Kdo a kdy s tímto svátkem přišel, není přesně jasné. S pravděpodobností, hraničící s jistotou, to ale bylo po roce 1944. 6. června toho roku totiž proběhlo vylodění Spojenců v Normandii, chcete-li pak operace Neptun nebo Den D. To byla událost, po které bylo i za cenu obrovských ztrát u Spojenců jasné, že existence Hitlerovy Třetí říše bude mít vzhledem k původním plánům (měla trvat tisíc let) život jepičí – Spojenci prolomili německé linie a Den D je tak označován jako počátek období konce 2. světové války. 5. červen 1944 byl tedy posledním dnem, kdy mohlo nacistické Německo podléhat sebeklamu, že ovládne celý svět.
Bez rozdílu pohlaví i věku
Sebeklam však zdaleka není historickým artefaktem: postihuje jednotlivce i celé skupiny lidí na mnoha úrovních, od Honzy Nováka z Horní Dolní po nejvlivnější persony světa. Takový Honza Novák může trpět sebeklamem, že jeho manželka Zorka existuje výhradně proto, aby uspokojovala jeho potřeby, přičemž sama, pokud vůbec nějaké má, s nimi Honzu nikdy nebude obtěžovat. Takových Honzů Nováků jsou skrze vyprávění jejich zákonitých manželek plné ordinace psychologů, příběhy to však nejsou vůbec humorné.
Honza Novák ale nemusí svým sebeklamem ubližovat svému okolí. Honza může být přesvědčen o tom, že má nějakou výjimečnou kvalitu nebo schopnost, a cítí potřebu se o svůj dar podělit se širokým okolím.
Těchto Honzů Nováků jsou pak například plné díly Hvězdné pěchoty, přičemž leckdy se umně skrývají v ženském těle. Smutnou pravdou je, že sebeklam se u těchto osob leckdy vine celým jejich životem. Shrnuje to poměrně známý a oblíbený mem: „Když umřeš, nemáš o tom ani tušení, ale pro ostatní je to sakra těžké. To samé platí, když jsi idiot.”
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak to vypadá ve světě celebrit a jakkoliv vlivných osob na domácí i zahraniční scéně by vydalo na seriál. Ponecháme to na vaší představivosti, ale rádi si vaše postřehy přečteme v komentářích. Kdo podle vás na poli sebeklamu vyniká?
Proč a jak slavit?
Odpověď na první otázku je jednoduchá: mohli bychom uvést řadu ušlechtilých důvodů, proč sebeklamu a deziluzím věnovat pozornost, realita však je, že do ušlechtilých počinů jsme podprahově nuceni dnes a denně. Pro dnešek se tedy věnujme té méně vážné stránce věci a dejme si jediný cíl: bavme se!
Mrkněte na filmy nebo proběhněte instáč, materiálu najdete dost a dost. Nebo prostě vyjděte do ulic, kupte si kafe, sedněte si do parku a pozorujte cvrkot kolem sebe. Panoptikum české kotlinky vás jistě nezklame.
