Bylo nebylo, dva tuláci nastoupili na trajekt, který je dovezl do Bergenu v Norsku o celé dva dny dříve, než měli v plánu. Navíc na podzim, v devět hodin večer a všude kolem byla taková zima, že by nikdo rozhodně nechtěl spát venku. Co teď?
Cestu trajektem jsem si moc neužil. Radši jsem procházel stránku Couchsurfing a snažil se najít někoho, kdo mě u sebe nechá přespat. Měl jsem štěstí. „Právě jsem přijala jiného couchsurfera. Ale pokud nic nenajdete do 10 večer, ozvěte se,“ napsala mi Eva Kristin. Poté, co jsme dvě hodiny neúspěšně bloudili po městě, jsem Evu kontaktoval. I když měla druhý den ráno přijímací pohovor, vyzvedla si nás o půlnoci na náměstí, nabídla nám čaj, večeři a sprchu. Přijali jsme jenom to poslední. Rozumný cestovatel nikdy nepohrdne sprchou. Zvlášť když spal předešlého dne v kozím chlívku.
Pokud nechcete spát na ulici, raději si dopředu zajistěte ubytování.
Zajistěte si ubytování předem
Pokud chcete stopovat, máte na výběr dvě možnosti. Buďto jste připraveni spát na skládce, ve stoce, zkrátka všude, kde to půjde. Nebo se předem pořádně připravíte. Vezmete si stan. Vytvoříte si profil na Couchsurfing, což je komunita lidí, která se ráda potkává s cestovateli a zdarma je nechává přespat na svém gauči. Ale pozor, musíte rozeslat desítky žádostí o přespání, než skutečně najdete někoho, kdo vás u sebe nechá. A co si budeme povídat, couchsurfing je v posledních letech na úpadku – koncept Airbnb jej zdařile vytlačuje. Jedná se o stejný princip jako Couchsurfing až na to, že je za peníze. Navíc musíte počítat s tím, že na místo dorazíte dřív nebo později a člověk, který vám nabídl ubytování, zrovna nebude mít čas. Mně se to stalo už třikrát. Proto je rozumné udělat si předem průzkum o levných motelech ve městech. Nebraňte se společným ubytovnám, já v nich zatím narazil jenom na příjemné lidi.
Vezměte si s sebou pořádnou ceduli
Na svůj první stop jsem vyrazil se sešitem velikosti A4 a propiskami. Je to málo! Řidiči mají problém malé cedule přečíst – což brzy pochopíte podle jejich mžourání za volantem. Nejlepší je popadnout pořádnou krabici A2, vzít barevné fixky a vytvořit dobře čitelnou ceduli. Pomáhá, když vedle nápisu přidáte smajlík. Hlavní je, aby vaše cedule vyzařovala dobrou náladu. Řidiči pak mají pocit, že s vámi bude zábava, a spíše vás naberou. To samozřejmě vyžaduje, abyste se usmívali a neukazovali vztyčený prostředník na ty, kteří vám nezastavili.
Dobře oblečení stopaři mají daleko větší šanci na svezení než ti neupravení.
Dobře se oblékněte!
Zrovna jsem se s kamarádkou vracel z Rumunska. Odběhla si na záchod, a když se z něj vrátila, byla navlečená do růžových šatiček, ve kterých vypadala jako panenka. Silný kontrast k obrovské krosně, mému špinavému černému kabátu a tváři zarostlé vousem. „Zbláznila ses?“ vyjel jsem na ni. „Takhle nás nikdo nevezme. Budou si myslet, že to nepotřebujeme.“
„No víš,“ usmála se, „já už jsem nám odvoz našla,“ a ukazovala na rozesmátého mladíka za sebou. Byl jsem mladý a nezkušený, sázel jsem spíše na lidský soucit než na touhu po dobré zábavě. Pravda, lidé vás často vezmou proto, že chtějí pomoct, ale také proto, že jsou zvědaví, mají dobrou náladu nebo touží po něčem neobvyklém. Měli byste se snažit udělat na ně dobrý dojem. Upravený stopař má větší šance než ten, který vypadá jako vandrák či bezdomovec. Pokud se rozhodnete stopovat, vždycky si ponechte v záloze alespoň jeden kus čistého oblečení. Ostatně není od věci sbalit si i žiletku a udržovat se v upraveném stavu.
Požádejte místní o radu
Kdo má pusu zašitou, daleko nedostopuje. Musíte se usmívat, bavit se s místními a žádat je o rady. Nikdo jiný vám lépe neporadí, kde v okolí najít nejlepší místo na stopování. A pokud máte srdce na dlani a pusu dostatečně prořízlou, dost možná vám i oni sami nabídnou odvoz.
foto: Shutterstock
