Proč bychom se neměli vzdávat hotovosti a proč nespoléhat jen na platební karty

Před několika lety jsme s kolegy připravili pro Českou spořitelnu knihu k výročí 190 let její existence (Spořitelna vznikla v roce 1825). Popisovali jsme v ní, jak benka naučila lidi v 19. století v našich zemích spořit. Vkladní knížka, to byl vynález, který lidem opravdu změnil život. Díky tehdy převratné bankovní technologii začali lidé ukládat část peněz stranou, ty se úročily, lidé peníze investovali, což vedlo k jejich vyšší životní úrovni.

Mohl jsem si sáhnout na první spořitelní knížku v českých zemích. Banka, v oněch časech se jmenovala Městská spořitelna, ji roku 1875 založila nikomu menšímu než „Otci národa“. František Palacký si na svou knížku uložil tehdy nezanedbatelnou sumu 400 zlatých (na dnes nemyslitelný pětiprocentní úrok).

Ideální kapitalismus

Symbolem spořitelny byla tehdy pracovitá včela, a proto také ozdoby ve tvaru včel najdete v Rudolfinu a řadě budov, které spořitelna postavila. Když jsme knihu dokončili, přiznám se, že jsem byl trochu dojatý. Tohle byl kapitalismus z té nejlepší stránky. Kapitalismus, o kterém sociolog Max Weber napsal, že stojí na protestantských ideálech pracovitosti, šetrnosti a vůli investovat do lepší budoucnosti.

Peníze v digitální formě, i když je mám napsané na účtu, už tak úplně pod kontrolou nemám. Existují totiž v jakémsi paralelním prostoru. V říši za zrcadlem.

Česká spořitelna je nejdůležitější institucí v historii české ekonomiky. A i dnes má stále několik milionů zákazníků, je největší bankou v zemi a v roce 2019 měla zisk 9 miliard korun. Do roku 2016 jí šéfoval Pavel Kysilka. Člověk přemýšlivý a kultivovaný.

Vedli jsme s ním rozhovor o tom, jak hraje na housle, jezdí s dětmi do Himaláje a jak se spořitelna přetváří do potřeb digitálního světa, kdy je nejen bankou, ale svým klientům i finančním rádcem. Dnes Pavel přednáší v rámci své 6D Akademie, která školí manažery na přechod do digitálního věku. Prominentní bankéř je jedním z věrozvěstů nového kybersvěta.

Hmota je drahá

Jedno z oněch Kysilkových 6D je „dematerializace“. Ano, mnoho věcí z našeho světa mizí. Dematerializuje se. Vypařuje se z hmotného do digitálního světa. Týká se to například všeho z papíru. Fotografií, dopisů, dokumentů a taky bankovek. Z bankovky se stává buňka v matrixu finančního světa. Neříkám, že není pohodlné platit kartou a z domova si spravovat finance. Jenže ta staromódní bankovka má také svoje. Můžu si ji strčit do kapsy a až budu chtít, můžu s ní zaplatit za cokoli, co uznám za vhodné. Moje bankovky nikdo neeviduje. Nikdo neví, kolik jich mám.

Peníze v digitální formě, i když je mám napsané na účtu, už tak úplně pod kontrolou nemám. Existují totiž v jakémsi paralelním prostoru. V říši za zrcadlem. Ve světě globálních finančních toků. Létají někde vzduchem, k satelitům nad oblaky nebo pod zemí v optických kabelech. Díky tomu můžu vybrat peníze z bankomatu na pláži v Thajsku se stejnou samozřejmostí jako si za pětikačku koupím rohlík v krámku před domem. Ale něčím za toto pohodlí platím.

Musím se spoléhat na armádu lidí, které neznám, že moje peníze na mém účtu zůstanou mými penězi i zítra. „Hmota je drahá a nepraktická. Jen inovace, které nás průmyslové a biologické hmoty zbavují, mají šanci,“ říká Pavel Kysilka. Při vší úctě k panu Kysilkovi já z dematerializace peněz tak nadšený nejsem.

EET síť

Mizí-li reálné peníze, pak vliv bank a vlád na můj život roste. Andrej Babiš, který o penězích ví leccos, zaútočil na hotovost s EET. Její podstata netkví v lepším vybírání daní a kontrole šedé ekonomiky, ale v tom, že  všechny živnostníky připojila do matrixu finančně-informačních struktur, díky čemuž lze do budoucna vymýšlet další digitální vymoženosti, které „ulehčují život“, „podporují byznys“  a „zefektivňují kontrolu“.  EET je tedy jen začátek, přibudou další zákony, které dostanou podnikatele pod větší dohled. A je to další posun k ekonomice bez reálných čili hotových peněz. Babišův bývalý ministr financí Ivan Pilný například řekl, že EET řeší problém „množství hotovostních plateb, které naštěstí postupně klesá“.

Pan exministr Pilný má z pozice úředníka státu jistě právo a povinnost potírat šedou ekonomiku. Jen abychom v tom nezašli příliš daleko. Budu klidně tvrdit, že nějaká ta šedá ekonomika je zdravá. Našinec se nemůže chovat podle všech psaných pravidel. Vždyť nové a nové regulace bují ve všech ročních obdobích. Opravdu to bude takové vítězství nad kriminalitou a terorismem, když nebudu moct dát sousedovi dvě stovky za to, že mi odvezl na skládku starou ledničku? Když budu při každé sebemenší transakci přemýšlet, zda mě za ni nějaký úředník státní či bankovní nemůže popotahovat?

EU kontra cash

Podle World Payments Report se podíl hotovostních plateb na všech ekonomických transakcích pohybuje v EU už jen kolem 10 procent. Široce citovaný německý ekonom Peter Bofinger vyzývá k okamžitému zrušení peněz a není zdaleka sám. Peníze jsou prý anachronismus. Peter říká, že třetina euro bankovek má hodnotu 500 eur a takovou bankovku málokdo držíte v ruce. Podle něj jsou tyto bankovky používané hlavně k nelegální činnosti. Nebude daleko od pravdy. Prodej drog jen v USA se ročně odhaduje na 100 miliard dolarů a odehrává se pouze v hotovosti.

Z EU již nemůžete jen tak vyjet nebo přijet s částkou nad deset tisíc eur. Musíte doložit jejich původ. Ve Francii už se nesmí platit hotově víc než 1000 eur.

Ve světě bez hotovosti by se kriminálníkům a teroristům, financujícím své šílenosti, jistě žilo hůř. Ale co já s tím? Opravdu nechci přijít o možnost vlastnit bankovky jen kvůli tomu, že někdo někde prodává kokain. Evropské vlády v posledních letech omezují občany zacházet s jejich penězi docela drsně. Věděli jste, že od prosince 2016 už nemůžete jen tak vyjet nebo přijet do EU s částkou nad deset tisíc eur?

Průvan v peněženkách

Ok, tolik peněz v kufru s sebou nevozívám, ale kdybych nakrásně chtěl, tak bych je musel nechat proclít. A úředníkovi vysvětlit, kde jsem je vzal. Bude mi věřit, že je to dědictví po dědečkovi, který měl peníze zakopané na zahradě pod jabloní? I když to bude pravda pravdoucí, já na to nebudu mít žádné potvrzení. A kdybych byl Francouz, tak už nemůžu v obchodě platit v hotovosti víc než 1000 eur. V Itálii se nesmí zaplatit hotově víc než 3 000 eur. U nás je tato hranice zatím vyšší: 270 000 korun čili přes 10 000 eur.

Úřady toto omezování finanční svobody ospravedlňují tak, že se musí bránit před globální kriminalitou a terorismem. Tedy ze stejného důvodu, proč jsme všichni preventivně šacováni při nástupu do letadla. Což chápu. Ale rád bych, aby mi vlády nečmuchaly v peněžence. Což budou, pokud budu vlastnit jen platební karty a používat jen elektronické platební systémy, u kterých je každý můj pohyb sledován.  

