Biohacking je trendy. Otužování, suplementy, cvičení nebo meditace patří mezi populární způsoby, jak vyladit tělo i mysl do nejlepší možné formy. Tereza Ziah Černá k nim přidala interiérový design. Když totiž vhodně upravíme svůj domov, promítne se to podle ní na našem zdraví víc než třeba občasná sauna.
Terezo, pod pojmem biohacking si lidé většinou představí ponory do ledové vody, suplementy nebo technologické hračky typu Oura ring. Jak vás napadlo spojit něco takového s interiérovým designem?
Vždycky, když jsem někomu navrhovala nový domov, využívala jsem při tom i nejnovější poznatky o neurovědě a biologii člověka. Pak jsem narazila na časopis, kde se psalo o biohackingu. A až tehdy mi to došlo: To, co dělám, je vlastně interiérový biohacking. Nořit se do ledového jezera a meditovat v sauně je super. Ale aby to na naše zdraví mělo dlouhodobě pozitivní vliv, musíme to dělat pravidelně. Spousta lidí se dnes takovým aktivitám nestíhá celoročně věnovat každý den nebo aspoň jednou týdně. Doma přitom trávíme každý den deset, ale někdo i dvacet hodin. Proto dává smysl dopřát si biohacking doma.
Jak tedy spolu biohacking a interiérový design souvisí?
Vnitřní prostředí na nás má velký vliv – ať už negativní, nebo pozitivní. Na nevhodné prostředí narážím v kancelářích, ale dokonce i ve školách nebo v nemocnicích. Ve veřejném prostoru to ovlivníme těžko. Ale doma můžeme. Když si to doma vhodně upravíme, vytvoříme prostředí, které zlepší naši výkonnost, ale i odpočinek a regeneraci.
Když přijdu domů po náročném dni, měl by mě můj domov dokázat nejdřív zklidnit, pak až pozvednout. Potřebuji mít pocit, že se tam můžu volně nadechnout, že mě nic neruší a že jsem tam sama sebou.
Vždycky říkám, že se doma snažím vytvořit takové prostředí, které mi nahradí pobyt na horách. Čerstvý okysličený vzduch, plný záporných iontů. Léčivé ticho snižující napětí a zlepšující komunikaci v rodině. Materiály, které nezatěžují můj organismus chemikáliemi nebo statickou elektřinou. Pracuji také s chromatičností a intenzitou světla. Simuluju uvnitř v budově podmínky, jaké bychom měli přes den venku. Tím zajistím, že tělo produkuje dost „spánkového hormonu“ melatoninu a správně ho přes den přeměňuje na „hormon štěstí“ serotonin. Počítá se i usnadnění úklidu domácnosti, aby nás nestresoval a nevytvářel rodinné neshody. A také pocit, že doma zažívám svobodu. Zařizuju si domov po svém. Podle svých hodnot, svého vkusu, svých životních zkušeností. Doma kolem sebe vidím své drobné úspěchy, které mi pomůžou vybalancovat třeba to, že v práci mě šéf v poslední době jen kritizuje.
Kontaktují vás už rovnou lidé, kteří se zajímají o své zdraví, nebo až během navrhování interiéru vysvětlujete, že také existuje nějaký biohacking?
Zatím jsem ve fázi vysvětlování (smích). Klient chce typicky domov, kde „se bude cítit dobře“. Ale nikdy se nezamyslí nad tím, jak toho docílit. Že nejde ani tak o to, jestli má stylový nábytek, ale jak ten prostor působí na jeho smysly a emoce, na podvědomí a nevědomí.
Interiérový design si někdy lidé představují tak, že spolu vyberete, kterou kytku dát do rohu a jaký polštářek bude hezký na pohovce. Co všechno s klienty ve skutečnosti řešíte? A jak to souvisí se zdravím?
Kytky a polštářky jsou klasický stereotyp, ale už se to zlepšuje (smích). Když pracuju pro konkrétního klienta, hlídám provedení prací, zdravotní prospěch použitých materiálů i celkové řešení. S klientem dáváme dohromady hlavně to, aby se mu výsledný domov líbil a byl pro něj funkční. Snažíme se docílit autentického a oku, peněžence i duši lahodícího designu, který zároveň podporuje koníčky a návyky pánů domu. Ale mám i klienty, kteří si rádi zařizují věci sami. V takovém případě využívají spíš mé online kurzy. Předávám v nich své know-how, jak si vytvořit zdravý domov a zachovat si vlastní styl i bez designéra.
Obvykle žijeme s těmi, kdo nás mají rádi. Takže když nebudeme říkat „Ty vždycky…!“, ale „Já potřebuju…, protože…“, je vysoká šance na úspěšný kompromis.
V obou případech řešíme kromě těch kytek a polštářků třeba to, jaké zvolit vytápění, aby byly nízké provozní náklady, doma se nezvyšoval průvan a nezvedal prach. Jak větrat – jestli přirozeně, nebo nuceně. Jestli je potřeba předcházet vlhkosti nebo vysoušení vzduchu. Jak dostat do interiéru hodně přirozeného světla, aby se zároveň v létě nepřehříval. Jak odhlučnit exteriér a sousedy. Jak vytvořit příjemnou akustiku uvnitř. Jaké materiály použít na stěny, aby akumulovaly teplo a uvolňovaly ho zpět do interiéru postupně. Jakou barvou vymalovat, aby neškodila zdraví. Jaké peřiny a závěsy koupit pro alergiky. Často navrhuji vestavěný nábytek z masivu, zdiva nebo sádrokartonu, kde optimalizujeme množství potřebného materiálu. Tak se dá i velký úložný prostor ze zdravých materiálů pořídit za dobrou cenu.
Které konkrétní zdravotní problémy mi může biohackerský interiérový design pomoci vyřešit?
Úpravu domova kvůli zdravotním problémům bych určitě doporučila v případě alergií. A to překvapivě u jakýchkoli: kožních, dýchacích, ale třeba i potravinových. Hodně pomůže také těm, kdo se dostali do fáze úzkostných stavů, panických atak, nadměrné únavy a neopodstatněného smutku. A benefity domácího biohackingu pocítí i vyhořelí manažeři, kteří se cítí bez energie a motivace.
Jaké nejčastější neduhy, které negativně ovlivňují naše zdraví, u klientů doma vídáte?
Specifický pro dnešní dobu je nedostatek materiálů pohlcujících hluk, přehřátý interiér, nedostatečná výměna vzduchu, příliš ostré a navíc kuželovité světlo z bodovek. V Čechách ještě vnímám nepřirozené pokusy o interiér, který nestárne. Vede k použití umělých materiálů, které bohužel neumí stárnout hezky, takže výsledek je přesně opačný. A navíc škodí našemu zdraví.
Simuluju uvnitř v budově podmínky, jaké bychom měli přes den venku. Tím zajistím, že tělo produkuje dost „spánkového hormonu“ melatoninu a správně ho přes den přeměňuje na „hormon štěstí“ serotonin.
Máte pro čtenáře Flowee nějaké konkrétní typy, co by mohli udělat, aby si svůj domov optimalizovali jako správný biohacker?
Dobrá výkonnost je založená na dobré regeneraci. Kvalitní spánek je úplný základ, ten řešte jako první. Až když jsou mysl i tělo skutečně uzdravené a zregenerované, má smysl přistoupit ke krokům zlepšujícím výkonnost. Jinak se z dlouhodobého hlediska i biohackingem přetěžujeme. Jako první krok doporučuju si představit, jak doma postupujeme, když je třeba nemocné dítě. Větráme alespoň dvakrát za den, zvlhčujeme vzduch, omezujeme hluk, přes den se snažíme, aby mohly dovnitř sluneční paprsky, a večer naopak brzy zatáhneme a svítíme jen tlumeně.
Odstraňte zkrátka postupně všechny rušivé elementy, abyste dopřáli tělu čas na odpočinek a prostor se uzdravit. A pak se zaměřte na malé kroky, které můžete zlepšit. Přidejte pokojové rostliny, které čistí vzduch, umělou deku vyměňte za bavlněnou.
O biohackingu se často traduje, že je to dost nákladná záležitost, všechny ty kvalitní suplementy a longevity procedury něco stojí. Je to i případ biohackerského interiérového designu?
Zájezd k ledovému jezeru vyjde o dost dráž a má menší účinek než každodenní krátká ledová sprcha doma. Na sociálních sítích ale to jezero vypadá líp. Biohacking nemusí být drahý. Většinu látek, které tělo potřebuje, si umí i samo vyrobit, není nutné je suplementovat. Jen je potřeba tomu tělu rozumět a vědět, čím a jak ho ovlivňuju.
U prostředí našeho domova je to samozřejmě snazší a levnější ve fázi, kdy ho teprve plánuji nově zařizovat. Ale i pokud se rozhodnu investovat do vylepšení stávajícího bydlení, bude ta investice trvalá a bude na mě mít efekt další desítky let. A to i v těžších obdobích, kdy nebudu mít sílu vůbec na nic. Ani na cvičení, ani na meditace.
Tereza Ziah Černá
Projektantka a interiérová designérka. Zabývá se vlivem vnitřního prostředí na zdraví člověka. Své klienty učí, jak si z domova vytvořit antistresovou oázu. V roce 2021 založila projekt Prostomilo, který spojuje interiérový design a biohacking. Jeho cílem je pomáhat lidem ke zdravým, autentickým a snadno udržovatelným domovům.
Když z biohackingu osekáme byznys, který se na něj nabalil, do velké míry zůstane moudrost našich předků. Jen teď už někdy umíme vysvětlit na biochemické, fyzikální nebo třeba buněčné úrovni, proč a jak to přesně funguje. Ultramoderní vychytávky nejsou nezbytné. Jsou tu, aby nám život usnadnily. Můžeme si díky nim třeba doma zařídit perfektní světlo, podporující zdravý cirkadiánní rytmus.
Naši předkové neměli na výběr. Žili přirozeně, ale dřeli se do úmoru. My máme na výběr. Každý si může zvolit, jestli si najde práci, kde bude mít přes den čas jít hodinu plít svou zahradu, nebo bude v kanceláři do osmi, pak hodinu v posilovně a hodinu před infračerveným světlem a ionizátorem. Potřebujeme všechna povolání. Pro každého bude nejlepší možné řešení vypadat jinak.
Na svém profilu na sítích píšete o domovech ze všech možných úhlů – třeba i ohledně úklidu. Jak uklízí svůj domov biohacker?
Osobně jsem zastáncem netoxické domácnosti. Vnitřní motivací pro mě je, že jsem si sama prošla mnoha alergiemi a odbourání nadbytečných chemických látek v jídle i v drogerii mi od nich pomohlo. Jeden příklad za všechny: když člověk přestane používat aviváž, zjistí, že prádlo „navoněné“ klasickou aviváží mu najednou strašně smrdí. Nezapomínejme, že čich nás přirozeně chrání před otravou a před neprospěšnými látkami, které tělo musí odbourávat, což zase nadměrně a hlavně zbytečně zatěžuje organismus. Další motivací pro netoxickou domácnost je pro mě ochrana přírody. Občas se potápím v moři a je pro mě opravdu šokující vidět rychlost, s jakou podvodní život mizí.
Zajímáte se i o psychologii a vliv domova na naše rozpoložení. Jak si můžou lidé doma vytvořit oázu, která je pozvedne po náročném dni?
Na psychiku má vliv vlastně všechno, o čem jsme doteď mluvily. Naše tělo je jeden velký symfonický orchestr. Když je rozladěná jedna část, ovlivní to ty ostatní. Často je náš orchestr „rozbitý“ fyzicky, ale my to poznáme tak, že se necítíme dobře psychicky. Nebo naopak. Každý dlouhodobý biohacking by měl fungovat jako prevence a zaměřovat se na rovnováhu duše i těla.
Pokud se rozhodnu investovat do vylepšení stávajícího bydlení, bude ta investice trvalá a bude na mě mít efekt další desítky let. A to i v těžších obdobích, kdy nebudu mít sílu vůbec na nic. Ani na cvičení, ani na meditace.
Když přijdu domů po náročném dni, měl by mě můj domov dokázat nejdřív zklidnit, pak až pozvednout. Potřebuji mít pocit, že se tam můžu volně nadechnout (čerstvý vzduch), že mě nic neruší (ticho nebo oblíbená hudba, příjemné světlo, příjemné materiály) a že jsem tam sama sebou (obklopují mě materiály a předměty, které mám ráda, které odpovídají mým hodnotám, nebo předměty, které jsem třeba i sama vyrobila nebo vybrala).
Po návratu domů chci zažít pocit, že si můžu chvilku dělat, co chci. Můžu se schovat před světem ve svém oblíbeném místě. Alespoň na pár minut. Ideálně bych tam měla mít možnost být odpojená, bez dalších vjemů. Kdo z nás se nikdy neschoval před ostatními členy rodiny na záchod, aby měl aspoň chvilku klid? Ale pokud máte opravdu jen pár minut, pomůže vám víc než záchod balkon nebo terasa. Příroda nás dokáže dostat do pohody mnohem rychleji než uzavřený prostor.
Všimla jsem si, že se ve svém newsletteru často věnujete i partnerským či rodinným nesouladům ohledně domova – a jak s nimi naložit. Řešíte je s klienty často?
Ano, řeším to vždy. Práce designéra se občas podobá práci mediátora. Je potřeba jen naslouchat, nehodnotit, nechat všechny členy rodiny říct, co kdo potřebuje. Žádní dva lidé nemají úplně shodné vnímání pořádku, designu ani intenzity, jak moc na ně prostor působí. Snažím se jen objektivně vyjadřovat k tomu, co lze skloubit – a co nikoli.
Reklama
Jak se dají takové partnerské neshody ohledně úklidu, organizace nebo dekorací řešit?
Například úložné prostory vždy řeším podle toho, kdo je větší bordelář. Aby ten úklid měl co nejsnazší. U dětí hlídám, aby každému bylo jasné, co kam patří: na hračky mají bednu a na oblečení šuplíky. V šuplících sice není vždy vše dokonale srovnané, ale aspoň na pohled je doma uklizeno. Spokojení jsou tak víceméně všichni. Dá se tak postupovat i u dospělých.
Druhého nezměníme. Ale obvykle žijeme s těmi, kdo nás mají rádi. Takže když nebudeme říkat „Ty vždycky…!“, ale „Já potřebuju…, protože…“, je vysoká šance na úspěšný kompromis. A pokud toužím po nějakých úpravách v domácnosti, můžu si vytvořit plán, co všechno bych chtěla změnit. Ten druhý tomu pak třeba může dát pořadí. Vymyslí, co se udělá jako první, s čím pomůže, s čím ne. Cílem není dokonalost, ale lepší život. Co si doopravdy všichni přejeme? Hodně okamžiků štěstí, pohody a zdraví. Naše „doma“ nám s tím vším může pomoci.
foto: Se svolením Terezy Ziah Černé, zdroj: Autorský článek
