Počet lidí trpících demencí přibývá. V roce 2010 bylo diagnostikováno na 35,6 miliónu jedinců s touto chorobou. Existují ale místa, kde se dá i s tímto omezením důstojně žít. Jedním z nich je vesnička Hogewey.
Roku 2030 by se počet lidí trpících touto chorobou měl zdvojnásobit na 65,7 miliónu, a v roce 2050 dokonce ztrojnásobit. I v České republice počet pacientů rok od roku stoupá, podle odhadů jich více než 150 tisíc trpí Alzheimerovou chorobou. Celý svět se díky těmto statistikám dívá směrem k holandské vesničce, která nabízí těmto jedincům nevšední péči.
Místo, kde můžete žít normální život
Na okraji Amsterdamu v městečku Wheesp se nachází izolovaná „vesnice“ Hogewey. Jedná se o nejmodernější zařízení pro léčbu demence a Alzheimerovy choroby. Pacienti zde dostávají možnost žít zdánlivě „normální“ život. Vesnička o velikosti deseti fotbalových hřišť má své kavárny, obchody, restaurace, kadeřnictví i kosmetický salon. „Chtěli bychom tu vytvořit pečovatelské zařízení, kde bychom my sami rádi strávili naše poslední roky života,“ říká manažerka tohoto zařízení Yvonne van Amerongen.
Lidé v této vesnici za nic neplatí. O vše už se postarala rodina v pravidelném měsíčním příspěvku.
Domácnosti jsou rozděleny podle životního stylu
V Hogewey naleznete celkem 23 domů určených pro 152 seniorů trpících demencí. Lidé zde bydlí v domácnostech lišících se podle životního stylu. Vybírat můžete ze sedmi různých způsobů života: vznešený styl, domácí, městský, křesťanský, řemeslnický, indonéský a kulturní. Příbuzní spolu s vedením rozhodují o tématu každého domova. Důležitý je přitom každý detail. „Kdo dříve poslouchal Beethovena, nebude teď chtít dechovku,“ vysvětluje van Amerongen. Obyvatelé mají k dispozici tým zaměstnanců a mytí, vaření a další domácí aktivity jsou na denním pořádku.
Bílé pláště zde nenajdete
O rezidenty pečuje 250 zdravotních sester a specialistů na plný a částečný úvazek, kteří zde zastávají řadu běžných povolání, jako jsou pokladní, prodavači, úředníci, číšníci. Jedním z hlavních příznaků Alzheimerovy choroby je rychlé zapomínání a ztrácení věcí. Pacienti proto v této vesničce za nic neplatí. Vše je již zahrnuto v měsíční částce, kterou odvádějí rodiny za své příbuzné.
Namísto nemocničního prostředí, studené oceli, podlahy z linolea a zaměstnanců v bílých uniformách lidé tady bydlí v poklidném sousedství. Pacienti přicházejí a odcházejí, jak se jim líbí, protože v Hogewey je vždy nějaký „vesničan“, který jim pomůže najít cestu domů. Jedná se o vyškolené geriatrické sestry a specialisty, kteří jsou zde, aby pomohli ostatním obyvatelům v případě potřeby. Pacienti si zdarma mohou vzít vozík a nakoupit si v supermarketu nebo si zajdou na kávu do místní kavárny či do divadla.
O vesnici Hogewey
Hogewey byla navržena architekty Molenaar&Bol&VanDillen a byla oficiálně otevřena v prosinci 2009. Rozkládá se na čtyřech akrech. Stavební náklady činily 19,3 milionu eur a byly financovány především nizozemskou vládou (ta poskytla 17,8 miliónů eur), 1,5 milionu eur získali z finančních zdrojů a ze sponzorských darů od místních organizací. Náklady na jednoho obyvatele představují přibližně pět tisíc eur měsíčně.
Jedná se o průkopnický přístup k léčbě demence a Alzheimerovy choroby. Toto zařízení již inspirovalo další země k vybudování podobných „vesnic“, jako například Německo nebo Švýcarsko. Doufejme, že i v České republice se někdy v budoucnu dočkáme takovéhoto místa. Je třeba podotknout, že náklady jsou srovnatelné se standardním zařízením ošetřovatelského domu. Avšak jeho výhody jsou neocenitelné.
Již po pár týdnech strávených v Hogewey se zdravotní stav nemocných výrazně zlepšuje, vyžadují méně léků a jsou také klidnější. Zavírání starších pacientů v chladném, nemocničním prostředí s omezenou návštěvností bude, doufejme, brzy minulostí. Tito lidé si nezaslouží nic míň než náš respekt a úctu. Je důležité, aby své poslední roky dožili v „normálním“ a šťastném prostředí.
Čtěte také:
Šest důvodů, proč je fajn život i po šedesátce
Jak komunikovat s osobou postiženou Alzheimerovou chorobou? Odpovědí je validace
Zbavíme se nemocí, když se budeme otužovat?
foto: Shutterstock, BBC, zdroj: Psychology today
