Vladana mě přivítala u sebe doma na pražských Vinohradech spolu se svým 16letým mopsíkem Tomáškem. Věděla jsem, že se dříve živila svým tělem. O to více mě překvapilo, jaká je to jemná, křehká, a hlavně moudrá žena. Místy jsem měla problémy si spojit její hodně těžký příběh s jejím vzhledem a velmi vyrovnaným projevem.
Vladana má za sebou bouřlivý život. Tancovala v klubech, podnikala, byla úspěšnou manažerkou, ale potýkala se i se závislostí na alkoholu. Tohle všechno byla její cesta k tomu, aby se vyléčila ze svých traumat a mohla pomáhat ostatním. Dnes mimo jiné pracuje jako sexuální asistentka pro znevýhodněné.
Vladano, nejdříve se vraťme v čase do vašeho dětství. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Nebyla jsem v dětství vůbec šťastná. Na lásku a porozumění se u nás nehrálo. Hlavní bylo, že má být doma naklizeno a navařeno. Tak jsem se těšila na život v dospělosti, co mi asi přinese. Byla jsem samotářský typ a milovala jsem koně, chtěla jsem být žokejkou. Když jsem pak odešla z domova na dívčí internát, měla jsem pocit, že se konečně můžu volně nadechnout, ožila jsem.
Dlouho jsem pak nechtěla se svou rodinou trávit čas, nerada jsem tam jezdila. Vracely se mi stavy úzkosti. Až asi před pěti lety jsem úplně prozřela a už mám všechny ráda. V padesáti letech se mi podařilo převzít plnohodnotnou zodpovědnost za vnímání své rodiny, získat nadhled a kontrolu nad svými pocity. Rodiče nepředěláte. Pokud chcete něco změnit, musíte změnit sebe.
Jak jste se pak dostala k práci s tělem?
V šestnácti letech jsem viděla film Flash Dance, díky kterému mě uchvátil klubový tanec. A jak to tak bývá, podvědomě jsem si to k sobě přitáhla. Jen to bylo v neočekávaných souvislostech, které zrovna nechcete prožívat, jako je například rozvod. Když jsme se s manželem rozešli, chodila jsem občas na diskotéky, kde nás jednou oslovili, jestli bychom nechtěly tancovat na jedné diskotéce na Kladně. A tak jsem skončila s prací na poště a šla za hlasem svého srdce. Jako samoživitelka jsem navíc potřebovala víc peněz. Na poště jsem pracovala za šest a půl tisíce, alimenty byly pět set korun. Ale jen za nájem jsem platila čtyři tisíce. Zlákaly mě peníze, touha po dobrodružství a i ten můj sen o tanci.
Ty nejhorší chvíle v mém životě byly nakonec ty nejlepší a rozhodující.
A tak to začalo. Stala se ze mě profi tanečnice, která vystupovala i v zahraničí. Tancovala jsem v erotických klubech. Tam peníze byly. Nic víc, žádné sexuální služby. To mě bavilo a celkem jsem se tím živila šest let. Potom jsem si dodělala střední školu, kde jsem se seznámila s psychologií, a nadchly mě sociální vědy. Následovalo podnikání v multilevel marketingu a časem jsem si založila vlastní firmu. Pomáhala jsem lidem s oddlužením. Byla jsem ráda, že jsem se zbavila nálepky ženy, která si pofidérně vydělává peníze nějakým tancem. Konečně jsem měla pocit, že dělám něco „normálního“. Něco, za co jsem nebyla nucena se stydět.
Pak ale přišla další nepříjemná událost, která mě nakonec dovedla k novým užitečným zkušenostem. Díky bývalému životnímu a obchodnímu partnerovi, kterému jsem půjčila peníze, jsem se dostala do obrovských dluhů a potřebovala jsem rychle hodně peněz pro exekutory. Prožívala jsem nejhorší chvíle v životě. Musela jsem to nějak řešit, tak jsem se zase vrátila k tanci. Už jednou mi pomohl, tak jsem to zkusila zas. A tehdy mě to už vedlo i k sexuální práci, tak jsem se rozhodla to poslechnout.
Jinou možnost jste tehdy neviděla?
