Psycholožka, lektorka a koučka Lucie Scheerová tak trochu z vlastního aktuálního pohledu radí, jak přežít rodičovskou dovolenou bez úhony. Hlavní je, abyste si přiznali, jak na tom jste. A také nebýt na svůj problém sami.
Ráno. Mateřský (nebo otcovský) maratón začíná. Start. Jedno nebo více vašich dětí se začíná dožadovat všeho možného i nemožného a vy přebalujete, kojíte, krmíte, vaříte, nakupujete, hrajete si, čtete pohádku, jdete na procházku, na hřiště, do toho se i občas sami napijete, najíte i vyčůráte, vyřizujete telefony. Den zakončíte koupáním, čtením, uspáváním, v noci pak párkrát vyběhnete, když se ozve "mamííí" nebo pobrekávání.
Občas stihnete večerní úklid a prohodit pár vět se svým milým, milou, na chvíli si lehnete a už je tu zase ráno a start. Takový průměrný den na rodičovské dovolené. Ta samozřejmě není jen o povinnostech a obstarávání všeho možného kolem dětí. Je o obrovské lásce a radosti, kterou s dětmi můžete zažívat. Ale… Ona "rodičovská dovolená" může být a často bývá pro rodiče velmi náročná. Je to tak. A je to normální.
Mateřská může do vztahu přinést krizi. Jak se s ní vypořádat?
Když partnerství mizí
Rodičovská je prostě jedna velká změna. Začíná to těhotenstvím, porodem, šestinedělím, první měsíc dítěte, první rok a tak dále. Kromě partnerství nastupuje rodičovství. Tělo, psychika, emoce, vztahy, potřeby, zkrátka všechno se mění a vyvíjí. A ne vždy tak, jak si přejeme.
"Kde zase je? Na všechno jsem tady sama, s ničím mi nepomůže. Vůbec se nám nevěnuje." A z druhé strany: "Co po mně pořád chce? Není tady vůbec nic k jídlu. Už jsme spolu nespali ani nepamatuju… Pořád jen děti."
Podobné myšlenky nám někdy běží hlavou, někdy je řekneme nahlas, někdy hodně nahlas. Když máte na sebe a na partnera málo času, mnohem méně než dřív, když nemáte energii na nic jiného než na chvilkové posezení před televizí nebo brouzdání na internetu a když spolu mluvíte víceméně jen o dětech a věcech kolem nich, je otázkou času, kdy se krize v partnerství projeví.
Včas se zastavit
I když se z vás stanou rodiče, pořád zůstáváte partnery. Těmi budete i za pár let, až vaše děti budou dospělé a budou žít vlastním životem. Partnerství potřebuje živit. I během rodičovské dovolené. Když cítíte, že se ve vašem partnerství něco děje, že se hádáte, obviňujete, nechcete žádné intimnosti, málo se spolu radujete, zastavte se. Věnujte pozornost tomu, jak se vám spolu žije, co se vám daří a co ne. Objevte, co potřebujete ve vašem vztahu, čeho se vám nedostává a co je zdrojem vaší nespokojenosti.
Můžete si vzít tužku a papír a sepsat silné a slabé stránky vašeho vztahu. Napište tam cokoli, co vám přijde důležité, protože je to váš seznam. Hned uvidíte, o co se ve vašem vztahu můžete opřít a kde jsou jeho slabší místa. Dalším krokem může být rozhovor s vaším partnerem o tom, co ve vašem vztahu potřebujete a co vám chybí. Takové povídání nemusí být úplně jednoduché, ale stojí za to, když chcete něco změnit. Nehledáte viníka, hledáte možnosti, jak být spolu spokojení jako partneři i jako rodiče.
Jsem ta nejhorší matka na světě!
Pocity viny, selhání, bezmoci, vzteku, zklamání vůči vlastním dětem. "Jsem ten nejhorší rodič pod sluncem, jsem k ničemu, vůbec to nezvládám, jak můžu vychovávat dítě…" Jinými slovy, krize rodičství. Když je toho moc, když se snažíte zvládnout všechno kolem dětí a ono to nějak nejde. Sype se to a vy s tím.
Nepříjemné pocity, které srážejí rodičovskou hodnotu na bod nula, zná asi každý. Jsou naší součástí, ať se nám to líbí nebo ne. Nemusíme je popírat. Naopak, jejich popírání nás stojí další energii a ještě se nám spíš přitíží.
Ideální je, když máte své problémy s kým probrat.
Cesta vede opačně. Nepříjemné pocity si přiznejte. Buďte k sobě upřímní a laskaví. Na férovku sami sobě řekněte, nejlépe nahlas, jak si připadáte, jak vám je. Všechno ze sebe pusťte ven. Buďte k sobě hodní tak, jako jste hodní na své děti, když mají trápení, nebo na své přátele, když se potřebují vypovídat.
Když máte rodičovskou krizi, nebuďte sami. Najděte si dobrého posluchače, kterému můžete říct o všem, co se ve vás děje. Můžete hledat v nejbližších kruzích rodiny a přátel, nebo se pustit dál a najít si svého kouče, poradce, terapeuta.
Máma či táta na milion procent
Čas pro sebe a rodičovská dovolená? Někomu to jde skloubit líp, někomu hůř. Proč to tak je, záleží na mnoha faktorech. Zdůvodnění jako "nemůžu, nechci, nejde to" osobní volný čas nezařídí. Podívejte se na to, co jde. Kdo může pomoc s hlídáním dětí? Manžel, rodina, kamarádi, sousedé, paní na hlídání... Osobní čas, který máte jen a jen pro sebe, je nutnost. Přestáváte věnovat pozornost dětem a obracíte ji na sebe. Jakým způsobem čas využijete, záleží jen na vás. Možností jsou tisíce.
Pozor, abyste nezkoušeli do svého volného času nacpat všechno, co jinak nestíháte nebo nemůžete s dětmi dělat. Měl by to být váš čas, kdy se budete věnovat sami sobě, ne úklidu a nákupům. Důležité je si volný čas pro sebe dopřát, zařídit si ho a udržet si ho dlouhodobě. Když je spokojený rodič, je spokojené i dítě.
