Nevypusť duši je nezisková organizace, která se zaměřuje na prevenci, osvětu a destigmatizaci v oblasti péče o duševní zdraví. Jezdí do škol, kde pořádá workshopy pro studující a vyučující, a nabízí také programy pro firmy a veřejnost. Nově také nabízí ke stažení takzvaný Krizový plán. K čemu je nám takový plán dobrý a jak nám může pomoci, o tom jsme si povídali s vedoucí psychologického týmu Nevypusť duši Mgr. Klárou Lampovou.
V současnosti u nás rezonují hlavně povodňové krizové plány. Ale není osobní krizový plán něco podobného?
Dá se to tak říct. V Nevypusť duši považujeme psychickou pohodu za stejně důležitou jako kteroukoliv jinou a mít sestavený svůj vlastní krizový plán ji pak může pomoci chránit v těžkých chvílích. A funguje v podstatě podobně jako krizové plány třeba právě v případě nějaké přírodní katastrofy nebo jiného ohrožení – když jsme předem připraveni a víme, jak postupovat, lépe krizi zvládneme. Navíc ve vypjatých chvílích, kdy v kontextu našeho krizového plánu může jít třeba o panickou ataku, je dotyčný člověk často zahlcený emocemi a neví, co přesně by pro sebe teď mohl udělat. Je tedy dobré to mít sepsané na papíře.
S jakými problémy nám může pomoci?
Úplně s čímkoli (samozřejmě u malých dětí je potřeba některé otázky zjednodušit a spíš si o tom s nimi povídat). Slouží jednak jako prevence, ale i jako intervence. Prevence ve smyslu včasného zareagování a poskytnutí sobě samému pomoci anebo její vyhledání. Intervence pak jako záchrana, na kterou se můžu podívat, když mi není dobře, a vědět, co dál.
Důležité je také být všímavý sám k sobě a signálům svého těla a mysli – mohou být vodítkem k tomu, že se může něco dít. Když je pak znám, mohu na ně včas reagovat, anebo i třeba vědět, co mi na ně konkrétně pomáhá.
Jak takový plán vypadá?
Je to list s různými otázkami a volnými políčky na jejich vyplnění, v závěru s důležitými krizovými kontakty. V první řadě je dobré vědět, kdy už je toho na mě moc a jak to na sobě mohu pozorovat (někdo může mít třeba horší pozornost, někoho bolí hlava, někdo cítí nervozitu, je to ale velmi individuální). To mi pak může pomoci si všimnout toho, že se mi něco děje, dřív a třeba tím předejít rozvoji intenzivnějších pocitů.
Další políčka se pak věnují různým oblastem, kde a jak v krizi mohu čerpat podporu a hledat pomoc – v činnostech, místech, u lidí, odvedením pozornosti… Neexistuje jednotný a ideální návod na to, jak krizi řešit, proto je dobré mít více možností, které si třeba mohu vyzkoušet, anebo už je o sobě vím. V různých situacích také může pomoci něco jiného – někdy se spíš cítím na to, že si o trápení chci s někým promluvit, a někdy naopak raději vyhledám nějaké klidné místo a třeba se budu věnovat oblíbené činnosti nebo nějaké zklidňující technice. V každém případě, pokud by úleva nepřicházela, vždy jsou tu krizové linky, kam je možné zavolat nebo napsat na chat. Například Linka bezpečí 116 111 nebo Linka první psychické pomoci 116 123.
Krizový plán obsahuje otázky typu: Na koho se můžu obrátit, kde se cítím bezpečně, činnosti, při kterých se cítím bezpečně… Co když ale nic takového nemám?
Pokud se dlouhodobě cítím špatně, něco mě trápí, nic mě nebaví a netěší, cítím se osaměle a nemám si o tom s kým promluvit, prvním krokem může být zavolání na krizovou linku. Následující možností pak může být vyhledání další odborné pomoci.
Když jsem si ho na vašem webu prohlížela, zdá se mi, že to může být nejen výborné uvědomění si, kde v blízkosti mám pomocnou ruku, ale je to i dobrá zábava…
Určitě může být pro mnohé vyplňování otázek zábavné. Zároveň v Nevypusť duši pohlížíme na duševní zdraví jako spektrum – každý se na něm v průběhu života pohybujeme a někdy je nám lépe, někdy hůře a někdy zažíváme menší nebo větší krize. V životě se jim bohužel nevyhneme, ale můžeme se na ně připravit.
Co kdybychom si ho chtěli od základů připravit sami? Co byste poradila?
Fajn je se obecně zamyslet nad tím, co mi pomáhá. V jakých chvílích je mi dobře, s kým, co mě třeba uklidňuje, kde se cítím bezpečně. Pokud vím, že jsem nějaké náročné situace v minulosti prožíval, co mi během nich pomohlo? Důležité je také být všímavý sám k sobě a signálům svého těla a mysli – mohou být vodítkem k tomu, že se může něco dít. Když je pak znám, mohu na ně včas reagovat, anebo i třeba vědět, co mi na ně konkrétně pomáhá.
Jak poznat, že se blíží krize?
Jak jsem už zmínila, je dobré k sobě být všímavý. Pomoci mi může třeba ohlédnutí do minulosti a zamyšlení se nad tím, co předcházelo náročným situacím. Co jsem cítil v těle? Jaké jsem cítila emoce? Napadaly mě nějaké myšlenky? Reagovalo na mě nějak neobvykle okolí (třeba mě upozornilo, že jsem poslední dobou víc zamlklá nebo podrážděná). Jsou to takové varovné signály.
Jak poznám, že někoho blízkého trápí duševní obtíže?
Pokud si u blízkých všímám nějaké výrazné změny, třeba ztráty zájmu o oblíbené a obvyklé aktivity, výrazné změny nálad a podrážděnosti, změny v komunikaci a méně časté stýkání se s blízkými, pokles nebo ztrátu energie, stížnosti na problémy se spánkem anebo časté psychosomatické obtíže, může to být signál, že dotyčný prožívá duševní obtíže. To, o jaké konkrétní duševní onemocnění se případně může jednat, pak určuje odborník a pro to, abychom byli druhému oporou, to nepotřebujeme vědět.
Osobní krizový plán slouží jednak jako prevence, ale i jako intervence. Prevence ve smyslu včasného zareagování a poskytnutí sobě samému pomoci anebo její vyhledání. Intervence pak jako záchrana, na kterou se můžu podívat, když mi není dobře, a vědět, co dál.
Jak předcházet krizi?
Záleží na tom, o jakou krizi se jedná. Pokud by šlo o náročné situace v životě, které prožíváme jako krizové, těm se úplně vyhnout nejde. Pokud by se ale jednalo o krizi ve smyslu rozvoje duševních obtíží, tak pamatovat na duševní hygienu (můžete se inspirovat třeba našimi sedmi zásadami). A když už nepohodu cítím, nebát se vyhledat pomoc. Prevence je pak důležitá vždy a pro každého.
7 zásad zdravé psychohygieny podle Nevypusť duši
- Pamatuj na svou pohodu:
Ujisti se, že máš dostatek spánku, čerstvého vzduchu a vyvážené stravy. - Pohybuj se:
Najdi si fyzickou aktivitu, která tě baví a dělá ti dobře. - Udělej si čas na své myšlenky a pocity:
Každý den na nějakou dobu vypni počítač, telefon a televizi. - Buď součástí skupiny:
Věnuj čas lidem, se kterými je ti dobře.
foto: Se svolením Kláry Lampové, zdroj: Autorský článek