Bylo to těžké, naléhali na mě exekutoři. Finančně jsem byla na nule, s obřím pocitem méněcennosti. Věděla jsem, že buďto spáchám sebevraždu, nebo budu bojovat. Sebevraždy jsem se bála, co kdyby nevyšla, takže zbyla druhá možnost. Tanec mi pomáhal na psychiku a navíc mi chyběla intimita, takže jsem spojila příjemné s užitečným.
Souhra okolností tomu chtěla, že se mi v klubu dařilo. A já jsem cítila, že jdu správnou cestou. Vracela se mi energie, měla jsem motivaci. Sex jsem si dala jako trest z pocitu, že jsem na úplném společenském a morálním dně. Protože jsem dovolila ponížení, zradu a druhým věřila víc než sobě. Taky tam bylo víc peněz. Jen tanec by mi na splacení dluhů nestačil. Tehdy jsem začala i víc pít alkohol, který mi nikdy nechutnal, ale v té době byl jedinou podporou.
Na druhou stranu to bylo dokonalé prostředí pro moji zvědavost, růst a osobní rozvoj. Byl to můj azyl, moje léčebna. Začala jsem to prostředí zkoumat. Kdo tam chodí, proč tam chodí, jak se cítím já, co tam dělám a proč to dělám. Během čtyř let práce v nočních klubech jsem přešla od sexuální práce na tantru a pak bodywork.
Jak reagovali rodiče na to, že jste poskytovala sexuální služby?
Oba velmi špatně. Celá rodina, až na pár jedinců, s tím není zřejmě v pohodě dodnes. Od začátku věděli, že pracuji v nočním klubu jako masérka, ale celou pravdu neznali. Dozvěděli se ji až v době, kdy jsem už sex neposkytovala. Řekla jsem, že jsem v tom našla jen samé benefity, že mě to moc mrzí, ale že to bylo nejlepší prostředí pro práci, jaké jsem poznala. Tím myslím, že jsem se díky tomu hodně dozvěděla o sobě, celkově o vztazích a sexualitě. Byl to pro mě ideální studijní materiál.
Promiskuita je nestálost, hledání sebe sama. Nutná potřeba se dosytit přes druhého. Ale nakonec se můžete přesytit a pak může přijít uzdravení.
Maminka mi hlavně nemohla odpustit, že o sobě říkám, že jsem prostitutka. Já to ale beru tak, že každá žena má v sobě tu „posvátnou prostitutku“, a vše, co se mi přihodilo, je součástí mého vývoje. Bez zkušeností, které jsem prožila, bych nebyla tam, kde jsem teď. Prostituce mi pomohla být sebevědomou ženou. Zvědomovala jsem si své bolesti a pracovala s nimi. A dělám to doteď.
Nakonec člověk zjistí, že rodině ani tolik nezáleží na tom, co děláte, ale potřebují vidět, že jste šťastní. Samozřejmě taky řeší, co tomu řeknou lidi. Muselo to pro ně být hrozné. Nesu za to zodpovědnost, ale zároveň jsem ráda, že jsem si přes to všechno pořešila svoje osobní záležitosti, včetně nejhlubších traumat.
Takže zpětně to vnímáte pozitivně?
Ano. Od začátku to vnímám pozitivně, i když jsem na tom byla bídně. Co tě nezabije, to tě posílí. Ty nejhorší chvíle v mém životě byly nakonec ty nejlepší a rozhodující. Byla jsem absolutně nevzdělaná ohledně vlastní sexuality, anorgasmická, zraněná žena. Zažila jsem psychické týrání, sexuální zneužití i ponižování. Tohle všechno se promítlo do mého života. Toužila jsem být nezávislá, samostatná a zdravá. Tancem i sexem jsem si své frustrace kompenzovala.
Také jsem zápasila se závislostí na konopí, alkoholu, tabáku, sexu, pocitu viny a méněcennosti, dokud mě neblahé okolnosti nedonutily začít na sobě pracovat. Kombinace toho všeho ze mě nakonec udělala zdravou a nezávislou bytost, kterou jsem si přála být, a stavy úzkosti zmizely. Cítím se dobře, i když přijdou starosti, nebo s tím umím přinejmenším pracovat a to je k nezaplacení. To bylo moje nejhlubší přání.
