Jestliže právě teď doma řešíte dilema, zda rozšířit rodinu o druhé dítě, nebo zůstat u jednoho potomka, nejste v tom sami. Já osobně mám kolem sebe hned několik žen, které tuto otázku aktuálně řeší, včetně mě.
Z mého pohledu je velký rozdíl v tom, v jaké fázi se člověk nachází. Možná jste s malým dítětem ještě doma a mateřství se vám líbí natolik, že to chcete vzít „při jednom“ a plynule přejít z rodičovské zase na mateřskou. Tak je to nejspíš ideální. Dilema však nastává, pokud už máte dítě ve školce, začnete pracovat a vrátíte se alespoň částečně do běžného života, mezi lidi. A zjistíte, že vám to chybělo.
O tom, jaké tlaky působí v této životní fázi zejména na matky a jak správně nastavit rozhodovací proces, jsme si povídali s psychologem Janem Kulhánkem.
Jaké tlaky v souvislosti s rodičovstvím maminky nejčastěji řeší?
Těch tlaků, se kterými se maminky potýkají, je hodně. Často to je i samotné první dítě. Stává se, že když začne chodit do školky a setkává se tam s dětmi, které mají sourozence, tak ho začne chtít taky. Pak se maminky také někdy setkávají s tlaky přímo od gynekologů, kteří je upozorňují na věk, a že by se nemělo s dalším těhotenstvím kvůli případným komplikacím otálet.
Sebevědomá maminka není ta, která si myslí, že je nejlepší. Sebevědomá maminka je ta, která zná své silné a slabé stránky a uplatňuje to v péči o dítě. Každému vyhovuje něco jiného.
Působí nějaké síly i proti?
Ano, ty jsou v podobě různých otázek, které to, že bychom měli mít druhé dítě, zpochybňují. Například – kdy je ideální doba? Mám počkat dva roky, nebo tři? V různých článcích se navíc dočtete různé názory, kdy by ta ideální doba měla být. Záleží spíš na tom, jestli se o děti starají oba dva rodiče. Rodiče od druhého dítěte často odrazují řeči ostatních typu – to nevíš, co je to mít dvě děti. Jedno je nic. Přitom mi přijde, že u druhého dítěte děláte všechno s větší lehkostí. Už víte, že když ho přebalujete, tak mu nohu neutrhnete a podobně.
Svoji roli taky hraje povaha konkrétní maminky. U některé platí, že čím více se na ni tlačí, tím víc tomu nechce vyhovět. Jiné jsou nerozhodné a říkají si – dvě děti jsou sice dvojitá radost, ale taky dvojitá starost. Proč to odkládat?
Co konkrétně byste k vyhodnocení této otázky doporučil?
Pokud máte partnera, fungující rodinu a nejste na tom špatně finančně a vaše obava se týká toho, že nebudete mít čas na svoji kariéru a sebe, tak tady bych zdůraznil nutnost komunikace s partnerem. Vyhodnoťte průběh první rodičovské dovolené a společně se snažte nastavit vše tak, abyste byla spokojena. Ať už jde o tělesné či třeba pracovní změny, dotknou se především vás. Přece jen je zejména na začátku role maminky nezastupitelná.
Je sobecké pochybovat o tom, jestli dítě chci čistě kvůli sobě a svému životu?
Není to o sobeckosti a každý máme nějaké potřeby. A je zdravé ty potřeby vnímat a hledat cestu, jak je naplňovat. Například – hezky se obléknout, stýkat se s lidmi a mít mentální stimuly… Takže by mohl být fajn přístup – dobře, v tuto chvíli mám zkušenosti z prvního těhotenství a rodičovské – co bych si zorganizovala jinak, aby se mi do druhého dítěte chtělo? Zvažoval bych, co bych chtěl jinak a lépe. Jak už jsem říkal, zásadní je komunikace s partnerem. Naštěstí dnes je doba otevřená různým alternativám a není nic divného, když se například po roce maminka s tatínkem na rodičovské vymění. Potom to mohou vyhodnotit.
Reklama
Nebo další příklad – hodně žen přirozeně řeší tělo. Tak co kdybych si řekla, že budu více aktivní. Jedna moje klientka chodila na cvičení s kočárky do parku se skupinou maminek a za čas se stala jednou z organizátorek a dost se v tom našla. Taky je možnost dát děti do jesliček a podobně.
Myslím, že dávání dětí do jeslí se často setkává s nepochopením a vyvolává to reakce typu – proč si to dítě dělala, když se mu nevěnuje…
To máte asi pravdu, ale třeba v zahraničí je podpora matek minimální. Tam jsou ženy doma jen pár měsíců od porodu a jdou do práce. Každopádně to neznamená, že budete špatná máma. Spokojený rodič rovná se spokojené dítě a to je nejdůležitější. Není špatně si říct, že abych se mohla o dítě s láskou starat, tak potřebuju tohle a tohle. Naopak. Sebevědomá maminka není ta, která si myslí, že je nejlepší. Sebevědomá maminka je ta, která zná své silné a slabé stránky a uplatňuje to v péči o dítě. Každému vyhovuje něco jiného.
Kdy byste druhé dítě nedoporučoval?
Člověk to musí zvážit selským rozumem. Jsou situace, kdy to vhodné prostě není. Pokud jsem samoživitelka, tak do druhého dítěte nepůjdu. Nebo pokud máme obecně špatnou finanční situaci.
Chodí za vámi ženy, které se s mateřstvím (ať už jednoho či více dětí) z nějakého důvodu nedokážou smířit? Co nejčastěji řeší a co jim radíte?
Ano, chodí. Mateřství je pro některé ženy v dnešní době strašákem. Často mluví o obavách, zda budou dobré matky, jestli nepřijdou o svou pracovní kariéru nebo jak zvládnou nabírání na váze při těhotenství a po něm. Často je ale za tím něco jiného, mnohem důležitějšího, co si ženy ani nemusí uvědomovat – a tím je nejistota v partnerském vztahu. Život ve vztahu se skutečně s příchodem dětí mění a to může přinášet pochybnosti, zda bude můj partner dobrý táta a jestli mě bude milovat i po narození miminka, jestli mě neopustí, a já pak nezůstanu s dítětem sama a nešťastná.
Rychlé a jednoduché rady nemám, prostě s nimi o tom mluvím. Hodně nejistot vzniká tím, že je na své pochybnosti člověk sám. Ale přeci jen radu mám, mluvte o rodině a o dětech se svým partnerem, jak si to kdo představuje, jak to kdo vlastně chce...
Co si myslíte o jedináčcích?
Jedináčci jsou holt více egocentričtí, protože péče rodičů je zaměřená jen na jedno dítě, ale v dospívání tu velkou pozornost často nesnášejí. Sourozenci jsou fajn. Když se v rodině něco řeší, tak má dítě oporu třeba i v sourozenci. Osobně si tedy myslím, že mít víc dětí je fajn. Já mám hned tři.
foto: Se svolením Jana Kulhánka, zdroj: Autorský článek
