Rosie bylo 20 let, když začala tuto (psychicky i fyzicky) bolestivou poruchu řešit. „Do té doby jsem měla za sebou několik sexuálních vztahů a vždycky jsem věděla, že sex je zábava, tedy až do okamžiku penetrace. Upřímně řečeno jsem nevěděla, jestli to dělám správně, nebo špatně. Neměla jsem s čím srovnávat a žádný z mých partnerů se nevyjádřil, že by bylo něco jinak (i když si zpětně myslím, že jsme se všichni horečnatě snažili přijít sexu na kloub)!“
Zpětně Rosie vnímá také jako důležitou vzpomínku, když se ve 13 letech poprvé snažila zavést menstruační tampón. „Byli jsme na školním výletě a ten den jsme se měli jít koupat. Chtěla jsem si plavání užít i při menstruaci, takže jsem poprosila kamarádku o tampón. Nikdy předtím jsem ho nezkusila. Nedařilo se mi ho dostat dovnitř a vlastně mi z toho bylo neuvěřitelně špatně! Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlela – spousta mladých holek má přece s tampóny problém.“ Jenže roky běžely a s nimi přibývalo neúspěšných pokusů o zavedení tampónu, ale i o sex.
Mnoho žen si tento stav připustí až po opakovaných problémech, kdy zjistí, že sex nebo zavedení tampónu je obtížné, bolestivé, nebo úplně nemožné.
Když Rosie s tímto problémem navštívila poprvé gynekologii, myslela si, že má zkrátka jen od přírody úzkou pochvu. „Jakmile se gynekoložka pokusila zavést do mě prsty, narazila na stejnou zeď jako moji sexuální partneři.“ Není to samozřejmě skutečná cihlová zeď, ale ženy s vaginismem tento pocit často popisují právě takto. Je to, jako by na začátku vagíny byla nějaká překážka, která prostě nejde překonat. Za žádných okolností. V klidu ani silou.
Jak se pozná?
Vaginismus je porucha ovlivňující svaly pochvy. Tyto svaly se nevědomě prudce sevřou vždy, když dojde k pokusu o průnik – ať už při sexu, nebo třeba při gynekologickém vyšetření. Jde o automatickou reakci, která není ovlivnitelná našimi myšlenkami ani tou nejzenovější meditací. Nezaberou tedy ani žádné rady jako „Tak na to prostě nemysli“ nebo „Hecni se a přemůžeš to!“
Neexistuje také nic jako jeden vaginismus. Ve skutečnosti jde o široké spektrum od silného stažení, které zcela znemožní pronikání, ale také „jen“ bolest a nepříjemné pocity. Někdy jde o vrozenou poruchu (primární vaginismus), může se ale objevit kdykoliv během života. Potkat může dokonce i ženy, které žijí aktivním sexuálním životem, nebo jsou po porodu.
Nejčastěji se vaginismus projeví při:
- Pokusu o sexuální penetraci, ale svaly se mohou silně stáhnout i při masturbaci nebo zavedení prstu do pochvy
- Zavádění menstruačních tampónů
- Gynekologickém vyšetření – zavedení sondy nebo gynekologických zrcadel
- Často už při přiložení čehokoliv k vulvě i bez přímého pokusu o zavedení
„Při vaginismu se svaly v pochvě a jejím okolí, známém jako pánevní dno, stahují nebo napínají, což způsobuje nedobrovolné uzavření pochvy,“ vysvětluje fyzioterapeutka Melissa Chapmanová pro magazín Body and Soul. „Mnoho žen si tento stav připustí až po opakovaných problémech, kdy zjistí, že sex nebo zavedení tampónu je obtížné, bolestivé, nebo úplně nemožné.“
Za vznikem potíží mohou stát pánevní traumata a bolesti, které často zapříčiňuje endometrióza, časté infekce močových cest, porodní poranění nebo kožní nemoci vulvy, jako je třeba chronická kvasinková infekce.
Co se týká fyzických důsledků, nejsou nijak vážné. Svaly se po chvíli opět uvolní. Horší je to ale s psychikou. Většina žen se za vaginismus hluboce stydí. Nejspíš se vám s ním nepochlubí ani dobrá kamarádka, natož aby tuto poruchu šla řešit do ordinace gynekologa nebo sexuologa. Velká škoda, léčit se dá totiž velmi úspěšně!
„Dopady vaginismu mohou být pro ženy zničující a rozsáhlé, vedou k pocitům nedostatečnosti, selhání a k tomu, že s nimi není něco v pořádku. Ženy s vaginismem mají často přidružené psychické poruchy, jako je stres, úzkost a deprese. Vaginismus má samozřejmě také fatální dopady na vztahy. Je to obrovská překážka při hledání partnera, natož pro založení rodiny,“ říká Chapmanová.
Cviky na uvolnění pánve i botox
Ačkoliv vaginismus trápí hlavně mladé ženy před začátkem sexuálního života, objevit se může v podstatě kdykoliv. Za vznikem potíží mohou stát i pánevní traumata a bolesti, které často zapříčiňuje endometrióza, časté infekce močových cest, porodní poranění nebo kožní nemoci vulvy, jako je třeba chronická kvasinková infekce.
Reklama
Léčba obvykle zahrnuje pánevní fyzioterapii – speciální cviky na uvolnění pánevního dna a cvičení s dilatačními pomůckami, které pomohou pochvu postupně a nenásilně otevřít. Lékař ale může také předepsat speciální krém pro snížení bolestivosti. Uplatnit se může dokonce i botox pro znecitlivění předrážděných nervů. Mnohým klientkám může pomoci psychoterapie, zvlášť pokud za vznikem obtíží stojí emoční trauma například z nešetrně vedeného porodu.
„S rozšiřováním vagíny pomocí dilatátoru jsem začala v březnu a koncem září jsem už mohla mít sex. Z ramen mi spadla obrovská tíha studu, viny a pocitu neschopnosti. Chce to jen čas a vytrvalost. Moje svaly byly tak napjaté, že i zasunutí jednoho prstu mi způsobovalo strašlivou pálivou bolest, ale teď už je to v pořádku. Jen to chce každý den dilatovat a důvěřovat procesu. Pokud máte pocit, že postupujete příliš pomalu, tak pamatujte, že to je běh na delší trať,“ řekla uživatelka Persevere na online fóru pro ženy trpící vaginismem.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek