Alkohol je v České republice velmi dobře dostupný a levný a Češi jej pijí snad při každé příležitosti. Bereme jej jako normálního společníka při zábavě, naopak se často setkáme s údivnými až nepříjemnými pohledy, pokud si dovolíme nepít a nemít k tomu zdravotní důvod. Reklama na alkohol na nás útočí téměř odevšad, můžeme si ho volně vychutnávat na veřejnosti. Ve většině podniků nás půllitr piva vyjde levněji než nealkoholický nápoj, nebo dokonce obyčejná voda, snad i proto tedy zabíráme přední místa ve světových žebříčcích, týkajících se spotřeby alkoholu na osobu.
Sex na pláži místo oběda
Léto přímo vybízí k tomu sednout si na zahrádku a dát si nějaký veselý barevný koktejl nebo se zchladit tekutým chlebem. A nejlépe k tomu něco zakousnout. Bohužel, právě na těchto nadmíru příjemných dýcháncích se na nás pokaždé nalepí nechtěný společník – kalorie. Kořeněná a solená jídla nás vybízí k vyšší spotřebě tekutin, a tak si dáme další nápoj. A není tajemstvím, že alkohol v sobě skrývá kalorií mnoho. Nárůst denního kalorického příjmu ale dřív nebo později vede k nabírání váhy, pokud tento příjem není náležitě kompenzován. Nejlepším řešením je pochopitelně pohybová aktivita, ale všichni to známe – je vedro, nechce se nám, v práci je toho moc, musím odvézt děti, probereme to u piva, stavím se na jedno apod. Jenomže z časopisů a „socek“ na nás koukají ti dokonalí lidé, kterým se často chceme leckdy nevědomky, podvědomě vyrovnat. Proto někteří tento kalorický přebytek řeší tím, že se omezí v jídle. Na jednu stranu, proč ne, salát místo smažáku nikomu neublížil. Pokud si ale oběd odřeknete kvůli tomu, abyste si večer mohli dát drink navíc a netáhly vás pak kalhoty, jste v prvním stádiu drunkorexie neboli alkorexie.
Reklama
Lidé trpící drunkorexií se snaží omezit příjem kalorií, aby pak mohli bez výčitek pít alkohol, a tak vynechávají jídlo během dne. Celá situace je také zrádná v tom, že když pijeme, nemáme pocit hladu. Tekutiny v nás vyvolají pocit sytosti. Jenže v tuto chvíli do sebe dostáváme tzv. prázdné kalorie – neobsahují žádné vitamíny, minerály a živiny. To postupně vede k oslabení celého organismu, zhoršení imunity.
Eliška na scestí
Začalo to nenápadně. Vlastně mě ani nenapadlo, že mám nějaký problém. Trochu jsem přibrala, koktejlů a vínka večer s kamarády jsem se ale vzdát nehodlala, takže jsem omezila jídlo. Všude čtete: „Je to o příjmu a výdeji kalorií!“ Takže protože včera jsem si dala 5 koktejlů, dneska jen suchar a banán. Holt jsem tu větu vzala ze špatného konce,“ popisuje Eliška začátek svého problému.
„Když jsem věděla, že mě čeká o víkendu třeba rodinná oslava nebo návštěva baru, kde se hodně jí a pije, tak jsem tomu přizpůsobila celý týden. Prostě jsem jedla málo, abych nějak vydržela fungovat. Ale je to takový začarovaný kruh. Tělo tak oslabujete, takže jsem pak neměla sílu na fyzickou aktivitu, což jsem řešila dalším odříkáním jídla. Na oslavě jsem pak odpadala jako první, protože alkohol na vás působí rychleji. Za to vám možná poděkuje peněženka, ale když se vám z oslavy, resp. párty ještě nechce, dáte si energeťák. A to je nejen kalorická bomba, ale obvykle také pěkný sajrajt svým složením. Prostě do toho těla dáváte víc špatného než dobrého. Protože energetické nápoje zvyšují krevní tlak, tepovou frekvenci a snižují schopnost cítit únavu, může dojít ke kolapsu organismu, nebo dokonce smrti, “ pokračuje Eliška.
Své onemocnění jsem přivodila sama, a to je asi to nejhorší, s čím se musím vyrovnávat.
Drunkrorektici nejsou ohroženi jen nezdravým životním stylem, kterým si škodí. Balancují v delším časovém úseku na velmi tenké hranici závislosti na alkoholu či trvalého poškození orgánů, zejména pak jater, která tělu pomáhají alkohol odbourávat a pro tělo jsou nenahraditelná.
Odhalit drunkorexii není snadné
„Mně se v životě událo víc změn, se kterými jsem se potřebovala vyrovnat. Stěhovala jsem se od přítele po dlouholetém vztahu, měnila jsem práci a pak jsem si ještě zranila kotník. Probouzel se ve mně pocit, že se můj svět nějak hroutí.
Pomáhá mi věci probrat, dostat je ze sebe ven. A s kamarády se prostě potkávám hlavně tzv. „na pivě“. O víkendech jsem chodila zapařit do barů a klubů, koukala jsem po nové známosti a pár drinků člověka prostě uvolní. Najednou jsem ale měla problém zapnout sukni, kalhoty byly jakési těsné, tričko těsnější. Nepřikládala jsem tomu váhu, to tak přece u žen je, někdy máme víc, pak to zas zmizí.
Jenže u mě to nemizelo, naopak jsem pak už nedopla ani tu sukni, ani kalhoty. Váha byla nekompromisní a ukazovala o 10 kg víc. A já si řekla dost, takhle to přece nejde! Jenže přišel úraz a k tomu to nové sedavé zaměstnání a kila dolů nějak sama nešla.
Začala jsem to tedy řešit jídlem, což trochu pomohlo, ale bohužel mě nenapadlo vynechat ten alkohol. Nakonec jsem sklouzla k tomu, že jsem raději jídlo vynechala úplně. Prvně si nedáte svačinu, pak si dáte menší oběd, pak jej vynecháte úplně. Vlastně vám vyhovuje, že večer se pak uvolníte rychleji, když pijete na prázdný žaludek. Jenže člověk nevidí, co přijde pak a jak strašně moc si škodí uvnitř.“
Drunkorektici, resp. lidé touto nemocí ohrožení, se hodně zabývají svým jídelníčkem a energetickým příjmem. Vynechávají jídlo s cílem „ušetřit“ kalorie pro pití alkoholu. Obávají se tloušťky. Anebo alkorektik vypije hodně alkoholu a pak vše cíleně vyzvrací. Pokud se v tom poznáváte, nebo popisuji někoho z vašeho okolí, vyhledejte pomoc. Tato nemoc se dotýká mnoha oborů – psychologie, psychiatrie, adiktologie a v neposlední řadě také vašeho celkového zdraví, tedy i vašeho lékaře. Pomoc je třeba řešit komplexně, v rozvinuté fázi už totiž jde o kombinaci anorexie a alkoholismu. Pro server Vitalia to potvrzuje MUDr. Karel Nešpor, který se dlouhodobě zabývá léčbou závislostí. „Kombinace těchto poruch je velmi riziková. Namátkou lze zmínit otravy, krvácení do trávicí trubice, rozvrat minerálního a vodního hospodářství, stavy bezvědomí nebo cévní mozkové příhody jako následek prudkého zvýšení krevního tlaku. Nastávají také psychické problémy a hrozí riziko rozvoje závislosti na alkoholu.“
Chci sebe samu zpět
„První impulsy o tom, že nejsem v pořádku, přišly od kamarádů a mojí mamky. Díky nim a jejich nátlaku jsem si problém uvědomila a rozhodla se ho řešit. Byla jsem unavená, podrážděná, vyhublá, necítila jsem se dobře. Nedošla jsem do fáze s potřebou hospitalizace, teď chodím na terapii, mám štěstí, že jsem našla svoji paní doktorku. Ale celé je to hlavně o mně a o mém nastavení. Člověk by to měl rád za sebou, řekl si, že je po problému, ale toto je dost možná na celý život. Když svou hlavu o něčem dlouho přesvědčujete, vrátit to zpátky pak trvá ještě déle, pokud to vůbec půjde. Navíc u mě je aktuálně velké riziko, abych nesklouzla k jiné nemoci, jako je bulimie nebo anorexie. Tyto potíže pramení u mnoha žen a dívek v dětství – stalo se jim něco traumatického nebo vyrůstaly ve špatném prostředí. Mně se toto netýká, já si své onemocnění přivodila sama a to je asi to nejhorší, s čím se musím vyrovnávat. Ubližovala jsem si vlastně vědomě a cíleně, ač jsem to tak nebrala. Doufám, že se drunkorexie dostane do širšího povědomí, protože jsem nebyla zdaleka jediná, kdo měl podobné nápady,“ končí své povídání Eliška.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek