Rozpočet 4860 korun měsíčně? Za životní minimum se nedá ani umřít, natož žít

Na sociálních sítích se šíří nová vlna. Mladí lidé zkouší, jak vyžít měsíc s životním minimem, stanoveným v Česku na 4860 korun. Natáčejí videa, kde jedí instantní polévky a počítají každou korunu.

Sandra je dvaadvacetiletá dívka, která bydlí u prarodičů, a po škole má hned několik prací. Běžně za měsíc utratí 8 000 korun a rozhodla se zkusit vyžít s životním minimem. Z částky 4860 korun si rovnou strhla tisíc korun, které dává babičce na poplatky za internet a telefon. Zbývá jí necelých čtyři tisíce korun na jídlo, drogerii, jízdné a další položky.

Neumím si představit, jak to zvládají samoživitelky

„Výzvu jsem pojala jako možnost zhubnout. Počítala jsem s tím, že jídlo budu muset hodně omezit,“ svěřuje se pro Flowee Sandra. Na svém profilu na TikToku ukazuje, jak vypadá její nákup na tři dny za 150 korun – tyčinky, piškoty, kedlubny a předvařená řepa. Nějaký čas se na tom asi dá fungovat, dlouhodobě by ale člověku hrozila podvýživa.

Odpovědět uživateli @Sandra-Michéle Škabradová🎀 ♬ původní zvuk - Sandra-Michéle Škabradová🎀

Sandra si z omezeného rozpočtu hradila i léky, které potřebuje, a veškeré vstupy na akce. Jednou byla i s přáteli na pouti, kde nechala 250 korun, a pak už se jen dívala, jak se zbytek party baví. Na co nezbylo, je benzín, který platil přítel, nebo nákup pro křečka, kterého Sandra chová.

Na dotaz redakce, jestli ji napadlo využít potravinovou banku, odpovídá: „Potravinovou banku mě nenapadlo využít. Chtěla jsem si opravdu vyzkoušet, z kolika peněz dokážu žít, takový problém to nebyl. Ale uvědomuji si, že v úplně jiné situaci jsou třeba matky s dětmi, když chtějí dětem kupovat kvalitní a pestrou stravu. Nebo můj brácha, který cvičí a potřebuje jíst hodně a dobře, to se potom nedá z životního minima zvládnout.“ Přiznává, že s životním minimem přežila „o fous“.

„Rozhodně to téma nechci znevažovat a zlehčovat tak situaci lidí, kteří musí s málem vyžít dlouhodobě. Neumím si to představit, jak to zvládají,“ dodává Sandra. Výzvu zvládla, protože si kupovala jídlo ve slevě, a ještě jeho příjem hodně omezila. Na jiné životní náklady téměř nezbylo.

Studenti se na internetu v rámci výzvy předhánějí v nápadech, jak ušetřit na jídle, což je nutnost, která studentský život provázela odjakživa. Někteří si oblíbili těstoviny posypané cukrem, jiní, tísněni skromným rozpočtem, odhlásili školní obědy a spokojili se se suchary, namazanými sýrem. Jako autorka textu se sama v myšlenkách ke svým studentským letům vracím. Vzpomínám na dobu, kdy jsme občas nejedli vůbec, jen abychom si mohli dopřát aspoň láhev nejlevnějšího vína, nebo jsme sahali po takzvané „suché brzdě“ – obyčejném chlebu s kapkou kečupu, což byl pokrm chudoby i vynalézavosti zároveň.

Za to se nedá ani umřít

Životní minimum je pomyslná hranice, za kterou by měl být člověk schopen vyžít, když už má zaplacené bydlení včetně energií. Jsou to peníze na jídlo, oblečení, drogerii, léky a další věci, které k životu potřebujeme. Dá se skutečně za necelých pět tisíc měsíčně žít důstojný život?

