Tradiční čínská medicína, která ve světě dostala zkratku TCM podle Traditional Chinese Medicine, má tradici asi 4 000 let, z toho 2 000 let existují psané dokumenty. Nejstarší dochované dílo Vnitřní kniha Žlutého císaře pochází z doby cca 500 př. n. l. S nástupem komunismu byl však v 50. letech 20. století tento systém v samotné Číně okleštěn – upozaděny byly zejména věci související s taoistickými a duchovními záležitostmi, které člověka vedou k tomu, aby navázal kontakt s tím, co ho přesahuje.
Nadále je ale kladený důraz na duševní klid a vyrovnanou psychiku. Ve Vnitřní knize Žlutého císaře se o tom píše: ‚Když duch je klidný a srdce bez tužeb, jak může nemoc vzniknout? Máte-li klidného ducha a srdíčko, nemoc nevznikne, protože jste vnitřně silní.‘ O principech tohoto unikátního léčebného systému jsme si povídali s MUDr. Zuzanou Vančuříkovou.
Z čeho TCM vychází?
Čínská medicína je jedním z nejucelenějších systémů prevence a léčby nemocí. Člověka vnímá jako jednotný celek, který je však součástí většího celku – vesmíru. Děje a pochody v těle se tedy řídí stejnými zákonitostmi jako děje v přírodě a vesmíru. TCM vychází z tisíciletých zkušeností a je úzce svázaná s východní filozofií, opírá se o určitá základní učení a speciální disciplíny. K základům patří učení o jin a jangu a pěti pohybech (prvcích).
Dále jde o učení o vnitřních orgánech, o čchi (základní energii), krvi a tělních tekutinách, o síti drah, o příčinách vzniku nemocí, diagnostice i zásadách léčby. Co se týká léčebných metod, k nim patří úprava životosprávy, masáže, cvičení, akupunktura a bylinná léčba.
V čem tkví největší síla tohoto systému?
Především v tom, že každého člověka hodnotí individuálně a všímá si ho jako celku i se všemi souvislostmi, jako je prostředí, ve kterém se pohybuje, rodina, práce atd. Na základě vyšetření dotazováním, pohledem, pohmatem, poslechem a podobně praktik TCM stanoví diagnózu, čili určí základní poruchy, hledá jejich příčinu a následně stanovuje individuální léčbu. Především u chronicky probíhajících nemocí je nejdůležitější stanovit konkrétní nerovnováhu a pak určit léčbu šitou na míru.
TCM vychází z teorie o neustálém vyvažování jin a jang, které musí být v harmonii. Co je jin a jang a jak se vyvažují?
Čínská medicína považuje za základ zdraví rovnováhu mezi jang a jin v těle a nemoc považuje za nerovnováhu mezi těmito dvěma silami. Více si pojmy jin a jang můžeme přiblížit takto: představme si dvě protikladné síly jako plus a minus, které mají opačné vlastnosti, ale není možné je od sebe oddělit – nelze pochopit, co je světlo bez znalosti tmy, teplo bez vnímání chladu a podobně.
Obecně je jang veškerá aktivita, pohyb, teplo, světlo, pohyb vzhůru, v těle horní polovina a povrch těla, aktivita a funkce orgánů, schopnost se zahřát, schopnost se bránit, emoce a tak dále.
Jin je pak stabilita, klid, nehybnost, tma, forma a hmota, tíha a pokles dolů, v těle jde o dolní polovinu těla, vnitřní orgány, dále jde o krev, tekutiny a o výživu. Z toho je jasné, že jin a jang nelze oddělit, protože co by byl orgán bez své funkce, energie bez výživy? Jak bychom mohli být aktivní, pracovat a tvořit, pokud bychom nebyli odpočatí a vyživení neboli v harmonii?
Co tedy můžeme čekat, když navštívíme praktika TCM?
Především individuální přístup k pacientovi. Praktik TCM na nás má většinou vyhrazený daleko větší časový prostor, než na jaký jsme zvyklí z ordinace běžného lékaře. Dotazuje se nejen na potíže, ale také klade otázky, které s chorobou zdánlivě nesouvisejí. Mimo jiné vyšetřuje i vzhled jazyka a provádí pulzovou diagnostiku.
Metody čínské medicíny mohou být velmi prospěšné při ovlivňování chronicky probíhajících chorob, ale také mohou velmi dobře zvládnout i některé akutní stavy, jako je nachlazení, kašel, chrapot, průjmy a tak podobně.
Z celého komplexního vyšetření pak určuje příčinu nemoci a základní nerovnováhu v organismu. Z toho vyplynou rady ohledně jídelníčku, pohybové aktivity a návrh léčby stravou, bylinami, masážemi či akupunkturou.
Metody čínské medicíny mohou být velmi prospěšné při ovlivňování chronicky probíhajících chorob, ale také mohou velmi dobře zvládnout i některé akutní stavy, jako je nachlazení, kašel, chrapot, průjmy a tak podobně.
Je nějaký rozdíl mezi praktikováním TCM v Číně a u nás, eventuálně v jiných zemích světa?
Rozdíly v praxi v Číně a v Evropě určitě jsou, nicméně v Číně jsem viděla větší propojení západní a orientální medicíny, která je pacientům rozhodně ku prospěchu.
V Číně jsem před lety strávila tři týdny se skupinou dalších studentů na neurologické klinice, nicméně s čínskými profesory a lékaři se setkávám i dnes u nás v rámci výuky. Za tři týdny se samozřejmě čínskou medicínu nelze naučit, ale vidět při vyšetřování a postupu terapeuty a lékaře přímo v Číně je určitě zážitek. Pozorovat jejich přístup k pacientům a naopak chování pacientů vůči nim je určitě obohacující.
Kdy jste TCM objevila a čím si vás získala?
Moje původní specializace je dětské lékařství a nejdřív jsem se začala zajímat o akupunkturu, protože jsem svým pacientům chtěla nabídnout individuální péči navíc. Akupunktura je sice jen jednou ze součástí léčby čínské medicíny, ale před více než 20 lety byla u nás metodou nejznámější a byly jí věnovány semináře v rámci doškolování lékařů, které jsem absolvovala. Později jsem se dozvěděla o možnosti studovat čínskou medicínu komplexně na 1. škole tradiční čínské medicíny. Postupně si mě získala svojí logikou, komplexností a individuálním přístupem k pacientovi.
Co je přitom pro západního lékaře největším oříškem?
Nejtěžší je asi přijetí jiných diagnostických metod a většinou velmi zvláštních pojmenování potíží – běžnou virózu může nazvat napadení vnějším chladem a větrem, letní angínu napadením vnějším horkem...
V souvislosti s TCM se staly populární zejména houby, jako je houževnatec, lesklokorka, housenice, outkovka. S čím nám mohou nejvíce pomoci a čím jsou výjimečné oproti našim houbám, které sbíráme v lese?
Využívání hub v prevenci a léčbě nemocí je velmi starou záležitostí, a to nejen v orientální medicíně. Houby byly léčebně využívány před tisíci lety i v Evropě. Bez ohledu na chemické složení mají obecně velmi pozitivní účinky na imunitu a celkové zdraví člověka. Řada z nich má posilující účinky, podporují očistu organismu a také působí proti toxickému poškození.
Využívání hub v prevenci a léčbě nemocí je velmi starou záležitostí, a to nejen v orientální medicíně. Houby byly léčebně využívány před tisíci lety i v Evropě. Bez ohledu na chemické složení mají obecně velmi pozitivní účinky na imunitu a celkové zdraví člověka.
Co se týká působení na imunitu, některé ji posilují, většina však imunitu harmonizuje, proto mohou být využity i u alergických reakcí. Týká se to lesklokorky lesklé (japonsky Reishi), housenice čínské (latinsky Cordyceps), houževnatce jedlého (japonsky Shitake). U autoimunitních chorob se používá outkovka pestrá (latinsky Coriolus), housenice čínská a korálovec ježatý (latinsky Hericium).
Imunonutriční houby jsou netoxické a většinu z nich lze užívat dlouhodobě ve vysokých dávkách, navíc bez nežádoucích účinků. Jsou vhodné nejen u poruch obrany, ale i pro podporu funkcí orgánů, zlepšení zažívání (Hericium, Poria, Maitake aj.), podporu funkce jater a ledvin (Reishi, Cordyceps). I naše houby mají řadu příznivých účinků na organismus, ale důležité je místo, kde je sbíráme, kvůli jejich schopnosti hromadit chemické látky a těžké kovy.
V TCM se používají dřevokazné houby, které rostou na dřevu a obsahují mnoho cenných látek, jako jsou betaglukany, vitaminy i stopové prvky. U nás jsou dřevokazné houby zastoupeny především hlívou ústřičnou a Jidášovým uchem.
I naše houby mají řadu příznivých účinků na organismus, ale důležité je místo, kde je sbíráme, kvůli jejich schopnosti hromadit chemické látky a těžké kovy.
Můžete objasnit principy akupunktury? Je těžké si ji osvojit?
Akupunktura je léčebně preventivní metoda, která používá stimulaci přesně určených bodů na kůži i jiných tkáních. Prostřednictvím jejich aktivace tlakem (akupresura), jehlou (akupunktura), elektrickým proudem (elektroakupunktura), ladičkami, baňkami, moxováním (nahříváním) lze ovlivnit nejen bolestivé stavy, ale také harmonizovat funkce orgánů i tkání. Je využitelná jak při chronických potížích, tak i u akutních. Žádná z metod TCM – a platí to tedy i pro akupunkturu – u nás však není hrazena zdravotními pojišťovnami.
Studium akupunktury zahrnuje v první řadě osvojení si základů TCM, aby bylo možno stanovit správnou diagnózu a následný léčebný postup. To je daleko složitější než samotná aplikace jehel.
Jakých největších přešlapů se z hlediska TCM dopouštíme v naší běžné stravě a životním stylu?
Povídání o stravě by vydalo na celou knihu, ale zásadní je jíst pravidelně, mít na jídlo čas, jíst poměrně pestře, respektovat roční období a svoji konstituci. Například v zimě by zimomřivý člověk neměl konzumovat potraviny, které jsou svým charakterem chladné, tedy například syrové zeleninové saláty, jogurty a podobně. Naopak horkokrevní lidé by se zejména v létě měli vyvarovat horkých, kořeněných a pikantních potravin a také by se měli vyhnout smaženým a grilovaným jídlům.
Obdobně bychom v zimě měli nejvíce odpočívat, zatímco více aktivní můžeme být na jaře a v létě.
Se základy tradiční čínské medicíny se snažím seznámit co nejširší veřejnost, aby měla informace a mohla se tak rozhodnout o možnostech léčby. Na 1. škole tradiční čínské medicíny učím studenty, kteří mají chuť pomáhat sobě i ostatním nejen při pěstování zdraví, ale také dlouhověkosti.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek