Operace a s ní spojené celkové anestezie se obvykle bojíme. Nebo minimálně z ní máme respekt. Hlavou se nám kolikrát honí otázky typu: Co když se při ní probudím? Nebo naopak: Co když se už neprobudím? Nebude mít vliv na můj mozek? Bude mi to dobře myslet? Nejen na tyto otázky nám odpovídal MUDr. Pavel Vychodil, vedoucí lékař anesteziologického oddělení IKEM.
Běžně o ní lidé hovoří jako o narkóze, ale odborníci to nemají rádi. „Po objevu celkového znecitlivění byl poprvé v Bostonu použit termín anestezie z řeckého „an aisthésis“ – ztráta citlivosti. Především v zemích Rakousko-Uherska se vžil termín narkóza z řeckého „narcósis“, což znamená omámení, ve smyslu omámení těkavými parami. Takže se jedná o nesprávný termín, který navíc postihuje jen jeden způsob znecitlivění, a řada anesteziologů jej nemá ráda,“ vysvětluje MUDr. Vychodil.
Co se s tělem děje při celkové anestezii?
Pacientovi zajistíme dýchací cesty a obvykle ho připojujeme k anesteziologickému přístroji. Ten za něj dýchá, zároveň do směsi plynů přidává nastavené množství inhalačního anestetika, které zaručí, že zůstane v anestezii po celou dobu výkonu. Pacient ztrácí vnímání. Toto se děje proto, aby se operatérům umožnila a maximálně zjednodušila jejich práce. Dýchá za vás přístroj, vnímání a regulace mozkem jsou vyřazené, termoregulace je také ovlivněná, takže vás při výkonu musíme ohřívat, abychom udrželi tepelnou pohodu, a podle potřeby se podávají léky proti bolesti. Během výkonu jste monitorováni. Toto je standard od začátku 80. let. Nyní se u pacientů monitoruje vícesvodové EKG, saturace krve kyslíkem, vydechované CO2, krevní tlak a začíná být standardem metoda měření hloubky anestezie, bolesti a útlumu funkce mozku. Standardem u řady výkonů je i monitorace hloubky svalové relaxace.
Jedna velká pojišťovna v USA zjistila, že největší podíl na pojistných událostech mají anesteziologové. Tenhle fakt a pořad televize ABC o katastrofách v anestezii přispěly ke změně přístupu a přispěly ke snížení úmrtí pacientů na 1/10 oproti šedesátým letům.
Co to znamená?
Pro svalovou relaxaci podáváme léky, které patří do skupiny kurare. Tyto léky získávali indiáni ze dvou druhů lián, nikoliv ze žab, jak si lidé myslí. Současná relaxancia jsou syntetické léky, které nám usnadňují zajištění dýchacích cest. Chirurgům pak umožňují svalová relaxancia pohodlné operování v tělních dutinách. Bez relaxancií by byly některé operace nemožné a většinou velmi dlouhé a méně bezpečné pro pacienty. Relaxancia se dostala do užívání po druhé světové válce a umožnila velký rozvoj chirurgických oborů. Podmínkou použití relaxancií je zajištění dýchacích cest a umělá plicní ventilace. Dýchá tak za vás anesteziolog nebo častěji přístroj.
Je celková anestezie nebezpečnější?
Většina lidí má zafixováno, že anestezie je něco nebezpečného, co tělu, a hlavně mozku extrémně škodí. Ale všechny zkušenosti s anestezií jsou spojené s nějakým dalším výkonem, většinou invazivním, což si pak lidé vztahují k anestezii a nedochází jim, že mají velkou operační ránu a dostali spousty různých léků (např. antibiotika), které by třeba nedostali. Většina výzkumů v anestezii nezjistila měřitelný rozdíl u stejných výkonů, pokud byly prováděny v celkové nebo svodné anestezii.
Mohou se člověku zdát sny?
Snění je pořád málo prozkoumaná část spánku. V anestezii pak ještě méně. Pokud se mi zdají sny, musím si tu událost zapamatovat a uvědomit, abych si ji vybavil. Léky podávané při anestezii tuhle pravděpodobnost snižují. Snění je spíše spojeno s menšími a kratšími zákroky a zákroky spojenými s nitrožilní anestezií (právě ty kratší). Snění je nepravděpodobnější při probouzení a úvodu do anestezie. Ty při úvodu se většinou neuloží, takže si je spíše nevybavíme. Dále je snění spojené s menší úzkostí a některým typem zákroků. Spíše pak malé výkony diagnostické, gynekologické.
Nezáleží na tom, kolik pacient váží, zda pije nadmíru alkohol či užívá drogy. Anesteziolog léky dávkuje podle rozsahu operace a stavu pacienta, nikoliv podle tabulky.
S jakými mýty nebo předsudky se setkáváte?
Mýtů je mnoho a skoro všechny jsou negativní. S tím, že by někdo po anestezii očekával superschopnosti nebo že se mu vrátí nějaká ztracená schopnost, jsem se nesetkal. Nejčastěji se pacienti bojí, že se neprobudí. Reakce na anestetika, která se všechna používají už desítky let, mohou být různé, ale že by se pacient neprobudil, mohu vyloučit. Stejně tak se pacienti bojí, že vyzradí nějaké tajemství.
To je vtipné. To byste se asi kolikrát dozvěděli věci…
Bohužel, ani o tomto jsem neslyšel, ale kdyby to fungovalo, byli by anesteziologové velmi bohatí (smích). Ale vážně, i kdyby to bylo možné (ve špionážních knihách se uvádí Thiopental sodný, jediný barbiturát, který se stále ještě používá), pak anesteziolog nepracuje sám a naše profese má etická pravidla. Ale já se s tím nesetkal a anestezií jsem podal dost na to, abych uspal celý Šumperk, Vsetín nebo Písek.
Dále se lidé hodně bojí, že ochrnou. To hlavně v souvislosti se svodnou anestezií tzv. do páteře. Jedná se o bezpečnou metodu a za svoji praxi jsem v souvislosti se svodnou anestezií nezažil vážnou komplikaci. Medializované případy jsou spojené s nedodržením sterility nebo záměnou léků. Na pracovištích, kde mají některou z akreditací „kvality“, je toto prakticky vyloučené. Takže bych pacienty nasměroval na pracoviště s nějakým certifikátem kvality. Tam máte jistotu, že postupy, použité léky i péče budou podle pravidel.
Stále přibývají nové možnosti monitorace, které zvyšují bezpečí pacientů. Postupy i používané léky jsou poměrně dobře ustálené a není mnoho prostoru pro experimenty.
Jak je to s těmi hororovými příběhy, které kolují po internetu? Pacienti popisují, že se během operace probudili, všechno cítili, ale nemohli se hýbat…
Udávané riziko je 0,1 % – 0,15 % (cca 1 z 1000) a více než dvojnásobné riziko je pro nemocnější pacienty a kardiochirurgické výkony. Jako awake anesthesia nebo awareness anesthesia uvádějí pacienti pocity vázané na konec operace, kdy se nemohou hýbat nebo dýchat. Tyto příhody jsou nepříjemné a lze jim předejít monitorací vědomí a svalové relaxace. Pro pacienty nemají žádné psychické následky, je to jen nepříjemná vzpomínka. Zkušený anesteziolog by toto měl poznat a předcházet tomu i bez moderních monitorů.
Výjimečná je pak vámi zmiňovaná „awake anesthesia“, kdy je pacient relaxovaný, plně vnímá bolest, eventuálně i dění na sále, ale není schopen pohybu (v důsledku svalové relaxace). Četnost je extrémně nízká a jedná se o závažnou chybu anesteziologa. Ten by měl všechny léky dávkovat podle potřeby. Nezáleží na tom, kolik pacient váží, zda pije nadmíru alkohol či užívá drogy. Anesteziolog léky dávkuje podle rozsahu operace a stavu pacienta, nikoliv podle tabulky. Vzpomenu si na své začátky, kdy jsem podával anestezii mladé restaurátorce, a musel jsem jí dát skoro čtyřnásobnou dávku anestetika. Každý pacient potřebuje jinak a ideální je, když pacient ani neví, že už je po operaci.
Medicína přichází stále s mnoha novinkami. Jaké novinky jsou v anestezii?
Překvapivě je anestezie velmi konzervativní obor. Pracuje již téměř dvě desetiletí se stejnými léky. Co se změnilo, jsou požadavky na bezpečí pacientů, jejich komfort a monitoraci. Stále přibývají nové možnosti monitorace, které zvyšují bezpečí pacientů. Postupy i používané léky jsou poměrně dobře ustálené a není mnoho prostoru pro experimenty. Přibývají techniky periferních blokád, které zvyšují komfort a bezpečí pacientů.
Co jste zřejmě nevěděli:
MUDr. Vychodil nás seznámí se zajímavostmi
+ Dodnes není jednoznačně zjištěn mechanismus působení inhalačních anestetik na mozek. Existuje několik teorií, ale žádná nebyla jednoznačně prokázána. Takže zkráceně; standardně používáme lék, u kterého neznáme princip fungování, ale víme, že funguje, známe rizika a velmi dobře známe dávkování.
+ U těchto léků se také zjistila škodlivost pro životní prostředí. Jedná se o skleníkové plyny, které jsou 2500x horší než CO2, takže se řeší, co dál s nimi. Plná náhrada není a u jednoho z této skupiny je uhlíková stopa za den používání na operačním sále jako let z Prahy do Atén.
+ Monitorace pacientů se stala standardem až ve druhé polovině osmdesátých let.
Reklama
+ Jedna velká pojišťovna v USA zjistila, že největší podíl na pojistných událostech mají anesteziologové. Tenhle fakt a pořad televize ABC o katastrofách v anestezii přispěly ke změně přístupu a přispěly ke snížení úmrtí pacientů na 1/10 oproti šedesátým letům.
+ V současnosti je smrtnost v souvislosti s anestezií okolo 1 případu na 100 000 anestezií. Největší pokrok dosáhla anestezie během světových válek.
+ První anestezii na evropském kontinentu podal 7. 2. 1847 člen řádu Milosrdných bratří a tehdy nedostudovaný medik Celestýn Opitz v nemocnici Na Františku. Bylo to 4,5 měsíce po první anestezii vůbec, kterou podal William Morton v Bostonu, ale Opitz nejspíše pracoval nezávisle.
+ Doba, kdy anesteziolog dýchal stejné plyny jako jeho pacient, jen v menší koncentraci, je dávno pryč. V začátcích anestezie se kapal tekutý éter na plátno s vatou, kde se odpařoval, a pacient jej sám dýchal.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek