Na kritiku reagují agresivně, nesnesou pomyšlení na to, že by mohl být někdo lepší než oni sami. Jak se žije lidem, jejichž představy o sebehodnotě jsou mimo realitu a tělem jim proudí ego tak veliké, že zatemňuje mysl?
Narcisové svým suverénním vystupováním lidi mnohdy přitahují. Přehnané sebevědomí a zdatnost v manipulování vede mnohé z nás k tomu, že je skutečně obdivujeme. V případě osobního či pracovního vztahu pak ale často narazíme, jakmile zjistíme, že narcis od nás vyžaduje jen obdiv a úsilí vložené do vztahu nám neoplácí stejnou měrou. Po čase se proto takový člověk stane nesnesitelným a není jednoduché určit, kdy se již jedná o psychickou poruchu. Nejčastěji je diagnostikována až lidem mezi 40 a 50 lety, počátky má ale obvykle již v pubertě či rané dospělosti.
Podle serveru PsychCentral je však určení diagnózy u teenagerů ještě obtížnější než v případě dospělých. V tomto období totiž dochází v psychice mladého člověka k řadě změn. Pro narcistickou poruchu je přitom typické, že toto chování probíhá dlouhodobě. Nemívá na něj vliv ani například silná sociální změna. U mladého člověka v tomto životním období se proto musí jednat o chování splňující výše uvedené symptomy, které trvá minimálně jeden rok.
Dalším úskalím je, že narcisové se často odmítají léčit. Svůj problém obvykle zcela popírají, případně ho obracejí v pozitivum. „Lidé, kteří jsou narcističtí, často nevidí svou diagnózu jako problém. Jsou na ni naopak hrdí a nebojí se to přiznat nahlas,“ říká profesor psychologie z univerzity v Ohiu Brad Bushman.
Mohou za to geny?
Mezi výzkumníky nepanuje jednoznačná shoda v tom, jak narcistická porucha osobnosti vzniká. Většina odborníků, kteří se s touto poruchou setkali, se shoduje na kombinaci tří faktorů. Určitou roli zde podle nich hraje genetika, dalším aspektem je sociální prostředí (tedy to, jakým způsobem už jako dítě interagujeme se svými rodiči, přáteli a dalšími dětmi) a v neposlední řadě hraje roli psychologie osobnosti, tedy naše individualita, temperament formovaný prostředím a schopnost se učit v kombinaci se stresem. Trpí-li někdo takovou poruchou, nepodařilo se zatím prokázat, že by ji po něm dědily jeho děti. Genetiku považují lékaři za důležitou pouze v kombinaci s dalšími uvedenými faktory.
Konkrétně se například může jednat o člověka, který se narodí jako silně temperamentní osoba, což může vést k přecitlivělosti. Od rodičů či jiných dospělých se pak dítě může učit manipulativnímu chování. Neprospívá rovněž, je-li dítě nadměrně chváleno za dobré chování a extrémně kritizováno za to špatné. U pacientů s touto poruchou bylo také zjištěno zneužívání v dětství. Rodiče se o ně často nestarali vůbec nebo je naopak zahrnovali přehnanou péčí. Například dostávali nerealistickou zpětnou vazbu vzhledem ke svému chování či úspěchům.
Je potřeba, aby se narcista naučil kontrolovat své emoce a přijímat kitiku od ostatních. Stoprocentní účinná léčba ale neexistuje.
Léčba těchto pacientů je velmi náročná
Člověk trpící narcistickou poruchou osobnosti je přesvědčen o vlastní výjimečnosti a vyžaduje podporu této své iluze i od okolí. Ve chvíli, kdy se s ním psychoterapeut snaží pracovat a toto přesvědčení naruší, může mít pacient pocit, že se jeho svět zcela rozpadá. Doporučuje se proto, aby jedince, kteří jsou v tomto směru velmi křehcí, léčil jen zkušený psychiatr. Používá se jak individuální, tak skupinová forma léčby. Tyto pacienty je především potřeba naučit, aby regulovali své emoce. Naučili se, jak fungují vztahy. Byli schopni tolerovat kritiku a připustit si vlastní selhání. Zároveň v tomto bodě lékaři doporučují, aby se tito pacienti učili jak zvládat stres, minimalizovali svá nerealistická očekávání a přehnané sebevědomí. V současné době nejsou známé žádné léky, které by dokázaly tuto poruchu léčit.
Čtěte také:
Krásní lidé si hledají krásné protějšky, méně přitažliví se spokojí s těmi milými, tvrdí psycholog
Tři věci, které potřebuje dítě proto, aby z něj nevyrostl sobec
Kdo je lidský loutkař, kvůli kterému vzniká nejvíce konfliktů - vaše ego
foto: Shutterstock, zdroj: https://www.psycom.net/