„Jak je den dlouhý, nemůžu přestat myslet na posilovnu, hlídání stravy a podobně. A to všechno má vliv na mé studijní výsledky. Co mám dělat?“ píše na diskuzním fóru Quora uživatel. Možná už jste slyšeli o termínu „potravinový šum“, který označuje časté až neustálé a vtíravé myšlenky na jídlo. A právě popularizace tohoto termínu upozornila na obsedantní myšlenky, které mohou doprovázet snahu člověka o dosažení zdravého těla a často i štíhlosti.
Fyzioterapeutka a koučka Lisa Foldenová považuje potravinový a cvičební šum za dvě strany téže mince – mince, která byla vyražena fatfobií (strachem z tuku) a dietním průmyslem. „Byli jsme naučeni věřit, že způsob, jak kontrolovat vzhled a velikost našeho těla, je ostražitě hlídat, co se do něj dostává a kolik energie vydáváme na spalování kalorií nebo tuku,“ popisuje pro Well+Good.
Stejně jako v případě šumu z jídla by bylo cílem vypěstovat si uvědomělý, pozitivní a udržitelný postoj ke cvičení, zaměřený spíše na radost, zdraví a pohodu než na nutkání, úzkost a dokonalost těla,
Samozřejmě, vynakládat určitou duševní energii na úvahy, kdy a jak budete cvičit, je pravděpodobně normální – je to ostatně i součást intuitivního cvičení, které spočívá v naladění se na potřeby našeho těla. Přemýšlení o cvičení však někdy může přejít právě ve cvičební šum – to když se myšlenky stanou obsedantními, vtíravými, kritickými a jsou zdrojem stresu.
Stres, obavy, porovnávání
„Potravinový i cvičební šum mohou mít významný dopad na duševní zdraví a přispívat k úzkosti, stresu a obsedantně-kompulzivnímu chování. Kořeny jsou často podobné, včetně společenského tlaku, problémů s obrazem těla a osobní nejistoty,“ říká psycholožka Mia Beck Lichtensteinová.
Lichtensteinová zmiňuje pro portál Well+Good dvanáct příznaků, jimiž se cvičební šum může projevovat:
- Neustálé myšlenky na další cvičení
- Posedlost cvičebními plány a zařazováním se do cvičebních programů
- Pocit viny po vynechání cvičení
- Úzkost z nesplnění cvičebních cílů nebo srovnávání se s ostatními
- Zahlcení fitness influencery a tlakem na dodržování trendů ve cvičení
- Porovnávání vlastních pokroků s často idealizovanými fitness cestami ostatních
- Nadměrné obavy o tělesný vzhled a kondici
- Stres z dosažení určité postavy nebo výkonnostního měřítka
- Nutkání nadměrně cvičit, i když to vede ke zraněním, bolesti nebo stresu
- Upřednostňování cvičení před jinými důležitými aspekty života
- Pocit, že na vás přátelé, rodina nebo společnost tlačí, abyste si udržovali určitou úroveň fyzické aktivity
- Neustálé hledání potvrzení prostřednictvím cvičebních úspěchů
Ze zdravého koníčku nezdravá závislost
„Cvičební šum je neefektivní, neplodný, neúčelný. Nepomáhá. Ale když vedeme vnitřní dialog sami se sebou a snažíme se naplánovat, jak se budeme hýbat, nebo když jsme sami k sobě laskaví, to je něco úplně jiného a velmi užitečného,“ poznamenává Foldenová. Podle Lichtensteinové může být dokonce cvičební šum rizikovým faktorem pro vznik závislosti na cvičení – do jisté míry se totiž může překrývat s kompulzivním cvičením. To web Medical News Today definuje jako nadměrnou a nekontrolovatelnou potřebu cvičit, která vede k negativním důsledkům.
Cvičení se stává problémem, když jsou negativní důsledky větší než ty pozitivní. Člověka může každodenní cvičení bavit, ale pokud to vede k nadměrným zraněním, sociální izolaci a obsedantním myšlenkám, mohou být nutné určité změny.
Portál Healthline upozorňuje, že závislost na cvičení není oficiální diagnózou. Příznaky nicméně dokáží narušit běžný život. Podle Healthline mezi ně patří podrážděnost, úzkost nebo špatná nálada, když nemůžete cvičit, potíže nebo neschopnost přestat cvičit, i když máte zranění, bolesti nebo jiná fyzická omezení či potíže nebo neschopnost přestat cvičit navzdory negativním důsledkům. Dalším častým příznakem může být potřeba cvičit pokaždé usilovněji a déle či potíž se zvládáním nutkání cvičit, a to i v neobvyklých denních hodinách nebo poté, co jste se už hýbali.
Závislost na cvičení pak může vést i k negativním důsledkům ve vztazích, finančním potížím i vynechávání práce, školy nebo jiných povinností kvůli cvičení.
Jak ztlumit šum?
Pokud se potýkáte s cvičebním či potravinovým šumem, je vždy tou nejlepší cestou promluvit si s odborníkem na duševní zdraví. „Stejně jako v případě šumu z jídla by bylo cílem vypěstovat si uvědomělý, pozitivní a udržitelný postoj ke cvičení, zaměřený spíše na radost, zdraví a pohodu než na nutkání, úzkost a dokonalost těla,“ říká Lichtensteinová. Well+Good nicméně nabízí i několik dalších strategií, jak cvičební šum proměnit v hudbu.
1) Jezte
Jak už jsme uvedli, potravinový a cvičební šum spolu souvisí – a podle terapeutky specializující se na poruchy příjmu potravy Shiry Rosenbluthové potravinový šum navíc dokonce může podporovat ten cvičební. „Často je posedlost cvičením spojena s podvýživou. Když jsou lidé více vyživování, u mnoha z nich se část té obsedantní neschopnosti sedět nebo neustálého cvičení nebo přemýšlení o cvičení nějak zmírní a utiší,“ říká v rozhovoru pro Well+Good.
2) Najděte rovnováhu
Cvičení je obecně považováno za ctnost, a tak o svém vztahu k němu nejsme zvyklí uvažovat kriticky. Pokud vám ale škodí, mohla by s cvičebním šumem pomoci změna rutiny. „Závislost na cvičení není definována množstvím týdenního cvičení a optimální pohyb je individuální. Cvičení se stává problémem, když jsou negativní důsledky větší než ty pozitivní. Člověka může každodenní cvičení bavit, ale pokud to vede k nadměrným zraněním, sociální izolaci a obsedantním myšlenkám, mohou být nutné určité změny,“ upozorňuje Lichtensteinová.
Reklama
3) Zjistěte, co je hlas zač
Je hlas, který vám říká, abyste cvičili, trestající, přísný nebo kritický? Mluví k vám tak, jako byste mluvili s přítelem? Pokud ne, není to hlas, který byste měli poslouchat. „Je to vnitřní kritik versus vnitřní laskavý, milující člověk,“ přibližuje Foldenová. „Když tento hlas začne být zlý, odsuzující, agresivní a ledový, pak jsme zašli příliš daleko a musíme se stáhnout zpátky do prostoru lásky, soucitu a laskavosti,“ dodává.
4) Nechte myšlenky přijít – a odejít
Stejně jako u procvičování všímavosti je i v tomto případě cílem kontrolovat naše reakce na myšlenky – nikoliv myšlenky samotné. Pokud tedy zažíváte cvičební šum, myšlenku si uvědomte a pak ji odmítněte – někdy nahlas, jindy v duchu, říká Foldenová
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek