Lukáš Trojan (40) je už více než 20 let pornoherec. Narodil se do vzdělané rodiny, ve které byl kvůli svému ADHD už od malička černou ovcí. Od puberty však věděl, že se chce prosadit a nechce žít nudný život na malém městě.
„Kolega v mé první práci v továrně byl smířený s tím, že bude celý život brát minimální mzdu ve stejné práci. To mě vyděsilo, tak jsem začal podnikat kroky k tomu, abych co nejrychleji vypadl,“ vypráví. Jeho cesta ale jednoduchá nebyla. Mimo jiné si zažil dramatické vzestupy a pády kvůli své závislosti na tvrdých drogách.
Na náš rozhovor jsem se snažila přijít prosta všech možných předsudků. Ale i přesto mě překvapilo, jak je Lukáš inteligentní člověk, který by mohl dělat spoustu jiných věcí. Pro porno se ale kdysi rozhodl a teď v něm dělá kariéru i jako producent. Několik let působil v Budapešti, kde spolupracoval s králem evropského porna Roccem Siffredim. Lukáš také dostal ocenění XBIZ European Award.
Když já někde řeknu, že jsem pornoherec, tak jsem borec, ale ženský jsou brány jako lehčí…
Povídali jsme si nejen o tom, jak se k pornu dostal a jak to v porno průmyslu funguje, ale taky o tom, co mu pomohlo ve zvládání závislosti, jak se udržuje psychicky v kondici a jak se brání předsudkům lidí, se kterými se potkává.
Zmínil jste, že v dětství jste byl černá ovce. Jaká byla vaše rodina?
O tom jsem snad nikdy nemluvil. Vyrůstal jsem v úplně normální rodině s matkou, otcem. Nikdy se u nás nemluvilo sprostě. Nehádali se. Byli jsme spíše intelektuální rodina, kde byli všichni vystudovaní. Já jsem to bohužel nedokázal, protože mám nějakou predispozici, a učení mi nešlo. Byl jsem nesoustředěný, roztěkaný, klasické ADHD. Po revoluci se to neřešilo tolik jako dnes. Ve škole jsem měl nálepku jako zlobivý, neposedný. Nosil jsem poznámky. Rodina na mě tlačila, abych studoval, protože ve mně potenciál viděli, ale já jsem věděl, že to není pro mě. Postupně jsem se začal rodiny stranit. Jsem kreativní a šikovný na manuální věci. Třeba výborně vařím.
Kde jste tedy po škole pracoval?
Hned po škole jsem se nechal zaměstnat v elektro fabrice. Tam jsem vydržel devět měsíců a právě tam jsem slyšel od jednoho staršího pána věc, která mě asi nejvíc motivovala k tomu jít si svojí cestou. Zeptal jsem se ho, jaký má vůbec život a jak se mu tam líbí, a on odpověděl: „Víš, Lukáši, jsem tady 25 let, mám ženu, dvě děti, jednou za rok jedeme na dovču, máme zahrádku, pěstujeme rajčata.“ Na to jsem vyvalil oči. Nechápal jsem, jak může být 25 let na jednom místě za takové peníze. Po revoluci už moje generace začala koukat jinam a tohle bylo přesně to, co jsem nechtěl.
Zdroj foto: Se svolením Lukáše Trojana
Jak se Váš život stočil právě k pornu?
Vždycky mě fascinovala televize, Amerika a Hollywood. Věděl jsem, že je možné dělat jiné věci než sedět v kanclu nebo pracovat v továrně. Už od puberty jsem koukal po erotice. To je do jisté míry normální, ale já jsem v tom viděl něco, v čem bych se chtěl angažovat víc. My, co máme ADHD, dokážeme mít hyperfokus na něco, co nás zajímá a u čeho máme nějakou emoci. Já jsem prostě hledal svobodu, kterou mi ten standardní život nedával. A na svoji první práci jsem přišel skrz mého kamaráda z Prachatic. Ten měl nějaké konexe. Tehdy nic nebylo online, vycházely ještě papírové inzeráty. Nebylo to tak jednoduché jako dnes.
Jaká byla Vaše první zkušenost?
Začal jsem gay pornem, protože tehdy jste skoro jinou možnost neměli. Teda pokud jste byli naivní a bez zkušeností, jako jsem byl tehdy já. Funguje to tak, že potkáte agenta, který za kluka dohozeného do gay porna dostane provizi 2500 Kč. Za hetero nic. No a první zkušenost vypadala tak, že mě dali do místnosti, v té bylo puštěné nějaké německé porno. Posadili mě před televizi, odešli za dveře a nechali mě tam, abych dělal, co umím. Dostal jsem první výplatu. Tehdy pro studenta, který do té doby míval kapesné 200 Kč, bylo těch několik tisíc neuvěřitelných. Tak jsem si šel samozřejmě hned něco koupit – nové kalhoty a tak. No a utvrdilo mě to v tom, že by to mohl být pro mě dobrý směr. S tím, že si ale musím najít cestu k heteru.
Jak jste se tedy dostal k heterosexuální práci?
Jednou se mi poštěstilo točit scénu s klukem a holkou. Tak jsem toho využil, a po skončení natáčení jsem za tou holkou běžel a na kolenou jsem ji prosil, aby mi dala kontakt na hetero agenturu. A povedlo se.
Věděla o tom rodina?
Je potřeba ještě říct, že jsem byl od svých sedmnácti let „party boy“, který si postupně pěstoval závislost na drogách. Chodil jsem na techno party apod., kde jsem poprvé zkusil extázi, která byla skvělá, ale hrozně drahá. Potom jsem se přes kamaráda dostal k pervitinu, kde mě čára stála 50 Kč. Zpočátku to bylo fajn, stejný efekt za málo peněz, ale samozřejmě mě to brzy začalo ničit. Závislost se prohlubovala a já jsem se čím dál víc distancoval od rodiny. A protože jsem si drogy chtěl „užívat“ v soukromí, odstěhoval jsem se do Českých Budějovic, kde jsem prodával kočárky.
Kromě jedné přítelkyně byly vesměs všechny z branže. Je to jednodušší na fungování v životě. K této práci patří i specifický životní styl. Máme hodně volného času a docela dost peněz. Můžeme spolu natáčet, cestovat. O práci se ale bavíme jen okrajově.
Nebylo to na Vás vidět?
Svoji závislost jsem tajil a v práci jsem byl šikovný. Normálně jsem fungoval, pracoval. Většinou jsem si dával v pátek, v sobotu jsem dojížděl a v pondělí už jsem byl úplně v pohodě. Už tehdy jsem občas jezdil točit gay porno do Prahy.
A kdy nastal zlom?
V léčebně, když mi bylo 24 let. Tam přišla na řadu pravda. Na terapiích nám říkali – vyrovnejte se s minulostí a jděte dál, stavte na tom. Rodiče přišli na návštěvu, posadili jsme se na lavičku v parku a všechno jsem jim řekl. Jak o drogách, tak o pornu.
Jak reagovali?
No, my nejsme puritáni. Vždycky jsme před sebou chodili nazí doma a nedělalo se z toho tabu. Otec to vzal vcelku v pohodě. Jako bývalý politik si pro mě asi představoval lepší práci, ale akceptoval, že je to moje volba. Byl rád, že jsem živý a zdravý. Máti měla problém spíš s drogami, protože měla zažité, že porno rovná se drogy a že tam jsou všichni zfetovaní.
A není to pravda?
Z polovičky. Je to o vás. Můžete být profík, který pracuje s čistou hlavou, nebo naopak si dá drogy a pak jde točit. Já jsem porno nechtěl dělat kvůli drogám, ale kvůli té práci samotné. Chtěl jsem se v tom vypracovat, a to taky dělám.
Byl jsem vychován v tom, že většina lidí je dobrých a jen pár špatných. Já jsem se ale díky drogám a pornu dostal k těm nejhorším. Takže jsem se naučil nebýt tolik důvěřivý a naivní a soustředit se více na sebe.
Pomohla Vám léčebna?
Na léčebně je fajn, že tam vidíte i ostatní, kteří jsou na tom mnohem hůř. Najednou tam vidíte ty odstrašující příklady, jako mladé kluky bez zubů apod. Když tam jste poprvé, tak máte tendence si říkat, že vás se to netýká, protože na tom ještě nejste tak špatně. No, několikrát se tam vrátíte a ono se to stupňuje. Pokaždé posloucháte pozorněji. Chce to čas. Je to začarovaný kruh. Když se do něj člověk znovu dostane, nevadí, je třeba z něj ale rychle vystoupit a uvědomit si to. Fajn je najít si i terapeuta. Ten vás slovně profackuje a nakopne. Pomůže vám se zorientovat ve vašich myšlenkových pochodech.
Co pro Vás bylo na překonání závislosti nejtěžší?
Já budu narkoman do konce života a chuť budu mít nejspíš pořád. Jde o to, jak jsem schopen se s tím vyrovnat. Prvně jsem to bral tak, že abstinence je milník, kterého je třeba dosáhnout. Ale abstinence spíš přijde sama, když se člověk začne zajímat o jiné věci, začne mít jiné zájmy, začne se bavit s jinými lidmi apod. Takže se opírám do práce, protože teď buduju produkci. A říkal jsem si, že druhou půlku života bych chtěl už prožít v klidu. Už mě to ani nenaplňuje. Když jste starší, už se nechcete pořád škrábat z nějakého dna. Je to pořád dokola. Ve 20 letech tomu nerozumíte, ve 30 si už říkáte – hele, to je divný, pořád dělám stejné chyby, a v těch 40 už víte, co děláte blbě, a když uklouznete, tak si to okamžitě vyčítáte, protože víte, že to bylo zbytečné.
Jaké máte teď vztahy s rodinou?
Během té doby se stalo hodně věcí a na nějakou dobu jsme nekomunikovali vůbec. Otec mě poslal k šípku, protože jsem nebyl schopen dodržet slovo v rodinných záležitostech a podobně. A důrazně mi nařídil, abych nekomunikoval s mámou. To jsem přesně potřeboval. Vědět, že jsem na to sám, to pro mě bylo hodně výchovné. Najednou jsem neměl záchrannou síť. Už jsem nemohl poprosit maminku o peníze na nájem. Najednou jsem musel dospět, tak jsem přestal brát drogy na nějakou dobu úplně. Tehdy jsem si koupil kolo a začal jsem i posilovat. Vypadal jsem líp a začalo se mi dařit i víc pracovně.
Co děláte proto, abyste si udržel mentální zdraví?
Jezdím hodně na kole. Vždycky když mám volno, tak vyrazím. Jezdím downhill, což je extrémní sjezdová disciplína. Miluju adrenalin. Člověku hodně pomůže, když nemusí myslet na sebe a dá do něčeho naplno energii. Mentálně mě udržuje i fakt, že dělám, co mě baví. Taky doma nemám televizi a sociální sítě používám spíš z byznysového hlediska. Když se někde něco stane, ani o tom nevím a je mi líp. Nechci se zabývat problémy, které stejně nevyřeším.
Přemýšlel jste někdy o změně kariéry? Nebo o studiu?
Ano, takové pokusy byly, ale brzy jsem zjistil, že to nikam nevede. Vyzkoušel jsem si i práci v jedné velké firmě, která prodává elektroniku. Bavilo mě to, protože jsem hodně upovídaný, ale stalo se, že po nás chtěli zaplatit ukradenou věc ze showroomu, o které jsem ani nevěděl, že tam je. Byl to zesilovač umístěný na záchodech pro zákazníky. Všichni moji kolegové zaplatili. Já místo toho raději podepsal výpověď. Přišlo mi to nefér a zase jsem se utvrdil v tom, že chci být sám svým pánem.
Myslím, že být otec – pornoherec, nemusí být žádný problém. Je to spíš o tom, jaký rodič je, jak děti vede a jak s nimi komunikuje.
Jak to, co děláte, ovlivňuje Váš osobní život? Lze mít vůbec normální vztah?
Teď se stýkám s někým, kdo je mimo branži. Jinak kromě jedné přítelkyně byly vesměs všechny z branže. Je to jednodušší na fungování v životě. K této práci patří i specifický životní styl. Máme hodně volného času a docela dost peněz. Můžeme spolu natáčet, cestovat. O práci se ale bavíme jen okrajově.
Cítíte často z lidí předsudky?
Někdy ano a myslím, že je to přirozené. Lidi se bojí toho, co neznají. Automatická asociace je, porno – to je sprosté, takže jste nevychovaný, máte hodně sexu, tím pádem máte nějakou pohlavní nemoc a já si radši odsednu a nebudu se s vámi bavit. To je nejčastější emoce.
Jak na tohle reagujete?
Já rád dělám osvětu a začnu se s těmi lidmi bavit. Třeba jsem byl s kamarádem na jeho narozeninové oslavě, kde byli lidi z velkého finančního korporátu. Bavil jsem se tam s jeho šéfem jako rovný s rovným. A on mi po čase začal vyprávět, že je úspěšnější než já, protože já nemám školu apod. Tak jsem se ho zeptal, kolik vydělává. No, a když jsme porovnali výplaty, tak se divil, že si já vydělám víc, a byl potichu. Přitom já cílím spíš na tu seberealizaci, a abych byl v životě spokojený. On právě na peníze. Lidi v korporátech lezou po tom jejich žebříčku a to je naplňuje. A ti samí lidé potom často končí u domin na privátech a nechávají po sobě šlapat.
Je to běžné?
Je. Co se bavím s holkama z eskortů, tak nejvíc submisivní otroci jsou velká zvířata z různých firem. Evidentně je láká poznat, jaké je to být „na druhé straně“.
Mají to holky v pornu těžší, co se týče toho, jak jsou vnímány okolím?
Rozhodně. Holky z 90 % říkají, že je okolí odepsalo. Když já někde řeknu, že jsem pornoherec, tak jsem borec, ale ženský jsou brány jako lehčí…
Je těžké si najít „normální kamarády“?
Ani ne. Já to beru jako rychlý eliminátor. Lidi jsou často překvapení a bojí se ptát, protože vědí, že jsme často šikanování kvůli tomu, co děláme. Nebo potom jsou lidi, kteří jsou naprosto v pohodě, ptají se a spíše vidí ty benefity jako cestování apod.
Reklama
Co Vás během Vaší kariéry nejvíce posunulo?
Nejvíc mě posunulo, když jsem se dostal do Budapešti k produkci Rocca Siffrediho. On je král evropského porna a můj vzor, který mě hodně vytáhl nahoru. Když ostatní producenti vidí, že pracujete s ním, tak vás najednou chtějí. Byl jsem tam 2,5 roku a během covidu jsem se vrátil. Teď jsem spokojený a rodina to vidí. Natáčím i svoji tvorbu a tak.
A po osobní stránce? Co jste se naučil?
Po osobní stránce bych řekl, že asi to, že všichni lidi nejsou hodní, a je třeba mít se více na pozoru. Byl jsem vychován v tom, že většina lidí je dobrých a jen pár špatných. Já jsem se ale díky drogám a pornu dostal k těm nejhorším. Takže jsem se naučil nebýt tolik důvěřivý a naivní a soustředit se více na sebe.
Umíte si představit mít děti vzhledem k Vaší profesi?
Představit si to umím a asi bych se tomu nebránil. Je pravda, že věk už na to mám. Myslím, že být otec – pornoherec nemusí být žádný problém. Je to spíš o tom jaký rodič je, jak děti vede a jak s nimi komunikuje. U Rocca Sifreediho je to úplně v klidu. Má manželku a dva syny. Jeden ještě studuje a druhý se věnuje filmařině – ne pornu. A oba samozřejmě vědí, co tatínek dělá.
foto: Se svolením Lukáše Trojana, zdroj: Autorský článek
