Menší či větší problémy řeší každý z nás den co den. Co dělat, aby nepřerostly v opravdu velké nesnáze? A jak postupovat, když se nám to nepodaří a krize skutečně udeří?
Jak už název tohoto článku napovídá, tyto trable souvisí se změnami v našem životě. S těmi, které jsme udělali a ještě mnohem více s těmi, které jsme udělat měli, ale z nejrůznějších důvodů jsme tak neučinili.
Krize nepřichází bez ohlášení. Upozorňuje na sebe zpravidla řadu měsíců i let a to například skřípáním ve vztahu, houstnoucí atmosférou v zaměstnání... Pokud tyto signály nevyslyšíme a nadále jedeme ve starých kolejích, bez toho aniž bychom cokoliv měnili, můžeme si být jistí, že ke změně budeme dotlačeni.
„Já krize nepovažuji za něco hrozného. Naopak je vnímám jako způsob, jak se vrátit sám k sobě,“ říká švýcarská psychoterapeutka Verena Kastová. „Dnešní život se žije hlavně navenek, povrchně, materiálně. Chybí větší snaha zkoumat také nitro člověka, jeho city. Takže když mám problém, dívám se sama na sebe a čekám, co nového mi to přinese.“
Podobného názoru je psycholožka Lenka Čadová: „Smyslem krize je nalézt hlubší naplnění. Nutí nás, abychom sejmuli masku a podívali se, kdo vlastně jsme.“
Jakkákoli bezradnost vám může otevřít oči.
Moje zkušenost potvrzuje smysl
Pokud jsem duší umělec, ale místo toho, abych se oddal tvoření, se nutím do nudné, avšak dobře placené práce v nadnárodní firmě, je nasnadě, že krize na sebe nedá dlouho čekat. Dalším příkladem může být mladá žena budující si úspěšnou kariéru, přičemž uvnitř touží především po rodině. Příkladů, kdy něco děláme a vlastně bychom rádi směřovali úplně jiným směrem, by mohly být stovky.
Osobně jsem svoji největší krizi zažil před několika lety ve Francii. Se svojí mladou manželkou jsem vyrazil na tři měsíce cestovat, pracovat, poznávat svět. Dva týdny po příjezdu jsem byl sám se slzami v očích. Žena, která mi o deset týdnů dříve slibovala věrnost na celý život, se zahleděla do jiného muže. Můj svět se rozpadl na kusy. Sám v cizí zemi. S mizernou znalostí francouzštiny.
Zpětně mohu říct, že to bylo nejkrásnější léto od časů mého dětství. Většinu z něho jsem prožil jako dobrovolník na malé farmě ve střední Francii. Několik hodin denně jsem majitelce pomáhal s péčí o koně a zahradu a zbytek času jsem tvořil. Zpíval jsem, tančil, hrál na hudební nástroje. A hlavně jsem měl konečně prostor dopsat svoji knihu. Román Plyšový Buddha přibýval zázračnou rychlostí. Krize se proměnila v ten nejúžasnější dar.
Každá krize zanechá rány. S odstupem času ale zhodnotíte, že vás přemístila o stupeň výš.
Vidět souvislosti
I můj hlavní hrdina knihy prožije nesčetné vzlety i pády. Až postupně dospěje k následujícímu poznání: Problém je výzva postoupit na vyšší level, uvidět věci v souvislostech a sám za sebe se svobodně rozhodnout, co dál.
Hezky to popisuje následující metafora: nikdo z nás se nehněvá, že vyrostl ze svého dětského oblečení. Jestli je tady problém, ať si je. Pokud i nadále zůstává aktuální, tak jedině proto, že ho takovým chceme mít. Díky své připoutanosti k němu – nechceme svléknout těsné triko a to nás škrtí. Ne snad, že by chtělo, ne že by představovalo problém, ale čistě a jasně proto, že neodpovídá naší velikosti.
Cítíte se někdy zavaleni horou starostí a problémů? Možná je čas se posunout o level výš. Začít žít život skutečně podle svého. Svléknout stereotypní vzorce chování a myšlení a být tím, kým jste vždy toužili být.
Čtěte také:
Rozvíjejte se. Z gauče to ale nepůjde!
Špatný den? Poučte se z něj hned teď!
Co poradil životní kouč Oprah Winfrey nebo Billu Clintonovi?