Banka zakazuje peníze

V USA, baště kapitalismu, už se na člověka, který přijde do banky s hotovostí, dívají podezřele. Největší americká banka JP Morgan Chase v roce 2016 zakázala svým klientům ukládat ve svých trezorech hotovost. Také jim neumožňuje vkládat hotovost jako splátku za kreditky, platit hotovostí hypotéku, leasing auta atd.

Stojí za to připomenout, že tato banka byla kvůli nezodpovědnému úvěrování jednou z hlavních postav finanční krize v roce 2008. Od amerického státu dostala injekci ve výši 25 miliard dolarů, protože byla „příliš velká, aby padla“. A nechvalně proslulý Bernie Madoff řídil své finanční letadlo právě přes JP Morgan Chase, která za to musela zaplatit pokutu dvě miliardy dolarů. JP Morgan Chase je, kulantně řečeno, dravá banka. Kupodivu teď jí náhle leží bezpečnost finančního sektoru tak na srdci, že omezuje své klienty docela zásadním způsobem. V každém, kdo by si u ní chtěl uložit v sejfu hotovost, spatřuje potenciálního kriminálníka.  

Největší americká banka JP Morgan Chase v roce 2016 zakázala svým klientům ukládat ve svých trezorech hotovost. Také jim neumožňuje vkládat hotovost jako splátku za kreditky, platit hotovostí hypotéku

Na ekonomických webech se nyní objevují články s návody, jak obejít zákaz ukládat u JP Morgan Chase peníze v hotovosti (třeba 8 Ways to Sidestep the Chase No-Cash Deposit Policy). Čtenáři v diskuzích píší o tom, jak jim banka odmítla uložit 250 dolarů v hotovosti. Nebo jak Bank of America požaduje při ukládání několika set dolarů průkaz totožnosti, nebo dokonce takovou transakci odmítne. Taková je realita největší ekonomiky světa.

Útěk od papírků

Zlato, stříbro, drahé kameny, kterými lidé platili před vynálezem bankovek, mají nějakou hodnotu po celou dobu lidské existence. Nezachvátí je inflace. Zlata je totiž jen omezené množství a nelze ho natisknout více. Bankovky jsou jen papírky. Ale pořád je to „něco“. Něco fyzického, co se dá držet v ruce. Nástup počítačů odsouvá peníze stále víc do neviditelného světa nul a jedniček. Kreditní karta je aspoň kus plastu, ale platba online už ani to ne. Ani platební systém v mobilech, kterému se předpovídá velká budoucnost. Ani další vynálezy, které činí z mých peněz, respektive mého majetku, něco stále abstraktnějšího.  

Nejsem ekonomický génius, abych chápal, zda omezování plateb jsou pikle ukuté elitami k ožebračení střední třídy, nebo prostě jen důsledkem moderních technologií, které vše hmotné převádí na nuly a jedničky.

„Bude to provedeno s úmyslem omezit svobodu člověka, k níž volné a nikým neevidované používání peněz patří.“

Jistý profesor ekonomie v tom má jasno. Jmenuje se Václav Klaus. Ačkoliv nejsem jinak jeho velkým fanouškem, myslím, že stojí za to ocitovat pár vět z jeho nedávné přednášky pro studenty VŠE. Bývalý prezident se obává, že bankovky a mince budou v Evropě „již velmi brzy zakázány“. Soudí, že nejprve se budou omezovat bankovky s nejvyšší nominální hodnotou a pak i ty ostatní. „Bude to provedeno s úmyslem omezit svobodu člověka, k níž volné, nikým nekontrolované a nikým neevidované používání peněz patří.“

Říká se, když chcete pochopit, jak to ve světě chodí, sledujte, kudy tečou peníze. Follow money. Pro dnešek taky platí: Follow banknotes. Když chceme pochopit budoucnost, sledujme, co se děje s bankovkami.

Reklama