Ta ovšem přichází v okamžiku, kdy člověk není s něčím spokojený. A Martin Šimek, v té době průvodce jedné z cestovních agentur, měl těch námitek víc. Ta hlavní ovšem byla, že způsob, jakým klienti jeho tehdejšího zaměstnavatele trávili dovolenou, mu moc nevyhovoval.
„Na klasických pobytových zájezdech není nic špatného, má to roli s hodnotou třeba pro rodiny s malými dětmi, ale neříkejme tomu cestování. Máte kolem sebe další jiné turisty, jíte tam nějaké prefabrikované jídlo z all inclusive, jste na nějakých metrech v tom komplexu u moře a nic nepoznáte,“ říká Martin Šimek a s naprosto elektrizující energií se mě snaží přesvědčit o tom, co to vlastně cestování je.
Prý je podle něj potřeba vyrazit i několikrát za rok na mikrodovolenou. "Lidé chtějí načerpat síly nejen u bazénu, ale také třeba tím, že někam vyrazí a nechají každodenní koloběh na tři čtyři dny daleko za sebou. Pak se vrátí a mají pocit, že si úžasně odpočinuli. Podívejte, vaše víkendy jsou většinou velmi podobné. Ale když si prostě vyrazíte do Barcelony na fotbal, do Amsterdamu na sýrové trhy nebo třeba do Liverpoolu podívat se, kde žili Beatles, tak budete mít zážitek na celý život."
Vy jste kdysi řekl: Nevěřím bedekrům a radám na internetu, nejlepší je doporučení místních. Nicméně ani místní nemusí mít vždy pohled na věc relevantní pro turistu. Mohou mít velmi specifický, neturistický pohled. A na druhou stranu, i bedekry a rady na internetu musí pocházet od lidí, kteří danou destinaci dobře znají nebo alespoň projeli.
Pokud bydlíte v Praze, asi nebudete chtít chodit do turistické kavárny. Budete chodit na kávu tam, kde je vám to příjemné, mimo turistické trasy. A přesně tak je to kdekoliv na světě. Lidé si často myslí, že jim stačí srovnávače kaváren na Googlu, doporučení na Tripadvisoru... Ale ty kavárny zase hodnotí turisté a ty autentické, kam chodí místní, na srovnávačích vůbec nejsou. Vy potřebujete někoho místního, kdo vás těmi místy provede, případně průvodce, který tam jezdí tak často, že už ta místa má zažitá jako svá vlastní. To je hlavní vlastnost dobrého průvodce. Musí ho to bavit, musí si svá místa studovat, trávit tam i svůj volný čas. Průvodce není mluvící hlava, která vám dokáže zařídit lepší pokoj v hotelu.
Když jste začínali firmu budovat, měli jste určitě představu, jak chcete, aby vypadala. Podařilo se vám to po těch 13 letech? Jste spokojený?
Já jsem tehdy znal dobře Paříž, Londýn, Dubaj... a pár dalších oblíbených destinací. Byl jsem tehdy hrozně ješitný a myslel jsem si, že to všem těm cestovkám nandám. Věděl jsem, co chci dělat jinak. Chtěl jsem menší skupiny, chtěl jsem letět letadlem a ne jezdit autobusem, chtěl jsem mít pro lidi víc času... Tak jsem si prostě řekl: Budu dělat nejlepší zájezdy na světě. No a pak došlo k tomu, že klienti přišli za mnou jako za průvodcem a řekli, že by rádi jeli do konkrétní destinace, jestli tam poletím s nimi. Tak jsem oslovil kamarády průvodce a řekl jsem jim: Naplánujte nejlepší zájezd, jaký umíte, já vám nebudu dávat žádný itinerář. Když to bude nejlepší pro vás, bude to taky nejlepší pro lidi, co pojedou s vámi. No a ono se to chytilo, klienti nám začali více věřit a dnes už máme stovku destinací.
Trendem budoucnosti je osobně si všechno vyzkoušet. Když si chci dát v Paříži bagetu, měl bych mít možnost si ji nejdříve upéct a pak ji třeba ochutnat.
Ono totiž stačí s těmi lidmi trávit nějaký čas a poznáte, z čeho jsou nadšení. Dám vám příklad. Jako průvodci mi můj zaměstnavatel vždycky říkal, ať hlavně nikoho neztratím. Trvali na tom, ať účastníky stále hlídáme, vodíme je za ručičku. Vypadalo to, že jsou skoro neschopní se sami pohybovat a že se za ně musí vše zařídit. Tak to ale není. Lidé mají cestovní kancelář často jako servis, ale velice často se taky chtějí od skupiny odpojit a jít se někam podívat sami. Obvyklá praxe cestovek byla – nikam nechoďte, vy se nám určitě ztratíte a budeme vás muset hledat. Naši průvodci říkali opak. Chcete se odpojit? Láká vás něco? Poradíme, jak se tam dostat, kam se jít večer projít s partnerem, dát si třeba někde vínečko v Paříži. My si nemyslíme, že by se turisti ztratili, naopak jim radíme a inspirujeme v tom, kam se jít podívat.
Máte stálé klienty?
Ano. A nejenže se vrací k nám, ale rovnou si vyžádají specifického průvodce. A většinou nám lidé důvěřují a vědí, že když budou chtít jet do Říma na památky nebo na Madeiru na víno, nemusí to být vždycky ten stejný průvodce, každý zná trochu jiná místa. A taky si jako průvodce vybíráme takové lidi, se kterými jsme naladěni na stejnou vlnu. A všichni mají velmi dobrou odezvu.
Jeden váš zájezd se jmenuje Yucatánská kuchyně. Co tam lidé zažijí? Ochutnají jídlo, nebo se třeba sami učí vařit?
Každou destinaci je potřeba ochutnat všemi smysly. Nejen ji vidět, ale opravdu ta chuť je tam velice důležitá, protože je to součástí dané kultury. Naštěstí máme za sebou dobu, kdy se jezdilo s batohy plnými jídla, už se ani moc nechodí do levných vývařoven. Dnes už si dokážeme místní kuchyni opravdu vychutnat. Snažíme se s místními lidmi vytipovat podniky, kde se k tomu dá i něco říct, a pokud je průvodce místní, dokáže vás zavést i přímo do kuchyně.
Trendem budoucnosti je osobně si všechno vyzkoušet. Když si chci dát v Paříži bagetu, měl bych mít možnost si ji nejdříve upéct a pak ji třeba ochutnat. A taky je potřeba se bavit s místními, být v kontaktu s místní kulturou. Třeba v Nepálu se snažíme hledat ubytování na noc v chrámech. Chceme, aby si klienti mohli trošku hrát, zkoušet nové věci, nejen opravdu poslouchat informace z dějepisu, které si dnes každý může pustit někde na dokumentu v televizi.
Jakou máte vysněnou destinaci, kterou byste ještě chtěl provázet?
Já osobně už moc neprovázím, i když na tu dobu často a rád vzpomínám. Raději obdivuji energii průvodců, které máme. Když chcete být dobrý průvodce, musíte svá místa znát naprosto dokonale, abyste o nich dokázali poutavě povídat a měli jste je "zažité". A to já už dnes nestíhám. Ale oblíbené destinace samozřejmě mám, neustále se snažím zařazovat do nabídky něco dalšího. Hodně se mi líbí přístup zaměřený na terapii a hledání inspirace.
Turistika do vesmíru není nic nepředstavitelného. Já se snažím průvodce přesvědčit, že by si to mohli vzít pod křídla a připravit zájezd na oběžnou dráhu. Čekám, kdy se toho někdo chytí, ať jsme první.
Když na daná místa jedu také trochu proto, abych poznal sám sebe. Protože když jste mimo domov, začínáte přemýšlet o životě, vyčistíte si hlavu a vnímáte jen okolí. Na povrch se dostávají i myšlenky, které jsou běžně možná skryté... A třeba taky začnete hodnotit život. Nebo najdete inspiraci ke změně, k novému podnikání. Hledám prostě místa, kde můžete načerpat inspiraci. Třeba z kultury, z umění, ze setkávání s lidmi, kteří vám ukážou, že se dá žít i jinak než v tom koloběhu, který zažíváme.
Po covidovém období, kdy jsme se těšili, že bude všechno jako dříve, přišla ekonomická krize. Inflace dosahuje dvouciferných čísel, pohonné hmoty jsou nejdražší v historii, lidé začínají šetřit. Neobáváte se krize cestování?
Já jsem optimista. Samozřejmě, takoví strašáci jsou. Během pandemie jsme potřebovali na všechno spoustu formulářů a všechno bylo hrozně komplikované, ale šlo to. Roky předtím se zase kladl obrovský důraz na tekutiny na palubách, byly velmi přísné kontroly... Ovšem přínos cestování je tak silný, že se ho lidé nevzdají. Navíc v lidech ta objevitelská povaha je. Chceme cestovat, poznávat jiné kultury, a to se s námi táhne od doby, kdy jsme jako děti točili glóbusem, četli dobrodružné knížky a představovali si, jak to asi vypadá v Africe nebo Americe.
Neustále máme sny a chceme se podívat na vysněná místa, to z nás ještě nevyprchalo. A ty sny jsou silnější než aktuální cena letenek nebo pohonných hmot. Mluví se také o tom, že cestování poškozuje planetu. Cestovat lze ale mnoha způsoby, a i když nějaký dopad na planetu asi má, může vás inspirovat k novým vynálezům, k novým přístupům v práci, může vás natolik nabít, že ten přínos bude zásadně vyšší.
No ono se často říká, že na Zemi už těch míst k objevení moc není...
Podívejte se, turistika do vesmíru není nic nepředstavitelného. Já se snažím průvodce přesvědčit, že by si to mohli vzít pod křídla a připravit zájezd na oběžnou dráhu, ale zatím je to pořád na stole v kanceláři. Čekám, kdy se toho někdo chytí, ať jsme první.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek