To, že kouření dýmek má pozitivní vliv na psychiku i smysl pro humor, dokazuje spolek dýmkařských fajnšmekrů, Valašský Fajfklub. Povídali jsme si s jednou z jeho hlavních opor, hokejistou, potápěčem a opatrovatelem vlajky Jiřím Janků.
Dýmky miloval František Filipovský, Svatopluk Beneš nebo Jan Werich. Bez dýmky si nedovedeme představit ani Sherlocka Holmese nebo Pepka námořníka. „Pepek námořník je asi neznámější kuřák dýmky a k tomu snad první superhrdina. Kdo by ho tedy nechtěl mít v klubu? A navíc, s fajfkou umí věci, co žádný z nás,“ vysvětluje s úsměvem Jiří Janků.
Pepek námořník miloval kromě fajfky také špenát. Ten by možná vyvážil fakt, že je kouření nezdravé, ne?
Když tomu budeme věřit, tak určitě ano! Ale do fajfky bych ho nedával. Špenát mám taky rád. Takovou špenátovou polévku, vepřové výpečky s bramborovým knedlíkem, a pokud se knedlíky nepovedou a vyjdou noky, tak mám rád i noky se špenátem. Důležité je použít hodně česneku.
Proč právě dýmka? Čím vás nadchla, čím vás dostala?
Dostala mě doslova vším. Od výroby po kouření. Nějaký čas jsem dýmky vyráběl. Vůně opracovávaného dřeva, plánování tvaru fajfky a posuzování výsledku výroby. Při kouření rukou poznáváte každý záhyb fajfky. Ale hlavně se mi líbí to zpomalení plynutí času při jejím kouření s přáteli i chuť a vůně dýmkových tabáků. Jednou dostanu chuť na lehký, svěží tabák a jindy to musí mít sílu. Až se kolikrát divím, jak ten čas letí při pohledu na hodinky a jak se nám ten dýchánek protáhl.
Základem je zpomalit čas. Pak ucítíte vůně a chutě tabáku, o kterých jste netušili. Pravidlo je tedy jediné. Nespěchat.
Zdá se mi, přestože je jasné, že kouření není zdravé, že pomalé kouření dýmky je jistou formou meditace. Je to tak?
Souhlasím s vámi. Pro nekuřáka bych to přirovnal k čajovému rituálu, kdy i příprava a pití čaje je požitek. Stejně tak kouření začíná výběrem dýmky a k ní vhodným tabákem, samotné nacpávání se může stát obřadem a při pomalém kouření dýmky se zpomalí a zostří myšlenky. K dýmce patří i dobré pití. To vše přispívá k celkové pohodě a harmonii ducha.
To je také posláním vaší stolní společnosti, že? Alespoň to tvrdíte na svém webu. Že je vaším úkolem také rozšiřování dýmkové kultury… Co je základem dýmkové kultury? Jaká má pravidla?
Základem je zpomalit čas. Pak ucítíte vůně a chutě tabáku, o kterých jste netušili. Pravidlo je tedy jediné. Nespěchat.
Jenomže svět tlačí na rychlost...
Dýmka nesnese spěch. Pokud na ni budete spěchat, začne vás pálit v ruce, což nechcete. S dýmkou si chcete rozumět a chcete, aby vás v ruce příjemně hřála. Se spěchem dochází k přepalování tabáku, což vede k nepříjemné chuti kouře. Když se k dýmce chováte jemně a s citem, ona vám to vrátí.
Vy jste mimo jiné potápěč. Jak to jde dohromady s dýmkou?
Posledních deset let se věnuji freedivingu (potápění na nádech), a ačkoliv se to bude zdát zvláštní, tak freediving a dýmka nejsou od sebe mentálně tak vzdálené. Jde totiž o ten okamžik teď a tady. Při potápění řešíte jen ten okamžik pod vodou a soustředíte se jen na sebe a své nitro. U freedivingu, podobě jako při meditaci, jde o zpomalení času. Na relaxaci se tu klade velký důraz.
A co dýchání? Tam vám to nepřekáží?
Nikterak, potápění mně prohloubilo a zpomalilo dech, což prospívá fajfce. Díky tomu se totiž nepřehřívá. Fajfka se neinhaluje do plic, takže na kapacitu nemá vliv. Co je však paradoxem, až později jsem si uvědomil, že mě fajfka naučila pokročilou formu vyrovnávání tlaku ve středouší (technika, která zbaví bolesti uší při potápění), ale to, prosím, ve sportovním světě nezveřejňujte.
Ačkoliv se to bude zdát zvláštní, tak freediving a dýmka nejsou od sebe mentálně tak vzdálené. Jde totiž o ten okamžik teď a tady. Při potápění řešíte jen ten okamžik pod vodou a soustředíte se jen na sebe a své nitro.
Valašský Fajfklub vznikl před 22 lety. Nejen že se ho daří udržet, on se stále rozrůstá. Že by dýmky zažívaly obrození?
Valašský Fajfklub byl založen roku 2002 pořádáním nultého ročníku mistrovství Valašska v pomalém kouření dýmky o Starostovu fajfku, díky kterému se Fajfklub dostal do povědomí Valachů. Já jsem přišel do klubu po deseti letech existence a pozoruji, jak každý nový příchozí dokáže klub ovlivnit. Naším společným bodem je dýmka, se kterou se chceme bavit, a myslím, že nám to díky tomu funguje dobře.
Noví členové musejí absolvovat náročné zkoušky, že?
Nebál bych se použít termínu velmi náročné. V první řadě je podrobíme testu z historie našeho klubu, pak dýmkařského názvosloví a poslední fáze je věnována znalostem tabákových směsí. To je ovšem ta jednodušší část. V čekací lhůtě musí projevit loajálnost ke klubu, podílet se na akcích a projevit úctu k ostatním členům klubu. A teď vážně. Vždy rádi přivítáme nové členy, co chtějí sdílet své okamžiky s dýmkou, a při tom se chtějí dovědět i něco nového od ostatních členů. Naše společnost je totiž rozmanitá. Od mladíků po seniory. O různé profese a záliby našich členů není nouze. Jsou u nás odborníci na výrobu kvasu a pálení slivovice, už tři naši členové se věnovali výrobě dýmky, jiní rádi cestují, sportují a tak dále. Témat k rozhovoru je opravdu hodně.
Můžou do vašeho spolku i ženy?
Mohou, ale jak je psáno v našich stanovách – bůh nám od toho pomáhej. Dokážete si představit ženu mezi šestnácti kohouty? Na soutěži však ženy rádi přivítáme.
Související…
Reklama
Jaký názor mají na dýchánky vaše manželky?
V první řadě musíme vysvětlit, co je to dýchánek, tento pojem už zde jednou zazněl. Dýchánkem nazýváme naše pravidelná setkání. Scházíme se vždy třetí pátek v měsíci, ale pokud někdo z členů zatouží po společnosti ostatních, tak svolá i neoficiální setkání. Záleží jen na chuti se sejít. Naše manželky nás tiše podporují. Bez toho by to nešlo! Výlety za soutěžemi, organizace mistrovství Valašska a další naše aktivity zaberou hodně času, který jsou ochotny nám dát, a za to jim bezesporu patří náš dík.
Váš klub je velmi vtipný. Což je taky taková psychická hygiena. Kde čerpáte humor?
Sami mezi sebou. Dokážeme se zasmát sami sobě i mezi sebou. Bavíme se už přípravami vymyšlených akcí. A jsme rádi, že tím pak můžeme bavit ostatní. Už se nám povedly různé kuriozity. Natočili jsme film Brexit o pašování tabáku z Anglie pod vodou, předváděli jsme živé obrazy, jak se dostal tabák na Valašsko, a dokonce jsme vypátrali stopu českého génia rakouského původu Járy Cimrmana na Valašsku a bude toho ještě víc. Ale zatím sám netuším, co (smích).
foto: Se svolením Jiřího Janků, zdroj: Autorský článek
