Porodnost klesá a přibývá párů, které děti buď odkládají, nebo se rozhodli je vůbec nemít. Jak nedávno zveřejnil Český statistický úřad, počet narozených dětí se snížil o 10 % a dosáhl 91,1 tisíce. Generace narozených 2023 tak byla nejslabší za posledních 22 let. Jak se ale na dobrovolně bezdětné páry dívá jejich okolí?
„Část dnešní společnosti bezdětnost ještě stále považuje za odchylku od normy či podivínství. Bezdětnost jako volbu nacházíme spíše u lidí orientovaných na práci a profesi, pro které hodnota rodiny nemá tak velký význam jako pro jiné, nebo se obávají, že nelze, nebo oni by nedokázali, skloubit práci s rodinou,“ píše se ve zprávě o rodině 2020.
Tohle téma navíc poslední dobou rezonuje nejen v médiích, ale i v literárním světě. V roce 2008 vydala francouzská autorka Corrine Maierová knihu 40 důvodů, proč nemít děti, kde boří kult dítěte a matky. Ke konci dubna vyšla od českého spisovatele Jana Kholla kniha Pusťte světlo do tmavého večera, ve kterém se autor zamýšlí nad hrdinčiným přáním zůstat bezdětná.
Četli jsme různé studie zabývající se zdravotními riziky porodu, ale i spokojeností s manželstvím a ukázalo se, že to vůbec není tak jednoznačné, jak se nám společnost snažila předložit.
Česká bojovnice za větší informovanost a respekt k těm, kteří se rozhodli nemít děti, Tereza Vandrovcová v rozhovoru pro Flowee řekla, že bezdětný život může být stejně naplňující jako ten rodičovský.
Chystáte se svým manželem web Bezdětně s respektem. Chybí vám tedy u nás podobný portál?
Ano, myslím, že informovanost ohledně bezdětného způsobu života je u nás celkově dost nízká. Web bude pouze Bezdetne.cz, nicméně už nyní jsou rozjeté dvě facebookové skupiny „Bezdětně s respektem (skupina)“ a „Bezdětně s respektem (rodiče vítáni)“.
Máte nějaký vzor ze zahraničí, co se týče osvěty?
Z hlediska budování komunity mě zaujal způsob fungování facebookové skupiny Respectfully Childfree, která sdružuje bezdětné, aniž by podporovala negativní postoje vůči rodičům a dětem jako řada jiných podobných skupin. Co se týká obsahu, tak mě hodně baví youtube kanál Wife Without Kids o běžném životě šťastně bezdětné a vdané ženy ve středních letech.
Co myslíte, že by lidé, kteří nechtějí mít děti, potřebovali?
Pochopení od svého okolí, respektive aby se je ostatní neustále nesnažili přesvědčovat, že je to příšerné rozhodnutí, např. lékaři. Pomohlo by i to, aby si ostatní uvědomili, že něčí rozhodnutí nemít děti není útokem proti jejich vlastnímu rodičovství. Také myslím, že by se hodilo mít komunitu lidí, která se bude vzájemně podporovat ať už z hlediska budování přátelských vazeb, tak i praktické pomoci.
Když se zeptám lidí, proč chtěli nebo proč bych já měla mít děti, tak jde taky většinou i o sobecké pohnutky.
V tom jim váš web pomůže?
Ráda bych, aby byl web zajímavý i pro lidi, kteří se rozhodnou pro rodičovství. Budou se moci informovat o některých méně zjevných důvodech k dobrovolné bezdětnosti, dozvědět se o životě slavných bezdětných a třeba se i zbavit některých předsudků, jako např. toho, že vasektomie je totéž co kastrace. Dobrovolně bezdětným by web mohl kromě praktických informací (např. o různých formách antikoncepce, možností zaopatření na stáří nebo bezdětných srazech) zprostředkovat pocit, že ve svém rozhodnutí či osudu nejsou sami, např. skrze příběhy ze života. Příběhy, které budou ať už pozitivní, tak negativní, protože i bezdětnost má svá úskalí a není pro každého. Dále doufám, že web pomůže i nedobrovolně bezdětným, protože se mohou dozvědět, že bezdětný život může být stejně, ne-li víc naplňující než ten rodičovský. A kromě toho může být web přínosem těm, kteří o rodičovství uvažují, ale nejsou si jistí.
Máte ve svém okolí více párů či jedinců, kteří se rozhodli nemít děti?
