Fotografka Barbora Jelínková Navrátilová a módní návrhářka Michaela Skuhravá spojily své dvě základní energie. Ač je každá jiná, přesto tvoří dvě dokonalé poloviny pro svou tvorbu. Jejich prvotinou je nádherný charitativní projekt „Jsem kým jsem“. V rámci projektu je zachyceno několik známých mužských tváří tak, jak je my ostatní nevidíme. O projektu jsme si popovídali s jednou ze zakladatelek.

Báro, ty jsi jednou z autorek krásného projektu Jsem kým jsem, prozraď nám o této kampani více, co je jejím záměrem?

Chtěly jsme udělat něco, co nás bude bavit, naplňovat, učit se skrze muže, skrze nové situace, vnímat, kým jsme my samy, a pomoci tam, kde je to potřeba... To byla hlavní naše myšlenka.

Jak se zrodí takový nápad na projekt?

Zcela spontánně, při přátelském posezení s takovým rozhovorem nad životem, kdy jsem se já sama ocitla v těžké životní situaci. Měla jsem myšlenku nafotit nějaký celek skládající se z více osobností. Volba byla jednoznačně z mužů. Zkusit si nafotit něco, co tu ještě nebylo. Před lety jsem pracovala na projektu se sportovci a cítila jsem, že pravé teď to chci zopakovat. Myšlenku jsem sdělila Míše a ta souhlasila. Následně se nápady vzájemně nabalovaly.

Fotografka Barbora je opravdu krásná žena.

Jistě se shodneme, že nápady nejsou těžké, ale horší je realizace. Měly jste někdy chuť toho nechat? Nebo jste vnitřně cítily, že je to ono, to správné?

Určitě bych to nenazvala „nechat”, ale přiznám se, že byly momenty, kdy jsme nevěděly kudy kam, a doléhalo na nás zoufalství. Vše se ale týkalo produkčních věcí, ne tvorby samotné. S Míšou jsme měly jiný názor, jiný pohled na věc… Přes veškeré výměny názorů, vzájemné vysvětlování, nesoulad, střídající se emoce jsme vždy našly společnou cestu, rovnováhu. Nasloucháme si, máme k sobě vzájemný respekt a přátelství, které je srdečné, a tak neexistují překážky. Doplňujeme se. Já jsem určitě ta klidnější část naší dvojice, Míša je správná „Italka”.

V projektu „Jsem kým jsem“ jsou, jak jsi i sama zmínila, zainteresování samí muži, kromě tedy tebe a Míši, je to nějaký záměr?

Ano. Pro nás pro obě je to osobní. Já se ocitla v životní situaci bez partnera, a tak jsem věděla, že s mužskou energií se mohu setkat tímto způsobem. Potkat se s různými typy mužů a skrze to poznávat samu sebe. Zároveň obě s Míšou pocházíme z fotbalových rodin, kde tátové byli pro mnoho lidí osobnostmi, i na nás to zanechalo šrámy. Pro nás obě jsou muži jedno velké téma, jako pro většinu žen. Skrze ně poznáváme samy sebe.

Já vím, že pro tebe bylo fotografování pouhým koníčkem, nebála ses toho, že bys to třeba nezvládla? Věřila jsi sama sobě?

Věřila, musela jsem. Kdyby tomu tak nebylo, ta energie by byla cítit. Přiznám se však, že jsem občas pochybovala o tom, zda lidé chtějí ukázat, kým doopravdy jsou, bez toho, kým by je veřejnost chtěla mít. Každý je zvyklý mít několik tváři pro okolí, s tím se v životě setkáme někdy asi všichni. Někdo ovšem tu roli hraje stále a teď ho přesvědčte, že ho nafotíte vaším vnímáním, kdy nevidíte jen krásného chlapa, ale i citlivost, zranitelnost.

Celý tým si během focení užil spoustu legrace.

Čím jste se držely při výběru patronů?

