Nesmrtelnost je tady. „Co kdybychom vám nabídli, že zakonzervujeme váš mozek, převedeme ho na digitální data a uploadujeme je, aby byla pořádně zálohovaná?“ Jako (be)zbožné přání se s takovou myšlenkou setkáváme dnes a denně. Jako vědecký koncept je to naopak cosi neslýchaného. Jako by nejvlivnějším člověkem západní civilizace nebyl lehce fiktivní Ježíš Nazaretský, nýbrž ještě o dost fiktivnější Victor Frankenstein. A přece právě takovou nabídku vyslovil minulý měsíc americký matematik a kyberpodnikatel Robert McIntyre. A nadsázky je v ní minimum.
Reklama
Firma Nectome, již McIntyre spoluzaložil, jede v neobvyklém byznysu: vyvíjí technologii, jež má být schopna dokonale zachovat každičký závit, štěrbinu i temný kout vašeho mozku. Výsledkem by měla být obrovská suma dat. Zatím je neumíme smysluplně číst, ale Nectome počítá s tím, že jednou to umět budeme. A na tu chvíli bude váš hlubokozmrazený, nepoškozený mozek skvěle připraven. Půjde jeho obsah digitalizovat; jeho simulace už je pak hračka. Sen o nesmrtelnosti je najednou blízko naplnění.
Jak z Hawkinga nemít Hiltonovou
Samozřejmě, nic není zadarmo. Aby váš mozek byl pro takové věci použitelný (necháme teď stranou, jestli ta štrapáce stojí za to), musí se napustit zvláštním balzamovacím roztokem. To je procedura, jak uvádí sama firma, „stoprocentně smrtelná“.
To však nestačí. Aby to fungovalo, musí mozek být čerstvý. To je problém, protože rozklad mozku se měří v minutách. Chystejte se na obsah lebky Stephena Hawkinga o chvilku déle, než je zdrávo, a zakonzervujete namísto něho něco jako Paris Hiltonovou.
Nectome má proto štěstí, že funguje v Kalifornii, která povoluje euthanasii. McIntyre a spol. mají v plánu napojit smrtelně nemocné lidi, kteří se chtějí vzdát zbytku života, na přístroje, které budou udržovat v chodu plíce a srdce. Balzamovací roztok tak budou moci vpravit do mozku ještě „živého“.
Taková věc s sebou nese spoustu právnických radostí. Definice smrti se liší nejen v různých zemích světa, nýbrž také v různých státech USA. Může se tak stát, že jste v jednu chvíli oficiálně živí (například podle definice státu New Jersey) i mrtví (podle definice federální) najednou.
Začněme u prasete
Když se tyhle věc vyřeší dřív, než váš mozek zhiltonovatí (jak víme, právnická profese na funčknost mozku moc nedá), McIntyre a jeho lidé do něho napumpují řečený roztok a šup s ním do mrazáku. Nastává pak čekání na chvíli, až bude možné mozek „přečíst“. To je ta složitá část; následné uložení dat a případná možnost simulace činnosti už takový problém nepředstavují.
Předpokládám, že můj mozek bude jednou uploadován kamsi do cloudu, říká s oblibou Sam Altman.
A Nectome se tomu stavu neúprosně blíží. Letos firma získala federální grant a vyhrála cenu za zachování prasečího mozku (žerty o Jiřím Paroubkovi jdou stranou) natolik kvalitně, že pod elektronovým mikroskopem je viditelná každá synapse. K dekódování prasečí nálady to ještě nestačí, ale někde se začít musí.
Aby firma získala peníze na další práci, vyhlásila – po vzoru Tesly Elona Muska – pořadník. Můžete si v něm zarezervovat místo na nesmrtelnost za deset tisíc dolarů. Do půli dubna měla 25 takových čekatelů; jedním z nich je investor Sam Altman. „Předpokládám, že můj mozek bude jednou uploadován kamsi do cloudu,“ říká s oblibou.
Předpokládejme, že citovaný výrok je výrazem optimismu. V Massachusettském technologickém ústavu (MIT) si myslí opak: ústav dal začátkem dubna od Nectomu ruce pryč. McIntyre však správně sází, že touha po nesmrtelnosti coby splnění individuálních tužeb má dobrou šanci zvítězit nad hrůzou z představy, že naše myšlenky tu zůstanou i po našem odchodu.
foto: Shutterstock
