Když se budete procházet po Soulu, určitě zajděte do muzea fenoménu, na kterém žije celá Jižní Korea - muzea kimči. Kimči podle statistik sní každý z Korejců (včetně kojenců) během roku zhruba 37 kilogramů - pokrm z kvašené zeleniny a dalších přísad slouží jako vynikající prevence pro přežití dlouhých a studených zim, které jsou na Korejském poloostrově pravidlem. Podstatou chuti i zdrojem zdraví prospěšných látek je kvašení. K tomu se přidávají enzymatické účinky výtažku z ryb i působení laktobacilů, a výsledkem je pravý elixír života.
Typy kimči se liší nejen podle použitých surovin, ale také podle zeměpisné a sociální oblasti a dle ročního období. Kimči ze severu jsou méně slaná a kořeněná, specialitou středozápadu je užití dýně. Jihovýchod se vyžívá v přidání syrových mořských plodů, tedy ančoviček, sépie nebo ústřic. Jarní období dává příležitost čerstvé zelenině a bylinkám, v létě to pak bývají třeba okurky a ryby. Zimní recepty zpestřují hrušky, piniové oříšky a ořechy vůbec.
Populární superpotravina
Kimči je nabité vitamíny A, B a C, zároveň má vysoký obsah „zdravých bakterií“, laktobacilů. Ty pomáhají při trávení a zpomalení nebo úplného vyloučení kvasinkových infekcí. A zdá se, že tohle jídlo může zpomalit i nárůst zhoubných nádorů.
Některé výzkumy uvádí, že kimchi má potenciálně příznivý vliv na zdraví srdce, jelikož by jeho protizánětlivé účinky mohly snižovat riziko rozvoje srdečních onemocnění. Ke všem zdravotním a výživovým benefitům také obsahuje jen minimum kalorií, a tak by se mělo stát favoritem v jídelníčku všech, kteří by rádi nějaké to kilo shodili.
Byly vyčleněny finance ve výši několika milionů dolarů na výzkum přípravy vesmírného kimči, které by si korejský astronaut mohl vzít s sebou a pozvat na ně i kolegy astronauty.
Kimči do života v Koreji prostupuje natolik, že při fotografování místo proslulého „cheese“, tedy „sýr“, prý Korejci říkají „kimchi“. Nevěsta se nemůže vdát, pokud nedokáže připravit alespoň dvacet druhů tohoto pokrmu a místní si jej dávají i do hamburgerů a na pizzu. Kolem kimči se pořádají festivaly a soutěže, každá rodina si cení vlastního děděného receptu a plastové bedny s kvasícím okořeněným zelím se nacházejí ve většině korejských lednic, kumbálů, balkónů a restaurací.
Kimči ve vesmíru
Korejské sportovní výpravy na světová mistrovství s sebou vezou tuny této nakládané zeleniny, aby korejští atleti nestrádali. Když bylo rozhodnuto, že také Jižní Korea vyšle na vesmírnou stanici ISS svého zástupce, byly vyčleněny finance ve výši několika milionů dolarů na výzkum přípravy vesmírného kimči, které by si korejský astronaut mohl vzít s sebou a pozvat na ně i kolegy astronauty.
Deset dnů, které měl na oběžné dráze strávit, by bez kimči bylo totiž nemyslitelných. Háček byl v tom, že pokrm má typický pach, a také to, že fermentovaná zelenina obsahuje mikroorganismy, které by mohly pod vlivem kosmického záření nechtěně zmutovat. Konečným výsledkem výzkumu bylo nejen nepáchnoucí vesmírné kimči, ale i objev procesu zpomaleného kvašení, který umožňuje kimči vyvážet do celého světa.
Červená odhání zlé duchy
Kimči je předmětem vědeckého bádání gastronomů, sociologů i historiků. Počátky tohoto pokrmu lze vystopovat v Číně někdy před začátkem našeho letopočtu. Tradiční receptury se v podstatě neměnily, poslední zásadní proměna proběhla v 16. století, kdy Korejci poznali papriku.
Chemické pochody, které probíhají při zrání kimči, jsou samozřejmě ovlivněny způsobem uskladnění, a tak je mu potřeba věnovat pozornost. Obsah kyseliny mléčné prý snižuje hladinu škodlivého cholesterolu a zpomaluje stárnutí kůže, proto mu hrdí Korejci připisují i nemalou zásluhu na krásně hladké pleti tamních žen.
Důležitá je i barevnost, z níž musí jasně vyčnívat červená. Ta totiž odhání zlé duchy, kteří by chtěli pokazit přípravu jídel z této zeleniny, navíc podle tradice podporuje dobrou náladu. To stovky receptů na kimči spojuje.
Jak na to
Základem k přípravě je čínské zelí, mrkev, bílá ředkev, jarní cibulka, sůl, česnek, zázvor, chilli papričky gochugaru a rybí omáčka nebo ryby samotné. Každá rodina přidává přísady v různém poměru, ale postup je stejný a v zásadě jednoduchý.
Čínské zelí se rozpůlí a naloží na šest hodin do solného roztoku. Pak se listy opláchnou. Kuchařky si připraví směs, kterou poté do nakrájených listů vmasírují, a vše napěchují do kameninové nebo plastové nádoby. K nastartování kvasného procesu stačí nádobu nechat na dva dny při pokojové teplotě, pak už ji lze vložit do lednice nebo v zimě na balkon. Při vpravování omáčky do listů si určitě vezměte rukavice, drcená paprika gochugaru by vám mohla způsobit kožní potíže.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek