Benny Crespo počítal s tím, že mu otec k 21. narozeninám koupí nové, luxusní auto. Bennymu se jeho přání splnilo jen částečně. Místo luxusního sportovního vozu dostal jako dárek elektromobil. Že to není špatná varianta? Chyba lávky. Zklamaný Benny se rozhodl obvinit svého otce za emoční újmu a u soudu žádal odškodné ve výši 60 000 dolarů.
„Nedávno mého tátu v práci povýšili. A já oslavil 21 let, což je velká událost. Řekl jsem tátovi, že bych si přál k narozeninám luxusní auto, třeba Lamborghini, Porsche, Ferrari. Víte, mám svůj standard, což je v životě důležité. Místo toho jsem ale dostal elektromobil, který nemá ani motor, musíte ho nabíjet. Jestli si chci něco nabít, tak si nabiju mobil, ale nechápu, proč bych měl nabíjet auto…,“ stěžoval si šokovanému soudci.
Asi podobně jako Bennyho otec chcete, aby vaše děti byly šťastné. Zároveň se pravděpodobně nechcete jednou ocitnout na jeho místě. Jak tedy najít ve výchově rovnováhu?
Pokud doufáte, že dítko z takového chování vyroste, jste na omylu. Jediný, kdo může svoje děti v tomto směru změnit, jste vy – nastavováním hranic.
Pokud máte obavy, že své dítko trochu rozmazlujete, rozhodně nejste sami. V průzkumu magazínu Parents přiznalo 42 % čtenářů, že jejich dítě je rozmazlené, a 80 % se domnívá, že rozmazlování dítěte je ovlivní z dlouhodobého hlediska. „Dětem strašně škodíte, když je pouštíte do světa s tím, že se vše točí kolem nich,“ říká doktor Louis J. Lichtman, autor knihy A Practical Guide for Raising a Self-Directed and Caring Child.
Pokud si vaše dítě až moc dovoluje, dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě takové chování zvrátit. Čím dříve začnete, tím samozřejmě lépe.
Odkud to pramení?
Asi vás nepřekvapí, že hlavní příčinou rozmazleného dítěte jste vy, jeho rodič. Konkrétně vaše přehnaná shovívavost. Podle Americké pediatrické akademie (AAP) může za sebestředné chování právě fakt, že rodič ve výchově nedostatečně prosazuje disciplínu a nenastavuje pevné hranice.
Možná dětem ustupujete z dobře míněných důvodů. Rádi jim děláte radost a chcete jim vytvořit harmonický domov a krásné vzpomínky. Vaším cílem je, aby výlety do obchodů i restaurací byly příjemné a probíhaly bez problémů. A co si budeme povídat – ustoupit je většinou snazší než říct ne.
Mnoho rodičů se také cítí provinile kvůli času, který s dětmi netráví, ať už kvůli práci, různým pochůzkám nebo stykům s ostatními dospělými. Je to pochopitelné: „Když máte na to, abyste byli s dětmi, jen několik hodin denně, nechcete jim kazit zábavu,“ říká doktor Lichtman.
Pomáhat dítěti přijmout fakt, že nedostane všechno, co chce, je důležitá životní lekce.
Samozřejmě není nic špatného na tom, když dítěti občas v supermarketu koupíte malou hračku nebo ho vezmete do zoo. Nic se však nesmí přehánět. A pokud se váš život začíná točit kolem přání vašeho dítka, výrazně zvyšujete riziko, že z něj vychováte rozmazlence.
Jak tedy poznat, že jste ve výchově přestřelili? Dítě bude pravděpodobně vykazovat tyto znaky:
- nízká sebekontrola
- agresivita
- sebestřednost
- impulzivita
- vzpurnost
- dominance
Pokud doufáte, že dítko z takového chování vyroste, jste na omylu. Jediný, kdo může svoje děti v tomto směru změnit, jste vy – nastavováním hranic. A věřte, že to děláte pro jejich dobro. Rozmazlené děti mohou mít velké problémy, a to nejen ve škole, ale později i v dospělosti. Chybí jim totiž motivace, vytrvalost a také mohou mít potíže navazovat zdravé vztahy. A to si určitě pro své dítě nepřejete.
Jak nerozmazlovat?
Vyhněte se omluvám, když dítěti nesplníte přání
Věta: „Omlouvám se“ má v rodině jistě své místo, například když ztratíte nervy nebo omylem vyhodíte synův milovaný obrázek, ale není třeba se kát za to, že mu nemůžete koupit novou hračku nebo vysněné značkové boty. Je dobré vcítit se do jeho zklamání, protože tím dáváte najevo, že respektujete jeho pocity. Jen se neomlouvejte za to, co je způsobilo. Řekněte něco jako: „Vím, že jsi smutná, že ty boty nemůžeme koupit, ale není na to rozpočet.“
„Pomáhat dítěti přijmout fakt, že nedostane všechno, co chce, je důležitá životní lekce,“ říká Karen Ruskinová, PsyD, rodinná terapeutka z Sharonu ve státě Massachusetts.
Odmítání nebo alespoň oddalování požitků pomůže dítěti rozvíjet sebekázeň a umožní mu přikládat vyšší hodnotu věcem, které dostává.
Pokud vaše dítě i nadále o boty škemrá, můžete mu navrhnout, že na ně určitou částku přispějete, ale na zbytek si musí samo našetřit. Tím dáte svému potomkovi určitou dávku kontroly a zároveň mu ukážete, že si na speciální věci bude muset vydělat, a ne že mu je prostě dáte.
Zvládněte záchvaty vzteku
Žádný rodič nemá rád záchvaty vzteku, ať už jeho dítko odmítá odejít z hřiště, nebo se vzteká kvůli tomu, že nedostalo k narozeninám nový mobil. Ustupovat je ale mnohem horší, protože tím dítěti dáváte jasně najevo, že jeho taktika funguje. To znamená jediné – bude v ní i nadále pokračovat.
„Pokud jste při záchvatu vzteku doma, jednoduše si dítěte nevšímejte, pokud mu tedy nehrozí, že ublíží sobě nebo ostatním,“ radí Amy McCreadyová, zakladatelka společnosti Positive Parenting Solutions a autorka knihy If I Have to Tell You One More Time... .
Na veřejném místě se pokuste dítě v klidu odvést do auta, nebo třeba do parku, kde se může uklidnit. Když si uvědomí, že s vámi nemůže manipulovat, je pravděpodobnější, že s tímto chováním dříve či později přestane.
Ukazujte dětem, že na věci, po kterých toužíte, čekáte. Pokud například v obchodním centru uvidíte pár džínů, které se rozhodnete nekoupit, dejte dítěti vědět proč. Řekněte: „Dobře mi padnou, ale moje staré džíny vypadají pořád dobře.“ Nebo: „Počkám, až budou ve slevě.“
Naučte děti trpělivosti
Rozmazlené děti mají pocit, že mají nárok nejen na to, aby dostaly věci, které chtějí, ale aby je dostaly okamžitě. Žijeme ve světě okamžitého uspokojení. Prostřednictvím zpráv můžeme kohokoli kontaktovat během několika sekund. Téměř na každou otázku, kterou položíme, nám Google nebo ChatGPT okamžitě odpoví. Díky aplikacím Zoom a FaceTime může dítě „vidět“ babičku, kdykoli se mu zachce.
„Tyto technologie způsobují, že si děti vytvářejí nerealistická očekávání, že dostanou to, co chtějí, kdykoli to chtějí,“ varuje Ruskinová. A protože dárky jsou snadný způsob, jak jim vykouzlit úsměv na tváři, máme tendenci říkat ano častěji, než bychom měli. Tím však dítě učíme ještě větší netrpělivosti.
Odmítání nebo alespoň oddalování požitků pomůže dítěti rozvíjet sebekázeň a umožní mu přikládat vyšší hodnotu věcem, které dostává. Je velmi důležité učit děti zdrženlivosti také vlastním příkladem. Ukazujte dětem, že na věci, po kterých toužíte, čekáte. Pokud například v obchodním centru uvidíte pár džínů, které se rozhodnete nekoupit, dejte dítěti vědět proč. Řekněte: „Dobře mi padnou, ale moje staré džíny vypadají pořád dobře.“ Nebo: „Počkám, až budou ve slevě.“
Místo dárků povzbuzujte
„Dítě, které dostává za každý malý úspěch odměnu, začne ztrácet přirozenou snahu ve věcech vynikat,“ říká McCreadyová. Naopak konkrétní pochvala typu: „Hodně jsi trénoval a v dnešním zápase se ti to vyplatilo,“ se pozitivně odrazí na sebevědomí dítěte a navýší jeho motivaci. Na dárcích za vysvědčení nebo úspěch ve sportu zároveň není nic špatného, pokud je pojmete jako oslavu, nikoli jako odměnu.
Související…