Věděly jsme, že to poskládáme z mužů. Věděly jsme, že projekt musí být celistvý. To znamená poskládat takové osobnosti, aby nám to dávalo smysl, a oslovit takové muže, kteří s námi nějakým způsobem ladí či nám mají co předat. Každá za sebe si zvolila jí „blízká” jména a poté jsme volily cestu společnou, aby nás to bavilo všechny.

Byl někdo, kdo vaši nabídku odmítl?

Ne, naopak. Každý byl z projektu nadšený. Líbil se, oslovil… Mnoho lidí jej okomentovalo, že se s ničím podobným nesetkali. Bohužel nám nevyšel Tomáš Klus, který ve stejném čase rodil svého třetího potomka a chtěl se naplno věnovat rodině. Přislíbil nám ale účast v příštím projektu, za což jsme velmi vděčné. Dále se měl na snímcích objevit i hokejista Alexander Salák, který bohužel nedostal povolení odcestovat z Ruska do Čech, či Ben Cristovao, kterého jsme pro finální termíny již nestihly nafotit. Nebyl však nikdo, kdo by nás odmítl z důvodu, že by se mu projekt nelíbil či by mu nevěřil.

Ze kterého patrona jsi ty, jakožto fotografka, cítila nejlepší energii?

To je strašně těžká otázka. Každý muž je zcela jiný a vysílá zcela jinou energii. Někdo mi byl samozřejmě bližší, někdo vzdálenější, záleží i na období, kdy se dva setkávají. Vnitřně krásnou osobou, která je jemná a citlivá, byl určitě Lukáš Musil. Setkání s ním pro mě bylo plné inspirace, pochopení, otázek a odpovědí. S Lukášem jsme si zůstali blízcí a přáteli.

„S Jakubem Prachařem jsme strávili ještě po focení chvíle plné vyprávění a historek ze života,“ říká Barbora.

Co tě během focení celého projektu nejvíce zaujalo?

Celkově je velmi zajímavé pozorovat muže, jejich jednání, chování vůči vám, spolehlivost, zodpovědnost, profesionalitu a také to, jak vás vnímají jako ženu. Myslím, že nebyl nikdo, kdo mě zcela překvapil. Jsem člověk, který vnímá lidi hlubším pohledem, snažím se každého pochopit, zkoumám, učím se skrze lidi. Chování, pro které se někdo zlobí, se já nesnažím brát osobně... Velký profesionál je Tomáš Necid, to musím vypíchnout. Naprosto spolehlivý. Stejně tak Igor Timko, skvělá komunikace a cítíte přátelskou atmosféru od prvního momentu. S Jakubem Prachařem jsme strávili ještě po focení chvíle plné vyprávění a historek ze života. Bavil nás, nasmáli jsme se. Byl i muž, u kterého cítíte, že je to muž s velkým srdcem, ale nedovolí si vám to ukázat. Zaujalo mě mnoho věcí, které mě posunuly v životě zase o něco dál.

Všechny snímky projektu jsou foceny přes sklo, proč? Má to nějaký hlubší smysl?

Vzniklo to zcela spontánně při prvním focení. Pracuji jen s denním světlem a nejraději s protisvětlem, sklo bylo dokonalým pomocníkem. Díky sklu vznikne pokaždé zcela jiná fotografie v zcela odlišné atmosféře. Jak já říkám, nikdy není nic náhoda, proto jsem důvěřovala přírodě, že ke každé osobnosti si doladí to správné světlo. A právě to je výsledkem každé fotky, kdy pokaždé bylo zachyceno to, co mělo být vidět, tzn. kým doopravdy kdo je. Já spatřuji tu dokonalost, že pravá podstata člověka a jeho vnitřní pocity neskryjeme.

Plánujete něco dalšího do budoucna?

Určitě. Další projekt navazující je v plánu příští rok. Ten vám však neprozradím, musí ještě úplně dozrát.