Ano, znám takových lidí dost. Je tomu tedy hlavně proto, že se pohybuji v dost specifické bublině aktivistů a umělců, kteří na děti nemají čas a peníze, svůj smysl života nacházejí jinde, nebo třeba chtějí být z různých důvodů nezávislí a nevydíratelní.
Jaké jsou vaše důvody nemít děti?
Těch důvodů je celá řada, ale především jsem nenašla dostatečně silné důvody, proč děti mít. Když jsme se s manželem brali, předpokládala jsem, že mít děti budeme, ale spíše automaticky, že se to od nás očekává, a s trochou té víry, že je to jediný způsob, jak mít kvalitní manželství. Když se pár let po svatbě přiblížil čas, kdy už příchod dítěte všichni dychtivě vyhlíželi, začala jsem se tématem rodičovství společně s manželem více zabývat.
Četli jsme různé studie zabývající se zdravotními riziky porodu, ale i spokojeností s manželstvím a ukázalo se, že to vůbec není tak jednoznačné, jak se nám společnost snažila předložit. Nakonec jsme si udělali tabuli všech pro a proti a vyšlo z toho dost jednoznačně, že chceme zůstat bezdětní. Nedlouho po našem definitivním rozhodnutí se manžel objednal na vasektomii, za což má můj nehynoucí vděk.
Změnily se vaše důvody, které jste s manželem měli na začátku vztahu a které máte teď?
Ano. Ze začátku mě nejvíce děsil porod, kojení, bezesné noci a další běžné rodičovské záležitosti, protože dost těžko zvládám bolest a senzorické přetížení. Postupem času se přidávaly ty racionální důvody, jako je zájem pokračovat ve všech aktivitách, které by rodičovství dost komplikovalo, jako je dobrovolnictví a aktivismus za práva zvířat, pedagogika, výzkum nebo jednoduše zábava. Také jsme nechtěli předávat některé z genů a predispozic. Seznam byl opravdu dlouhý, ale je směsicí sobeckých a občasných altruistických motivů.
Nejhorší je ta blahosklonnost, kdy mi druhá strana naznačuje, že jde o hloupé a naivní rozhodnutí.
Předpokládám, že jeden z nich je ekologická krize, vnímáte tedy budoucnost naší planety hodně negativně?
Ano. Je to jeden z důvodů, který se přidal později s nástupem klimatického žalu. Najednou mi přestala být příjemná představa, že bych na svět a do celé této bezprecedentní klimatické situace přivedla nového člověka. Myslím, že planeta jako taková se časem vzpamatuje, ale třeba ohledně udržitelnosti naší civilizace mám silné pochybnosti.
Část společnosti vnímá rozhodnutí nemít děti jako podivínství, odchylku od normy, v horším případě bezdětné páry nazývají sobci.
Rozhodně to odchylka od normy je, ale je zajímavé, že dále v minulosti byl status bezdětného člověka mnohem přijatelnější. Až za minulého režimu začal být nebývale silný nátlak na to, aby měl děti opravdu každý. A ten v určité, naštěstí už přijatelnější míře přežívá až do dneška.
Určitě to bývá i sobecké rozhodnutí, jak jsem sama uváděla, např. že člověk dává přednost svému už zažitému způsobu života. Na druhou stranu, když se zeptám lidí, proč chtěli nebo proč bych já měla mít děti, tak jde taky většinou i o sobecké pohnutky.
Jaké jsou reakce vašeho okolí?
Takové ty hodně vyostřené reakce vídám pouze v online prostoru. V okolí se setkávám spíše s údivem, někdy soucitem a často pak s blahosklonností.
Reklama
Co nejvíce zasáhne?
Nejhorší je ta blahosklonnost, kdy mi druhá strana naznačuje, že jde o hloupé a naivní rozhodnutí. Z hlediska reakcí vůči ostatním bezdětným mě nejvíce dráždí komentáře, které lidem vyhrožují a věští hroznou budoucnost (např. že budou určitě litovat).
Jak se k vašemu rozhodnutí staví vaše nejbližší rodina?
Moji rodiče to naprosto respektují. Už byli trochu vytrénovaní od mojí starší sestry, která bezdětnost deklarovala už od dětství. Máma jen vyjádřila obavu, jestli vím, co dělám, a zda nebudu ve stáří litovat, ale nikdy mi ani nenaznačila, že by ji mrzelo, že nebude mít vnoučata. Myslím, že je pro ni – ostatně jako pro mě – přijatelnější a příjemnější pohlídat pejska, kterého jí vodím pravidelně.
foto: Se svolením Terezy Vandrovcové, zdroj: Autorský článek