Nyní pracujete jako sexuální asistentka pro znevýhodněné...
Sexuální asistentkou jsem se stala v roce 2015. Spolupracovala jsem s organizací Rozkoš bez rizika, která tehdy pořádala konferenci o násilí na sexuálních pracovnicích. Tam jsem poprvé slyšela o této službě, která mě nadchla. Obecně tohle téma hodně rezonovalo a zanedlouho poté vznikla organizace Freya, která se na sexuální asistenci pro znevýhodněné zaměřuje.
Čím jste uvnitř zdravější a sebevědomější, tím míň máte potřebu měnit partnera a jít do toxicity a dramatu.
Věděla jsem, že když se sexuální služba bude respektovat u znevýhodněných lidí, tak se bude postupně respektovat i u zdravých. Je to velmi důležitá služba právě proto, že se svým způsobem týká každého z nás. V sexuální asistenci jsou přesná pravidla, etický kodex, školení, supervize a nepřetržité vzdělávání. Pravidla musí respektovat klienti či klientky i my, aby nedocházelo ke zneužívání z obou stran. To v běžném poskytování sexuálních služeb není.
Kolik taková služba stojí?
Seznamovací úvodní hodina stojí 600 Kč a potom každá další hodina 1400 Kč. S klientem se předem domluvíme na podmínkách právě při úvodní placené hodině. Tato služba platí za nadstandard, takže si ji každý platí sám, nebo ji pomáhají zprostředkovat neziskové organizace. Pro ne-znevýhodněné klienty i klientky pak nabízíme i bodywork. Tam se za hodinu platí od dvou tisíc korun.
V čem konkrétně sexuální asistence spočívá a kdo ji využívá?
Asistence je pro lidi, kteří se nejsou schopni psychicky ani fyzicky sexuálně uspokojit. Často to jsou jedinci po úrazech, nebo se znevýhodněním od narození, kteří se nemohou pohybovat. Někdo je třicet let na lůžku a nikdy neviděl nahé tělo, nedokáže se dotýkat ani sám sebe, natož druhého. Náš úkol je podporovat, poradit, pomáhat, učit a zajistit bezpečný prostor. Ale je to tak, aby to bylo důstojné a efektivní pro samostatnou sexualitu našich klientů i pro nás. Nechceme, aby na nás byli závislí. Právě naopak je vedeme k nezávislosti, možnosti mít partnera a žít aktivní sexuální život bez nás. Jsou případy, kde vyhlídka nezávislosti není, ale s tím také umíme pracovat. Sexuální asistence nesmí pro nás být zdrojem příjmu, jako je to u běžné sexuální práce.
Jak často si vás tedy stejný klient může zavolat?
Asistence může proběhnout maximálně jednou měsíčně. Bodyterapie pak kdykoliv to klient cítí.
Zmiňujete bodyterapii neboli mapování. K čemu je to dobré?
Bodywork/bodyterapie mapuje vnitřní a vnější intimní prostor. Anální a vaginální mapování pomáhá k navrácení citlivosti, propojení těla a mysli. Odstraňuje a rozpouští ztuhlost a bolest v intimních místech. Zklidňuje tělo a mysl, oživuje tkáň, probouzí nové autentické pocity. „Rozpouštíte“ se zevnitř, začnete vnímat své tělo a pocity intenzivněji než kdykoliv předtím. Více cítíte sebe sama a své vnitřní vedení. Poznáte, co vás skutečně blokuje, zmapujete svá zranění, na která si už třeba dávno nepamatujete a která vás třeba stále provází životem a negativně ho ovlivňují.
Jak už jsem naznačila, bodywork pomáhá napojit se zpět na svou intuici. To je velmi důležité, protože člověk, který je od své intuice odpojený, nežije svou pravdu, ale má sklony věřit více druhým než sobě, nebo si neví rady v zásadních otázkách svého života a naplnění. Má větší sklony k závislostem a také ke zneužití v jakémkoliv slova smyslu. Mapování také pomáhá přerušit rodové zátěže. Mám to vše vyzkoušené a odžité na vlastní kůži.
Na čem bychom my lidé měli pracovat? V čem máme podle vás rezervy?
