„Jako člověk, kterého vzbudí, když se o tři bloky dále zvedne z postele soused, musím každý den zapínat nějaký druh bílého šumu, abych potlačila všechny zvuky, jinak prostě neusnu. Bílý šum se stal na léta mým skvělým pomocníkem při usínání – ať už je to ventilátor, klimatizace nebo desetihodinový soundtrack s bílým šumem na YouTube. Když jsem ho ale zkusila vyměnit za zelený šum, skutečně se mi spalo ještě lépe,“ sdílí zkušenosti ve svém článku pro server Bustle jeho autorka Carolyn Steberová.

Zelený šum je typem bílého šumu, který má nízkou frekvenci o asi pěti stech hertzů, vysvětluje certifikovaná specialistka na behaviorální spánkovou medicínu a ředitelka oddělení spánkového zdraví ve společnosti Sleepopolis Shelby Harrisová. Tím se zelený šum liší od toho pravého bílého, který obsahuje všechny frekvence v celém spektru a vytváří zvuk podobný statické elektřině, jaký vydává televize nebo klimatizace, dodává Harrisová. Bílý šum má tendenci znít naším uším poněkud ostřeji. Právě tato kombinace vrzavých a dunících frekvencí ale také účinně blokuje hluk z okolí – ať už jde o alarm auta nebo sousedovic štěkajícího psa.

Když porovnáte bílý a zelený šum, okamžitě poznáte, že ten zelený je mnohem klidnější. „Zelený šum je běžně spojován se zvuky přírody, jako jsou vodopády, oceány a déšť,“ říká Harrisová, a proto je spojován se zelenou barvou. „Bílý šum určitě přehluší nepříjemné zvuky, a proto je tak užitečný, když potřebujete spát nebo se učit. Neuvědomovala jsem si ale, jak hlasitý může být. Když jsem zkusila spát se zeleným šumem, připadala jsem si, jako bych se přenesla od statické televize do hlubokého, svěžího deštného pralesa během mírné bouřky. Zelený šum ale neobsahuje zvuky zvířat nebo hromové rány – je to stále stejný zvuk,“ popisuje Steberová.

Když jsem zkusila spát se zeleným šumem, připadala jsem si, jako bych se přenesla od statické televize do hlubokého, svěžího deštného pralesa během mírné bouřky. Zelený šum ale neobsahuje zvuky zvířat nebo hromové rány – je to stále stejný zvuk.

„Pokud jste někdy otevřeli okna a zaposlouchali se do deště, víte, jak uklidňující může být. Na dešti není nic statického. Existují přirozené variace, které blokují ostatní zvuky, a přesto je dostatečně rytmický na to, aby zaneprázdněnému a roztěkanému mozku pomohl vypnout,“ podotýká Steberová. Zelený šum jí prý pomáhá usnout rychleji. „Podobně jako když slyšíte šplouchání mořských vln a můžete se zcela uvolnit, i tento zvuk vyslal mému tělu signál, že je čas na odpočinek,“ dodává.

Může za to evoluce?

Že je zelený šum jemnější a má více relaxační účinky, potvrzují i vědci. „Abychom mohli v noci spát, musí náš mozek snížit pozornost neboli 'vzrušivost' vůči podnětům v našem okolí, abychom se mohli uvolnit a naše mozkové vlny zpomalily natolik, abychom mohli usnout,“ vysvětluje neuroložka a hlavní odbornice na spánek ve společnosti Wesper Chelsie Rohrscheibová. Podotýká, že někteří lidé mají takový práh vzrušivosti, že jsou na podněty mimořádně citliví. „To může velmi ztížit usínání, zvláště když nestálý, náhodný zvuk, jako je hluk z ulice nebo zvuk pohybu vašeho domácího mazlíčka, udržuje váš mozek ve střehu,“ říká. Konzistentní hluk na pozadí naopak mozek ukolébá a usnadňuje mu usnout.

Podle ní v tom může být i něco evolučního, protože skoro každý považuje za relaxační zvuk deště a oceánu. Rohrscheibová poukazuje na to, že naši předkové usínali při přírodních zvucích, a my nyní můžeme stejný klid simulovat pomocí videí.

foto: Shutterstock, zdroj: Bustle.com