Zřejmě kvůli sázce o dvacet tisíc dolarů, což v té době odpovídalo asi 120 tisícům korun, se padesátiletý majitel obchodu s doutníky Patrick Harmon v létě roku 1915 pustil do kuriózní výzvy – plánoval dojít pozpátku ze San Franciska do New Yorku. S pomocí přítele a malého zrcátka připevněného na hrudi, díky kterému mohl pozorovat, kam jde, Harmon údajně zvládl za 290 dní ujít 6300 kilometrů. Tvrdil, že díky této cestě si tak zpevnil kotníky, že k jejich vymknutí by byla potřeba sbíječka. Ačkoliv je takové tvrzení trochu přehnané, možná na tom něco bude.
Retro-walking, jak se chůzi pozpátku odborně říká, má bohatou historii. Zprávy o lidech, kteří takto ušli stovky a někdy i tisíce kilometrů, se objevují už z počátku 19. století. A podle výzkumů může mít chůze pozpátku překvapivé přínosy, a to jak pro pohybovou soustavu, tak i pro mozek. Ve svém podcastu Just One Thing se tématu věnuje bývalý lékař a autor Michael Mosley, píše BBC.
Odbornice na biomechaniku z Nevadské univerzity v USA Janet Dufeková se výzkumem pohybu dozadu zabývá přes dvacet let. Spolu se svými kolegy zjistila, že deseti až patnáctiminutová chůze pozpátku denně po dobu čtyř týdnů zvýšila u deseti studentek pružnost svalů zadní strany stehen – takzvaných hamstringů. V jiné studii Dufekové skupina pěti sportovců uvedla, že během období, kdy chodí pozpátku, je méně bolí dolní část zad. „Náš výzkum ukázal, že chůze pozpátku nepřímo ovlivňuje bolesti dolní části zad – jednoduše proto, že protahujete šlachy,“ vysvětluje Dufeková pro BBC s tím, že častým důvodem bolesti dolní části zad jsou právě stažené hamstringy.
Bolesti, obezita i mozek
Chůzi pozpátku začali kvůli zdravotním benefitům využívat pravděpodobně už ve starověké Číně. V poslední době jí ale věnují pozornost i vědci ze Spojených států a Evropy – chůze a běh pozpátku se používají při tréninku některých sportů, zejména těch, které vyžadují obratnost při rychlém pohybu. Běh pozadu totiž představuje menší zátěž pro kolena a zároveň posiluje svaly. A tak chrání sportovce před zraněním.
Různé formy pohybu pozpátku – včetně chůze pozadu, sledování videa jedoucího vlaku pozpátku, a dokonce i pouhá představa pohybu pozpátku – zlepšily schopnost účastníků zapamatovat si informace.
Tento pohyb navíc prospívá nejen sportovcům, ale i starším lidem, mladým lidem s obezitou, osobám trpícím osteoartrózou nebo pacientům po mrtvici, kteří mají poruchy chůze. Často se používá také ve fyzioterapii ke zmírnění bolestí zad, problémů s koleny a artritidou. Některé studie dokonce naznačují, že chůze pozpátku může pozitivně ovlivnit kognitivní schopnosti, jako je paměť, reakční doba a schopnost řešit problémy. Bylo také zjištěno, že při chůzi pozpátku spalujeme více kalorií než chůzí vpřed.
Jak to funguje?
„Biomechanika chůze pozpátku je velmi odlišná od chůze vpřed. Při chůzi pozpátku dochází k redukci rozsahu pohybu v koleni, což může být výhodou například pro osoby, které rehabilitují po operaci kolene,“ vysvětluje v podcastu Dufeková. Nedávná studie ukázala, že kromě kolen tento pohyb výrazně šetří i kyčle. Zatímco chůze vpřed začíná kontaktem paty se zemí, chůze vzad začíná špičkou – a pata se někdy země nedotkne vůbec. V důsledku toho koleno a kyčle pociťují menší náraz. Největší náraz absorbuje hlezenní kloub, respektive ty svaly, které používáme při stání na špičkách – což by vysvětlovalo Harmonovo tvrzení o silných kotnících.
Vědci také zjistili, že při kroku vzad je obzvláště aktivní takzvaná prefrontální mozková kůra, která je zodpovědná za kognitivní schopnosti, jako je rozhodování nebo řešení problémů. Nizozemská studie testovala schopnost 38 účastníků vyřešit Stroopův test. Ten využívá protichůdné podněty – například slovo „modrá“ je napsané červenými písmeny – a narušuje tak rychlost reakce na konkrétní výzvy. Účastníci při řešení testu buď dělali kroky dozadu, dopředu nebo do strany. Výzkumníci zjistili, že ti, kteří kráčeli pozadu, reagovali rychleji. Důvodem bylo možná to, že jejich mozek si díky chůzi pozpátku zvykl plnit nesourodé úkoly.
Jiný výzkum dospěl k závěru, že různé formy pohybu pozpátku – včetně chůze pozadu, sledování videa jedoucího vlaku pozpátku, a dokonce i pouhá představa pohybu pozpátku – zlepšily schopnost účastníků zapamatovat si informace.
Účastníci při řešení Stroopova testu buď dělali kroky dozadu, dopředu nebo do strany. Výzkumníci zjistili, že ti, kteří kráčeli pozadu, reagovali rychleji. Důvodem bylo možná to, že jejich mozek si díky chůzi pozpátku zvykl plnit nesourodé úkoly.
Hlavně opatrně
Pokud se rozhodnete chůzi pozpátku vyzkoušet, nezapomeňte, že klíčem úspěchu je – stejně jako u každého nového cvičení – postupovat pomalu. Můžete začít tím, že budete několikrát týdně chodit pět minut pozpátku, radí v rozhovoru pro web CNN fyzioterapeut Grayson Wickham. Nebo si dejte dvacetiminutovou procházku, přičemž z toho pět minut budete chodit pozpátku. Až si tělo na pohyb zvykne, můžete takto chodit déle nebo i rychleji. Můžete také zkusit náročnější pohyby – například chůzi pozpátku v dřepu.
V případě, že chcete chůzi pozpátku vyzkoušet na běžeckém pásu, je podle Wickhama vhodnější používat ten s vlastním pohonem. Motorizované pásy jsou sice také jednou z možností, ale podle certifikovaného specialisty na posilování a kondiční přípravu Landryho Estese je prospěšnější používat vlastní sílu, jak řekl CNN. Tato varianta je také bezpečnější. Pokud se ale i tak rozhodnete pro chůzi vzad na běžeckém pásu, zejména na motorovém, začněte tím, že se budete držet madel a nastavíte nízkou rychlost. Až si na pohyb zvyknete, můžete chodit rychleji, zvýšit sklon a pustit madla. A ať už ale zvolíte jakýkoliv způsob chůze pozpátku, nejdůležitější je postupovat velmi opatrně, abyste nezakopli a neublížili si.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek