„S následky mrtvice mi pomáhala moje žena. Díky konstelacím jsem zjistil, kde je problém, a krok po kroku docházel k uzdravení,“ říká Martin, kterému se před pěti lety změnil život.
Bývalého psychiatra Martina Daniela (55 let) mrtvice překvapila v říjnu roku 2019, zasáhla ho doma, ale do nemocnice se nedostal úplně včas. Sice tedy přežil, ale s následky. „Sám nechápu, proč jsem to na sobě nepoznal dřív,“ začíná vyprávět. Dokonce nejdříve odmítal hospitalizaci, protože mu nedocházelo, že jde o mrtvici. O svůj život se začal bát až v nemocnici. „Najednou se mi ,zapnuly‘ všechny informace o mrtvičce, které jsem měl v mozku uložené. Doslova to tak bylo. Jako kdybych měl odpojený harddisk, a najednou se připojil,“ vzpomíná.
Když se vrátil z nemocnice domů, s přítelkyní se dorozumívali jen pomocí kývání hlavou na ano nebo ne. A postupně zkoušeli, jak se chápat i ve složitějších situacích. „Nikdo si nedokáže představit, jak je těžké neumět se vyjádřit. Druzí se na vás dívají jako na úplného blbce a vy přitom víte odpověď, jen ji nemůžete sdělit,“ dodává Martin.
Také přišly problémy se spánkem a velká slabost. Martin neměl sílu ani vstát z postele a byl odkázaný na péči ženy. „Zažil jsem, jak vypadá stáří. Připadal jsem si, jak kdyby mi bylo sto padesát let,“ vzpomíná na těžké časy.
Úleva díky konstelacím
Rozhodl se, že odhalit příčinu zkusí pomocí takzvaných rodinných konstelací. „Konstelační technika řešení příčiny mrtvice spočívá v tom, že poprosíte někoho, aby si stoupl do příčiny, a pak už jen pozorujete, jak se v danou chvíli cítí a chová, a z toho vyvozujete závěry,“ vysvětluje. Přestože se tato technika většinou dělá ve skupině, Martin experimentovat s konstelacemi ve dvou lidech. „To je enormně těžké, obzvlášť když se jedná o člověka, který nemá žádné zkušenosti s konstelacemi. Asi bych se tím nikdy nezačal zabývat, kdyby mě k tomu právě mrtvice nedonutila,“ svěřuje se Martin, který konstelace studoval osm let a dělal je 17 let předtím, než ho nemoc postihla.
Vždy, když mi někdo řekne, že něco nejde, mohu se rozhodnout, zda mu uvěřím, nebo udělám všechno možné i nemožné, aby to šlo
Martinova žena naštěstí techniku znala, tak ji začali praktikovat společně. „Čekal jsem, že to bude probíhat tak, jak jsem byl zvyklý. Že bude dělat rodinné konstelace, jak je běžné, jen s tím rozdílem, že bude přeskakovat z role do role. Nebo že příčina bude v dětství a v nepřijatém vnitřním dítěti,“ vysvětluje Martin. Ale došlo k něčemu neočekávanému. „Jako příčina se ukázal někdo, kdo byl mrtvý, a byl mrtvý už tak dlouho, že o něm nikdo ze živých nevěděl ani z vyprávění prababiček. A když jsem se s tím mrtvým seznámil, vzdal mu úctu a pomohl mu pochopit, že už je mrtvý a že už nemusí bojovat o svůj život a místo toho může odejít domů, do světla, tak se ulevilo jemu i mně a postupem času jsem se přestal cítit jako starý muž.
Jako fénix z popela
Jak nyní Martin žije? „Mluva ještě není dokonalá, mám také potíže pojmenovat to, co chci. Asi jednou za hodinu se mi stane, že si na slovo nemůžu vzpomenout, ale musím říct, že se to lepší. A lepší se mi i fyzická síla. Ještě předloni jsem nebyl schopen vylézt ani na třešeň, kterou máme na zahradě, ale letos už to šlo. Auto už také řídím, jako bych mrtvičku neměl,“ vyjmenovává lékař. Sám se testuje, co všechno umí a v čem se zlepšuje. Zkouší například i rovnováhu. „Na jedné noze to jde, ale když zavřu oči, tak vydržím maximálně deset vteřin a začnu padat,“ dodává. Nechal si udělat i IQ test a měl o 15 bodů méně, než míval.
Reklama
Přesto je mrtvičce vděčný. Za co? „Že už vím, jak pomoct sobě a i druhým. Ještě víc než před mrtvičkou. Je to jako posun na další úroveň,“ říká Martin, který dnes pomáhá lidem právě pomocí konstelací odhalovat příčiny a souvislosti problémů, které je trápí na těle i na duši.
Nikdy se nevzdat
„Znovu jsem si ověřil, že když lékaři tvrdí, že něco nejde, často jenom nevědí, jak to udělat, aby to šlo. Mně říkali, že co se nespraví během dvou let, je už navždy ztraceno,“ vzpomíná na začátky jeho nemoci a dodává, že naštěstí je už tento závěr zastaralý. „Platilo to tak před deseti lety. Mezitím však vědci dokázali, že i mozkové buňky pořád vznikají. A tak vždy, když mi někdo řekne, že něco nejde, mohu se rozhodnout, zda mu uvěřím, nebo udělám všechno možné i nemožné, aby to šlo,“ říká.
„Pro mnoho lidí je snazší zůstat v posteli nemohoucí. Ale já jsem nechtěl zůstat na obtíž. A proto jsem se rozhodl udělat všechno pro to, abych se mohl vrátit zpátky do života,“ uzavírá Martin, kterému nemoc změnila život. V mnoha oblastech k lepšímu. A i v těch zbývajících pracuje na tom, aby mohl po čase říct, že mu mrtvička jen pomohla.
foto: se svolením Martina Daniela, zdroj: Autorský článek