Německá kancléřka oznámila svůj odchod z politiky. Stane se tak (pokud se nic nestane) v roce 2021, kdy skončí mandát její vlády. Nehodlá už kandidovat ani na post předsedkyně CDU, ani jako poslankyně. Končí, i když se Německu daří. Proč?
Reklama
Angela Merkelová je bezesporu stále ještě nejmocnější ženou Evropy. A to i poté, co v uplynulém volebním období její popularita v Německu zejména kvůli přístupu k imigrantům klesala. Nakonec ale dokázala v březnu 2018 dotáhnout svoji CDU k volebnímu vítězství a počtvrté se stala kancléřkou. Jenže její autorita ve vlastní straně už není tak pevná. V podobné situaci je ve své zemi a ve své straně britská premiérka Theresa Mayová.
Když se daří
Přestože Evropa ekonomicky prosperuje jako nikdy předtím, pořád slyšíme o její "krizi". Za největší z těchto "krizí" považujeme tu migrační. Funguje to podobně jako v domácnosti. Právě proto, že se nám daří dobře, soustředíme se i my doma na jiná nebezpečí, než je to bezprostřední. Máme co jíst a kde spát, to samé platí pro naši rodinu. Kde tedy hledat problém? Ve vztazích v práci, ve vztazích mezi partnery... a občas dojde i na nějaký ten "brexit", na který by si v krizi nikdo z partnerů netroufl. Asi tušíme, kdo z partnerů se bude více snažit rodinu stmelovat a kdo dělit.
Sociální témata v prosperitě zkrátka moc netáhnou. A tak přicházejí na řadu témata bezpečnosti a více či méně skryté xenofobie.
A kde hledat problém v politice, když země prosperuje? To moc nevědí ani politici. Těm levicovým, a vidíme to i u nás na příkladech KSČM a ČSSD, které se potácejí od jedné volební prohry k další, náboje už prakticky došly. Sociální témata v prosperitě zkrátka moc netáhnou. A tak přicházejí na řadu témata bezpečnosti a více či méně skryté xenofobie. Jak v případě českém, tak v tom německém a v kulisách "brexitu" samozřejmě i v tom britském.
Muži, kteří vědí
Pokud je volič bombardován křikem o potřebě bránit zemi před hordami uprchlíků, nebude si celkem logicky do čela země, ale ani na žádnou jinou politickou funkci, vybírat ženu, jejíž předností bylo dosud přispívat spíš k harmonii než k řinčení zbraní. A všeobecné protimigrační nálady využívají samozřejmě politici-muži, kteří se snaží volat k obraně země.
Co se týče brexitu, mělo by jít o rivalky. Jinak mají Angela Merkelová a Theresa Mayová mnoho společného
V Německu je největším kritikem politiky Angely Merkelové někdejší ministr vnitra Horst Seehofer z bavorské CSU, která je dlouholetým partnerem CDU. Ten v březnu prohlásil, že "islám do Německa nepatří" a že je potřeba okamžitě zavést kontroly a vracet nelegální migranty do zemí, kam patří. Seehofer kroky Merkelové (která mezitím přiznala, že její pozvánka migrantům v roce 2015 byla chybou) tak dlouho kritizoval, až vládu na protest proti kancléřce sám opustil.
I Mayová má svého "Seehofera". Je jím bývalý starosta Londýna a ještě nedávno britský ministr zahraničí Boris Johnson.
To bylo pro Merkelovou první zásadní oslabení v tomto volebním období. Další jí nadělili nedávno přímo spolustraníci z CDU. V září jí poslanci vládní koalice CDU-CSU zařízli kandidáta na post šéfa poslaneckého klubu. Merkelovou prosazovaného Volkera Kaudera tak na postu po 13 letech vystřídal Ralph Brinkhaus. Navíc po posledních volbách právě v Bavorsku tamní CSU významně ztratila na úkor protimigračních stran. A v CSU už mají jasno, kdo za to může.
Nejen s brexitem (a občas i sama se sebou) musí bojovat britská premiérka Theresa Mayová. I ona musí čelit hlavně mužům z vlastní konzervativní strany, kteří mají ve všem jasno a nabízejí v případě brexitu snadná řešení. Řekli jsme, že odcházíme z EU, tak odcházíme. Nějaké sáhodlouhé citlivé vyjednání s Bruselem tu přece nemá své místo.
Já jsem to říkal
A i Mayová má svého "Seehofera". Je jím bývalý starosta Londýna a ještě nedávno britský ministr zahraničí Boris Johnson. Na protest proti postupu Mayové v otázce brexitu odstoupil v červenci. Na odchodu dodal, že se EU k Británii chová jako ke své kolonii. Podle britských médií se ale právě i o něm uvažovalo jako o premiérovi. Konzervativci chtěli ovšem někoho "umírněnějšího". Sám Johnson od svého odchodu spřádá plány, jak by se Británie mohla od Evropy, která mu do země posílá stále nějaké migranty, co nejefektivněji odtrhnout.
Také z domácí zkušenosti víme, že k rozdělování společnosti je vždy lepší muž.
Jak Boris Johnson, tak Horst Seehofer na své funkce rezignovali s jasným záměrem. Až se jejich někdejší šéfky totálně utopí v problémech Evropy, budou to oni, kdo první přijde s větou, která dělá všem egomaniakům líp než droga narkomanům: Já jsem vám to říkal.
Ač je Angela Merkelová považována za jednoho z hlavních tahounů projektu společné Evropy a Theresa Mayová má za úkol Británii od Evropy odtrhnout, mají toho tyto dvě ženy hodně společného. Vládnou obrovským zemím ve chvílích, kdy okolnosti nepřejí tomu, aby se společnost stmelovala. A i z domácí (myšleno české) zkušenosti víme, že k jejímu rozdělování je vždy lepší muž. Mimochodem, v posledních senátních volbách v Česku byly z 27 úspěšných kandidátů jen dvě ženy.
foto: Profimedia, zdroj: Express