I když je chvályhodné, že si mladí snaží vyzkoušet, jaké to je balancovat na pomyslné finanční hraně, stále je to jen hra a experiment. Pro řadu jiných lidí se taková situace stala tvrdou realitou a senioři nebo osamocené matky s dětmi se z ní těžko dostávají ven. Sice mohou dokola vařit luštěniny, kupovat si oblečení a boty z druhé ruky a každé ráno se modlit, aby se nerozbila pračka, ale je to jen o přežívání v sevření strachu, jestli to tenhle měsíc zvládnou.

Sandra sama přiznala, že kvalitní potraviny si rozhodně nemohla dovolit. A na nic jiného už nezbylo. A co teprve člověk na vesnici, který k životu potřebuje auto? To se může maximálně celý den dívat z okna a pozorovat obzor, kam se nedostane. Stejně tak zmíněné matky samoživitelky. Stačí, když budou mít dvě děti, které onemocní, dvoje antibiotika s příplatkem za 700 korun, k tomu probiotika a je díra v rozpočtu, která se dá jen těžko zacelit. Nejenže se za životní minimum nedá žít důstojně, ale nedá se za něj nejspíš žít vůbec. O tom svědčí i komentáře lidí, kteří se vyjadřují k tomu, jestli by zvládli život za výrazně omezený rozpočet. „Z téhle částky bych nedokázal ani umřít,“ prohlašuje jeden z nich. Jiný dodává: „Ani náhodou, jenom za jídlo utratím 12 000 měsíčně.“ A shodně navrhují, aby tato otázka směřovala k politikům, kteří by si mohli výzvu vyzkoušet. „To životní minimum je strašně nízké u malých domácností, jednotlivců, samoživitelek a podobně. Za to nemůžete vyžít.“ potrvzuje pro iRozhlas sociolog Daniel Prokop.

Důstojný život za 45 000 měsíčně

Na závěr něco pro milovníky čísel. Jak jsme na tom v průměru s měsíční útratou? Podle Českého statistického úřadu utratil průměrný Čech za jídlo a nealkoholické nápoje v roce 2023 necelých 3500 korun, v loňském roce to bylo o 400 korun víc. Jestli se vám to zdá málo, tak ve statistice není zahrnuta útrata po restauracích.

A kolik dnes stojí bydlení? Záleží na tom, kde a jaké. Ještě před energetickou krizí byl vlastní domek na vesnici tak trochu výhrou v životní loterii – klid, prostor a nízké náklady. Jenomže ty časy jsou pryč. Dnes se prodraží i to, co dříve vypadalo jako ekonomicky výhodná volba. Přesto ale vlastníci nemovitostí stále platí za bydlení podstatně méně než lidé v nájmu.

Podle dat, která uvádí iRozhlas, je to průměrně 8 tisíc za vlastní bydlení ku 15,5 tisícům za život v nájmu nebo za splátku hypotéky. V téhle části textu se možná začnou ti, co bydlí v Praze, smát a plakat zároveň, protože sehnat nájem za 15 000 včetně energií je z říše snů, možná by to stačilo na bydlení ve sklepě. Nájmy klasického bytu 2kk se v hlavním městě šplhají průměrně přes 26 000 korun oproti takovému Moravskoslezskému kraji, kde jsou naopak nejlevnější, a v dvoupokojovém bytě se dá bydlet za pohodlných 13 800 korun. Dva světy, jedna země.

A to nejdůležitější na závěr: životní minimum opravdu důstojný život nezajistí. Podle nejnovějších dat potřebuje člověk 45 573 korun, aby žil, a nejen přežíval. To znamená zajet si občas na dovolenou, dávat si každý měsíc něco stranou, kdyby se rozbila pračka nebo auto, a občas si zajít na kávu nebo večeři, aby se člověk mohl cítit jako právoplatný člen společnosti. Velká část lidí na tuhle částku zdaleka nedosáhne, a i když nežijí v chudobě, jsou nepřetržitě v zóně ekonomické nejistoty, kdy sice zaplatí to základní, ale na nic víc jim už nezbývá.