Všude po světě se staví obrovská parkoviště pro auta. V Holandsku se staví parkoviště pro kola. Bicyklů zde údajně najdete víc než lidí a těch je tu přes 14 milionů.
Když vystoupíte na nádraží v Eindhovenu, hned vedle vchodu spatříte parkoviště zaskládané stovkami bicyklů. I to ale bledne závistí před parkovištěm v Groningenu, které má místo pro 10 tisíc kol! Parkoviště mají i všechny nizozemské školy a 90 % studentů do nich jezdí na kole. Ano, Holandsko patří cyklistům. Spíš než na moderních žihadlech ale jezdí na vykopávkách, proti nimž působí komunistický Pionýr jako Mercedes. Narazíte i na handbiky, trojkolky a dvojkola se sníženými předky pro malé děti. „Jezdit na kole jsem se naučil, když mi bylo pět let, zdědil jsem ho po bratrovi,“ řekl mi Hajo Wouters (30 let).
Ve městě Groningen se nachází obrovské parkoviště pro cyklisty. Vejde se na něj až 10 000 jízdních kol.
Akrobat za řídítky
Nejenom holandská láska k cyklistice, ale i jejich schopnosti přesahují normální zvyklosti. Na ježdění s rukama v kapsách jsme zvyklí i od frajírků z českých ulic. Trochu víc vás překvapí, když uvidíte cyklistu, který na řídítkách převáží šest tašek s nákupem, tři děti (dvě na nosiči, jedno na řídítkách) nebo ledničku. Z mládí si možná pamatujete na chlapce, kteří na nosiči vezou svoji přítelkyni. Emancipace pokročila, v Holandsku je běžná i opačná situace. Čím to, že jsou kola v Holandsku tak populární?
Historie cyklistiky v Nizozemí
Kola začala být praktická a cenově dostupná přibližně před 100 lety. Holandsko je velice plochá země (nejvyšší bod leží 332 m nad mořem), díky tomu je ježdění na kole velice jednoduché a kola si zde oblíbila jak nižší, tak střední třída. Například v Německu je střední třída odmítla – připadala jim pod jejich úroveň. Jenže Nizozemci se vnímají spíše jako střízliví, těžce pracující lidé, kteří se nemají potřebu předvádět. Kola jim seděla. A protože byla ve společnosti tak oblíbená, vláda jim začala přizpůsobovat infrastrukturu: cesty, mosty, cyklistická značení. Od 20. let se každý dům staví tak, aby měl přístřešek pro kola.
Pak ale přišla 60. léta, automobilový průmysl zažil obrovský boom a obliba kol byla na ústupu. Jenomže Holandsko má poměrně vysokou hustotu zalidnění (s 408 obyvateli na km2 je 15. nejzalidněnější stát na světě) a auta vyžadují hodně prostoru. Když přišla v roce 1973 ropná krize, začali se hromadně vracet ke kolům. A tak je tomu dodnes.
Krádeže kol jsou tu na denním pořádku.
Praktičnost nade vše
Jakkoliv je cyklistika v Holandsku oblíbená, kola jsou spíše praktickým dopravním prostředkem na krátké vzdálenosti. Ve městech jsou všude, ale mezi vesnicemi není o nic více nadšených cyklistů než v ČR. Navíc je v Holandsku poměrně velký automobilový provoz a řidiči nejsou k cyklistům zrovna ohleduplní. Co víc, na auta narazíte všude – i na tom, co považujete za cyklistickou stezku. Skútry po nich jezdí běžně, ale coby novopečenému holandskému cyklistovi se mi často stává, že jedu po stezce pro kola vedle silnice a najednou za mnou zatroubí auto.
Krádeže na denním pořádku
Jak už bylo řečeno výše, spíše než na moderní kola s přehazovačkou narazíte na staré vykopávky, na kterých jezdila naše babička. „Mám jedno dobré kolo, na kterém jezdím na výlety, ale do města si vždycky beru staré a rozbité. Nestojí mi to za to, aby mi ho někdo ukradl,“ vysvětlil mi Hajo. Kola se tu kradou často. Obzvlášť extrémní situace je v Amsterdamu, kde často najdete svého miláčka bez světla, kola nebo jiných součástek. „Někdo je potřeboval, tak si je vzal,“ řekl mi Hajo. Přesto je Holandsko země cyklistům zaslíbená. Pokud Nizozemci nejedou dál než 7,5 km, 70 % z nich si vezme kolo.
Čtěte také:
Kolo nám dává svobodu, říká Václav Stránský
Přes 90 % emisí je z aut, donutí vás to sednout na kolo?
Pořiďte si chytrý hledač věcí, který najde i odcizené kolo
foto: Shutterstock, zdroj: Invading Holland