Na prvním místě je sebevědomí, sebehodnota, sebeúcta. Jakákoliv nerovnováha poskytuje prostor pro manipulaci. Když o sobě pochybuji, znamená to, že věřím více druhým než sobě. Je to ztráta kontroly nad sebou samým. Moje generace má rodiče, kteří zažili válku, strachy, násilí. Vše se obtisklo i do nás. Generace dnešních třicátníků už má lepší podmínky pro budování zdravého sebevědomí. Dnes už není tolik věcí tabu, můžete se rozvíjet.
Všechno je příliš dostupné – nahota, ženy se „dávají zdarma“. Chybí tajemství, sex je jako na zlatém podnose. Mnozí muži mají pocit, že jim to ubírá na mužnosti, protože ženy jsou příliš rozdavačné. Měly by mít svoji hodnotu.
A dnešní děti? To jsou osvícené duchovní bytosti (smích). Nenechají si nic líbit. O novou generaci tedy obavy nemám. Tyto děti vyrůstají ve světě, kde se o všem mluví, a komunikace je to nejdůležitější. Vzděláváni v oblasti mezilidských vztahů, sebepoznání, osobní rozvoj, znát svoje hranice. Umět nastavit zdravé hranice dětem. Umět říct „ne“ a poslouchat svou intuici, to je to, co nám vždy pomůže. Věnovat se kultivování vědomé sexuality a intimity. Pokud jsme spokojení, budou spokojené i naše děti a tím celé rodiny.
Co si myslíte o promiskuitě?
Promiskuita je nestálost, hledání sebe sama. Nutná potřeba se dosytit přes druhého. Ale nakonec se můžete přesytit a pak může přijít uzdravení. Pokud máte záměr a víte, proč to děláte, může to být přínosné. Čím jste ale uvnitř zdravější a sebevědomější, tím míň máte potřebu měnit partnera a jít do toxicity a dramatu. Stejně ve finále všichni chceme toho jednoho jediného partnera, s kterým jdeme do hloubky, a cítíme se s ním v bezpečí. A takhle se to mají učit i naše děti, kterým máme jít příkladem.
Mluvíte o jednom partnerovi, se kterým půjdeme do hloubky. Co si myslíte o dnešním trendu otevřených vztahů?
Je to jen a jen hledání sebe sama.
Pracujete i samostatně jako tantrická poradkyně. S jakými lidmi pracujete?
S každým, kdo je odvážný a chce vystoupit ze své komfortní zóny a něco pro sebe udělat. S každým, kdo má zájem, zná svůj záměr a chuť něco v sobě změnit.
Jaký je váš typický klient?
Zhroucený, vyhořelý, ztracený člověk, který neví, čí je. Ten, kdo řeší sexualitu, vztahy, traumata, bloky. Často se setkávám s mladými muži, kteří jsou znechuceni dnešními dívkami, protože se podle nich příliš nabízejí. Všechno je příliš dostupné – nahota, ženy se „dávají zdarma“. Chybí tajemství, sex je jako na zlatém podnose. Mnozí muži mají pocit, že jim to ubírá na mužnosti, protože ženy jsou příliš rozdavačné. Měly by mít svoji hodnotu. Přichází ke mně ale i ti, kteří mají vážnější problémy, třeba potíže s potencí, erekcí nebo nefunkční vztahy, závislost na pornografii.
U žen řeším nejvíce zneužití. U všech se nakonec dostaneme k dětství. Začíná to vše už v prenatálu u matky v břiše. Jaký měli jejich rodiče během té doby vztah, jací byli/jsou jejich prarodiče. Genetika a rodové zátěže jsou to, co nás tvoří, a my jediní to můžeme v dospělosti změnit, pokud nám něco vadí.
Jak s takovými lidmi pracujete?
Vždy začínám pohovorem a konzultacemi a teprve pak přecházím k práci s tělem. Ale ne vždy je to třeba. Práce s tělem je zásadní, protože mnoho otisků, které si v těle neseme, není možné zpracovat jen tím, že si něco přečtete, nebo vám někdo něco řekne. Práce s tělem je dobrý restart právě proto, že se vás dotýká vědomě někdo jiný.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek