Mobilní telefony, tablety, počítače, chytré televize a na nich sociální sítě. To vše k našim životům patří a ať chceme nebo ne, před určitým vlivem tohoto postmoderního světa naše ratolesti (ani sebe) neuchráníme.

I psychoterapeutka a adiktoložka PhDr. Lenka Vavrinčíková, PhD., působící v Galen Clinic, potvrzuje, že technologie, sociální sítě a internet mají v životě dospívajících své místo a nejen jejich nadužívání, ale také jejich pravidelné využívání mohou mít souvislost s výskytem duševní nepohody a psychických problémů. Povídaly jsme si nejen o tom, jak mohou tyto výdobytky postmoderní kultury škodit, ale také o tom, jak se před nimi chránit a jak je využívat s rozumem.

Co všechno u dospívajících digitální technologie ohrožují?

Každodenní používání digitálních technologií má velký vliv na kognitivní, emoční i sociální vývoj dětí i adolescentů.

Proč jsou k těmto důsledkům adolescenti náchylnější než dospělí?

Dospívající jsou ohroženi negativními důsledky digitální závislosti, protože jsou ještě v polovině svého osobnostního vývoje. Nemají vytvořené obranné mechanismy, jak se závislostí bojovat.

Mezi další projevy digitální závislosti patří neustálé kontrolování chytrého telefonu během dne nebo jeho užívání ihned po probuzení, trávení neomezeného času na sociálních sítích nebo online hraním apod. Používání telefonu, tabletu či notebooku během jídla či kontaktu s rodinou nebo přáteli, ale i online nakupování.

O čem konkrétně vlastně v případě digitální závislosti mluvíme?

Digitální závislost je nelátková, procesuální, behaviorální závislost zejména v online prostředí, důsledky podobná jiným závislostem. Můžeme ji definovat jako ztrátu schopnosti regulovat denní frekvenci a časovou délku užívání všech digitálních technologií.

Jak mohou vypadat projevy digitální závislosti?

U adolescentů se projevuje zejména zanedbáváním jiných volnočasových aktivit, konflikty v blízkých vztazích a problémy ve škole. Mezi další projevy, které ale pozorujeme i u dospělých, patří třeba neustálé kontrolování chytrého telefonu během dne nebo jeho užívání ihned po probuzení, trávení neomezeného času na sociálních sítích nebo online hraním apod. Používání telefonu, tabletu či notebooku během jídla či kontaktu s rodinou nebo přáteli, ale i online nakupování.

Co dělat, když u dítěte nebo jiného blízkého takové projevy zaznamenáme?

Především si pamatujte, že není žádná ostuda vyhledat odbornou pomoc, například adiktologa nebo psychoterapeuta. Není to známka vašeho selhání. Naopak je to důkaz toho, že vám na vašich blízkých záleží.

Jak obvykle probíhá léčba digitální závislosti?

Mezi ověřené postupy léčby digitálních závislostí patří práce s motivací, kognitivně behaviorální terapie a rodinná terapie. Zapojení rodin do podpůrných skupin umožní sdílet zkušenosti a získat podporu od lidí v podobných situacích. Rodinné prostředí a dynamika hrají zásadní roli při podpoře a udržení změn, které jsou nezbytné pro úspěšnou léčbu.

PhDr. Lenka Vavrinčíková, PhD.

Vystudovala Univerzitu Mateja Bela v Banskej Bystrici. Během doktorandského studia se specializovala na sociální práci s uživateli návykových látek. Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze se kvalifikovala jako adiktolog. Věnovala se pedagogické a výzkumné činnosti na slovenských i českých univerzitách. Terapeuticky pracuje více než 20 let, v různých typech adiktologických, sociálních a poradenských služeb. Je členkou odborných společností - ČAP (Česká asociace pro psychoterapii), SOFT (Společnost rodinných a systemických terapeutů) a ČAA (Česká asociace adiktologů). Zaměřuje se na rodinnou, párovou a individuální psychoterapii a adiktologické poradenství. V praxi integruje kompetence sociální práce, adiktologie a psychoterapie.

Co můžeme sami udělat pro účinnou prevenci?

Především je důležité spolu mluvit. Vytvořit bezpečný prostor pro komunikaci, aby se s vámi děti cítily dobře a neměly strach sdílet s vámi své pocity a obavy. Důležité je naslouchat a nesoudit ani nehodnotit a projevit zájem. Rodinnou soudržnost v tomto smyslu podporuje pravidelné cílené setkávání – naplánujte si třeba na každý týden alespoň jedno takové, kde proberete, co se vám povedlo, a budete se z toho společně radovat.

Předpokládám, že další rada bude znít: Běžte dětem příkladem…

Samozřejmě. Děti se učí nápodobou. Když vidí své rodiče od rána do večera s mobilem v ruce, bude jim to připadat normální. A potom nebudou chtít poslouchat kázání o tom, jak je škodlivé trávit na sítích tolik času. Takže ano, především začněme u sebe a ukažme dětem, že se bez nadužívání mobilu, tabletu a podobně dá docela dobře žít. Ukažme jim, proč je důležité mít digitální rovnováhu, a diskutujme s nimi o možných negativních dopadech nadužívání technologií – jako jsou problémy se spánkem a s koncentrací, s fyzickou sílou a energií a chutí do života.

Takže diskutovat, naslouchat, jít příkladem. Co dalšího je vhodné udělat, nastavit třeba nějaká pravidla?

Aby hranice a pravidla fungovala, je rozumné nastavit je společně, zase – diskutovat o nich. Identifikujte obavy a potřeby dětí, zeptejte se jich, jak by se jim to (ne)líbilo a proč. Zapojte je potom do procesu stanovování pravidel týkajících se užívání technologií a dbejte na to, aby tato pravidla byla konzistentní, spravedlivá a aby se týkala všech členů rodiny. Stanovte třeba zóny a časy, kdy se technologie nebudou používat vůbec – třeba u jídla, u společného večera a podobně.

Související…

Lidé budou mít stále větší tendenci ubavit se k smrti, říká odborník na digitální detox
Jana Velíšková

Můžete formulovat jednu zásadu, která je podle vás nejdůležitější?

Ukažte dětem, že čas, který s nimi trávíte, je pro vás prioritou. Proto v čase, který s nimi trávíte, omezte používání digitálních technologií na minimum. Věnujte se naopak offline aktivitám, které společné vztahy posilují a utužují – povídejte si, čtěte společně, procházejte se, jezděte na kole, kopejte si venku s míčem, cokoliv vás a vaše děti baví – to dělejte, tomu se věnujte, v tom se vzájemně podporujte. Pokud technologie používáte z pracovních důvodů, vysvětlete a ukažte to dětem.

Rada na závěr?

Uvědomte si, že změna návyků může být pomalá a vyžaduje čas. Buďte proto trpěliví a cíle stanovujte realisticky. Sledujte a oslavujte pokroky, byť malé. Pozitivní posílení může být velmi motivující.

foto: Se svolením Lenky Vavrinčíkové, zdroj: Autorský článek