Rodina a děti
Prarodiče mohou být pro děti mnohem víc než jen lidé, kteří je občas vyzvednou ze školky, pohlídají o prázdninách nebo jim přinesou dárek k narozeninám. Nabízejí jiný pohled na svět, rodinné vzpomínky i vztah, ve kterém nemusí být všechno podřízené výchově a povinnostem. Co se děje, když se společný čas několika generací vytrácí?
Příspěvek na nájem ještě z dospělého dítěte nedělá rozmazleného potomka. Stejně tak ale nedává rodičům právo schvalovat každou jeho dovolenou. Psycholog Laurence Steinberg vysvětluje, proč dnes osamostatnění trvá déle a jak pomáhat, aniž bychom dětem řídili život nebo ohrozili vlastní stáří.
Dospělí si často myslí, že když se hádají za zavřenými dveřmi, jejich potomek nic nepozná. Jenže i malé dítě dokáže vycítit strach, napětí a nepřátelskou atmosféru. Některé začne plakat, jiné se stáhne do sebe nebo se snaží být za každou cenu hodné. Jak rodičovské konflikty prožívá a kdy už mu berou pocit bezpečí?
Přispívat dospělému dítěti na bydlení nebo mu nabídnout pokoj doma může dávat smysl. Jenže i rodiče potřebují peníze na vlastní život a doma trochu soukromí. Jak se domluvit na pomoci, která má jasné hranice, aniž by se každá rodinná návštěva změnila v kontrolu účtenek?
V Nigérii existují zařízení, kde ženy rodí děti určené k prodeji. Některé jsou uneseny a znásilňovány, jiné přivede chudoba. Na druhé straně tohoto obchodu mohou stát ženy, které uvěřily podvodné léčbě neplodnosti, a převzaté dítě považují za vlastní.
Ještě nedávno chtěla znát její názor na všechno. Pak přišla puberta a jedna nenápadná věta, po které měla Simona pocit, že vedle ní sedí úplně cizí člověk.
Když vám ve středu zavolá dospělý syn, může to být z lásky anebo taky proto, že ve čtvrtek musí zaplatit nájem. Moderní rodič má být podle všeho kombinací bankomatu, hlídací agentury, prádelny a krizové linky, ideálně s nepřetržitým provozem a nulovými náklady. Jenže kde končí rodičovská láska a začíná obyčejné využívání? A proč se tolik matek a otců bojí říct svým třicetiletým dětem jedno docela krátké slovo?
O otcovské lásce většinou začneme přemýšlet až ve chvíli, kdy chybí. Smrt, rozvod nebo citová nepřítomnost mohou ovlivnit sebevědomí dcery, její vztahy i to, jak vnímá samu sebe. Vlastní zkušenost i poznatky psychologů ukazují, že otec není vedlejší rodič, ale jedna z klíčových postav ženského dospívání.
Věta „K tátovi už nechci“ nebo „Chci být jen u mámy“ dokáže mezi rodiči rozpoutat další konflikt. Odmítaný rodič se cítí zraněný a může v tom vidět důkaz, že druhý dítě ovlivňuje. Syn či dcera přitom zůstávají uprostřed sporu, který sami nevyvolali. Jak poznat, co se za jeho postojem skrývá?