Pod hashtagem #NoDietDay najdete na sociálních sítích každoročně příspěvky, vymezující se vůči neefektivním nebo naopak až příliš efektivním (restriktivním) dietám. Položili jste si někdy otázku, jestli opravdu fungují?
Samozřejmě patříte-li mezi 66 % Čechů, kteří trpí nadváhou nebo obezitou, je redukční dieta na místě. Často je však jediným a k tomu ještě domnělým důvodem nespokojenost s vlastním tělem necitlivá poznámka někoho, na kom danému člověku záleží.
Nespokojenost s vlastním tělem ovlivňuje sebehodnocení a může být rizikovým faktorem pro rozvoj řady poruch, o kterých by zvlášť ošetřující lékaři dospívajících mohli vyprávět. Držení diety posiluje poselství, že „s vámi není něco v pořádku“, „budete šťastnější, když...“ nebo „budete žádoucí, když...“. S nerealistickými typy postav a nezdravými, nebezpečnými redukčními dietami je „zdraví“ spojováno už příliš dlouho. Se záměrem propagovat zdravý životní styl pro všechny typy postav byl proto vyhlášen Mezinárodní den bez diet.
Trocha historie
Drápky současné kultury diet sahají až do 18. století, kdy obézní skotský lékař George Cheyne aplikoval pravděpodobně první restriktivní dietu v praxi – sám na sebe. Jeho první pokusy s nuceným zvracením neměly téměř žádný efekt, nakonec ale uspěl s dietou, založenou na mléce a zelenině.
Dejte si pauzu a zamyslete se nad tím, jak to nejen přežít, ale jak si tu jízdu také pořádně užít...
Mezi aristokracií se začala šířit módní vlna redukce váhy: žádné maso, alkohol jen omezeně, dostatek spánku a pohyb na čerstvém vzduchu. Z Cheyna se během krátké doby stal „Doktor Dieta“, který se díky svým knihám začal topit v penězích.
První knižní bestseller moderní doby na téma dieta s názvem „Dieta a zdraví: s klíčem ke kaloriím“ vyšel v roce 1918. Její autorka Lulu Hunt Peters byla popularizátorkou redukce hmotnosti, založené na počítání kalorií. Světlo světa tak spatřila redukční dieta, která je i po sto letech stále populární.
Od té doby jich ovšem vzniklo dalších více než 1000 a kultura diet má pevnější základy než kultura slušnosti a respektu k ostatním. Je těžké obstát ve společnosti, ve které vaši hodnotu určuje váš fyzický vzhled.
Americká feministka Mary Evans Young sama s dlouhým obdobím anorexie a šikany kvůli vzhledu bojovala. V roce 1992 už toho všeho měla právě tak akorát a založila organizaci Diet Breakers. Její první Den bez diet měl původně být pouze lokální záležitostí, slavenou ve Velké Británii pár stovkami příznivců.
Nejspíš ani netušila, jaký poprask se strhne, v každém případě od roku 1993 se slaví Mezinárodní den bez diet. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že je dnem, kdy bychom se měli (nebo mohli) „vykašlat“ na své zdraví a ládovat se nezřízeně vším, na co máme zrovna chuť, a to bez pocitu viny, opak je pravdou. Mezinárodní den bez diet především propaguje zdravý životní styl, efektivní a udržitelné způsoby redukce váhy a koncept body positivity.
Jak oslavit Mezinárodní den bez diet
Mezinárodní den bez diet nejlépe oslavíte tak, že si uvědomíte, že vaše vlastní tělo je krásné přesně takové, jaké je. Nezdůrazňujte snahu zhubnout, abyste vypadali určitým způsobem, mnohem lepší je oslavit tento svátek snahou začít žít zdravějším životním stylem.
Nemusíte a neměli byste zapomenout na váhu, kterou byste chtěli (opět) mít, ale jejímu dosažení byste ve svém vlastním zájmu neměli podřizovat úplně vše a nejlépe co nejrychleji. Dejte si pauzu a zamyslete se nad tím, jak to nejen přežít, ale jak si tu jízdu také pořádně užít...
Reklama
foto: Shutterstock, The Independent, zdroj: Autorský článek