Rodiče důsledně dbali na moje vzdělání a investovali do mého studia majlant s představou, že tak činí pro mé blaho a dobrý život. Mám Harvard, stáž na Sorboně, v Mnichově a v Moskvě a státnice ze čtyř jazyků.
Táta se mnou chlubí, kde to jde, a zuří, když mu řeknu, k čemu to bylo, když dělám stejnou práci za stejné peníze, jako kdybych měla VŠE, a kromě angličtiny nepotřebuju nic než češtinu, i když, pravda, znalost jazyků je při cestování skvělá, ale nemusím na to mít státnice. Může se pominout, když opakuju, že to byly vyhozený peníze a měl mi postavit radši vilu a investovat do nemovitostí a pozemků.
Reklama
Realita je úplně jiná, než se nám maluje. Jenže táta a máma to mysleli dobře a podlehli asi dobře míněné kampani o nutnosti vzdělání. A mně šla škola výborně.
My, vzdělaný holky, máme jasněji než naivní rodiče. Je to záležitost volby, co v životě chci. Jenže nadměrné vzdělání u holky je překážkou osobního života. To víme všechny, které ho máme.
Máme kariéru, ale chlapi, co by si nás měli vzít, se nás bojí, a radši žijí s našimi sekretářkami a asistentkami, které chodí sexy oblečené, jak se na manažerku nehodí, a mají dlouhatánské řasy, kterými plácají jako mrkačky.
Mrkačky mají na rozdíl od nás čistý pracovní stůl a na něm zrcátko, aby kontrolovaly svůj zevnějšek, a místo směrnic, vyhlášek, analýz a zákonů, co máme na stole my, manažerky a ředitelky, se na jejich stole vyskytuje rtěnka, pudřenka a parfém.
Mě práce zatěžuje tak, že hledám těžko termín u kadeřníka, o kosmetice se mi může zdát někdy o víkendu a cvičit chodím až v deset večer, i když vím, že je to nezdravé, ale dřív nestíhám. Taky mám dost nervy z podřízených, kvůli tomu mi už zjistili problém se žaludkem a blbě spím. Psycholog mi řekl, že mám zvolnit, ale neřekl, jak to mám udělat, a ani nemám čas na terapie, co mi doporučil.
My, holky, co chceme dělat kariéru, míříme do zahraničí. Máme vzdělání a umíme jazyky, ale konkurence je v korporaci velká. Do výběrka na regionálního manažera do Varšavy se nás přihlásilo osm. O víkendech jsem dřela, abych je oslnila a třeba ve Varšavě i našla odpovídajícího partnera, Poláků je víc než Čechů. Vybrali ženatého kolegu, má VŠE a jednu státnici.
Když budu mít syna, dopřeju mu vzdělání tak dobré, na co budu mít já peníze a on hlavu.
Když budu mít dceru, bude muset umět počty, protože v životě si všechno dobře spočítat je zásadní. Bude chodit cvičit, tancovat, sportovat, aby měla pěknou postavu, dohlédnu na jídelníček, budu kontrolovat péči o chrup a kvalitu vlasů. Bakaláře udělá dneska každé nemehlo. Až mé dceři bude dvacet, tak se bude rovnou přidělovat.
Moje dcera bude mrkačka. Rodiče chtějí pro děti vždy to nejlepší.
foto: Shutterstock