Možná se budete usmívat pod fousy, až zjistíte, o čem je v tomto článku řeč. Přesto je diskutovaný problém doslova (celo)společenský. Budete se divit, jaké zásadní problémy mají spojitost s meteorismem (též flatulence) a jak to souvisí s potravinovými intolerancemi. Princip je v tom, že výše zmíněné obtíže mohou, ale nemusí být „banální“. Je totiž jasné, že některá onemocnění lze vyvolat příjmem jedné jediné složky potravy. Ale stejně tak je možné jejím vyloučením ze stravy projevy onemocnění zmírnit nebo odstranit, stejně jako zabránit jejich vzniku.
Onemocnění vyvolaná nějakou složkou potravy se nazývají „specifická intolerance potravin“. Příkladem je nesnášenlivost laktózy nebo enteropatie (poškození střeva) navozená lepkem. Existují také „nespecifické intolerance potravin“, které se projevují neurčitými, někdy dokonce až akutními, přitom časově odlišně trvajícími symptomy.
V tomto případě je obtížné stanovit příčinu (nebo diagnózu), protože symptomy jsou odlišné v konkrétních situacích a při různých onemocněních. Příkladem může být dočasná „nauzea“, negativní důsledky konzumace řady léků nebo na druhé straně psychický stres, jednorázová dietní chyba (přejedení nebo nevhodná volba pokrmu obsahující složky, které spolu reagují nevhodným způsobem).
Nepřejídat se a správně kombinovat. Je dobré taky znát, co vaše tělo potřebuje.
Všechno se točí kolem žaludku a střev
Nespecifické intolerance nejsou vyvolány alergií, přitom jsou velmi časté, způsobují pocity plnosti a tlaku v břiše, nevolnost, diskomfort celkově, průjem a podobně. Nelze rozhodnout, zda jsou vyvolány předsudky, hypochondrií nebo alergií na potraviny. Důležitou roli hrají také nevhodné návyky, jinými slovy – nesprávná výživa. Všechno se to ale točí okolo stavu gastrointestinálního (žaludečně-střevního, zkráceně GIT) traktu. Jeho aktuální stav je určen mimo jiné také složením střevní flóry (tzv. mikrobiom).
Jak vážné důsledky vyvolané narušením využití živin může mít nevhodný biom (střevní flóra), lze demonstrovat na „syndromu slepé kličky“. V této situaci dojde k dekonjugaci žlučových kyselin (uvolnění z vazby na kyselinu glukoronovou), což vyvolá steatoreu (tuková stolice).
Složitá problematika intolerancí vyvolává v řadě případů chybné závěry lékařů. To není moje spekulace, ale konstatování světového odborníka na výživu, profesora Heinricha Kaspera (česky vyšla jeho Výživa v medicíně a dietetika – Grada 2015). Dokonce se v 70. letech minulého století formulovaly oficiální „šetřící diety“, které řada lékařů včetně nemocničních stejně jako většina nutričních terapeutů stále praktikuje při onemocněních GIT. Jejich efekt ale naprosto zklamal.
Co se děje, když dojde k flatulenci
Na vzniku flatulence se podílejí plyny a organické kyseliny. Kvůli nim se rozpínají střevní stěny (nadýmání), sliznice GIT je podrážděná změnou pH a současně často dojde ke zvýšení osmotického tlaku ve střevě v důsledku štěpení makromolekul. Intenzitu tvorby střevních plynů určuje množství a složení nedostatečně strávené potravy z tenkého střeva do tlustého.
Stoupá tím nabídka živin pro metabolismus střevních bakterií. Příčinou zvýšené tvorby plynů při konzumaci potravy rostlinného původu nebo poruchách činnosti žaludku či tenkého střeva (a pankreasu) je vysoký obsah vysokomolekulárních sacharidů (tzv.polysacharidy) – jsou jimi celulóza, hemicelulóza, pektin, resistentní škroby a lektiny. Právě ony se odbourávají výhradně jen působením biomu (střevních bakterií).
Pozor na luštěniny i hranolky
Podle průzkumů v Německu a v celé Evropě jsou nejčastějšími zdroji intolerance luštěniny (v 30 % případů), kupodivu okurkový salát, fritované pokrmy, zelí, sycené slazené nápoje, kapusta, tučné pokrmy, plody papriky, kysané zelí, červené zelí, sladké tučné pečivo, cibule, kadeřavá kapusta a také pomfrity (v 15 %).
Kupodivu nízký výskyt intolerance je u piva (přestože je to sycený nápoj), plísňových sýrů (ačkoliv ty souvisí s histaminovou intolerancí) a rajčat (podobný problém s histaminem). Další zajímavost? Prakticky neexistuje intolerance másla! To, co komplikuje řešení konkrétních nesnášenlivostí, je fakt, že jsou nezávislé na onemocněních GIT, i když souvislost vyloučit nelze. Z toho vyplývá, že je pochybné hovořit například o „žlučníkové dietě“. V tomto konkrétním případě je ale snad jedinou výjimkou nutnost vyhýbat se pokrmům smaženým na některých druzích pokrmových tuků (olejů). V případě pacientů evidentně trpících „břišními obtížemi“ (nikoliv specificky podrážděným žlučníkem) je situace jednodušší. Kromě smažených pokrmů je nutné se vyhýbat peckovému ovoci a kávě (především kávě typu „turek“).
Proč stále zmiňuji „nespecifické intolerance“? Jednoduše proto, že jsou odpovědné za vznik flatulence. Pravdou také je, že nejčastějším spouštěčem nespecifické intolerance jsou psychické stavy (stres, předsudky, „vnitřní sebeodmítání“, a dokonce „buněčná paměť“ – též „memy“. Lze to pozorovat na příkladu dětí matek, které v průběhu těhotenství či kojení začaly trpět stresem nebo se z psychických či náboženských důvodů stravovat jednostranně.
BIOM, to je to, oč tu běží
Zásadní význam v kontextu se zde diskutovanými zdravotními problémy má složení střevní flóry. Jejím působením vznikají jak alergenně působící zplodiny, tak střevní plyny. Střevní biom zahrnuje nejenom flóru tlustého střeva, ale také do určité míry střeva tenkého a v případě, kdy je zřejmá hypoacidita anebo anacidita, tak také žaludku (Heliocobacter).
A z čeho jsou složené střevní plyny? Jde o dusík a kyslík ze spolykaného vzduchu, dále vodík, oxid uhličitý, metan a stopová (jak kdy...) množství páchnoucích plynů, vznikajících metabolismem bakterií (biomu). Pokud převažuje produkce páchnoucích plynů, je jasné, že „něco v trávení je špatně“. Problém by si zasloužil zvýšenou pozornost. Za normální se považuje v průběhu dne 10 vyprázdnění plynů (flatus). Obecně lze tolerovat cca 24 flatusů (prdíků) za 24 hodin. Celkově to může být 500 až 2000 ml plynu. Zajímavé, že? Příště si povíme něco o tom, jak se s flatulencí vypořádat a co jíst, aby nám bylo dobře. A nejen nám.
