Bývalý vrcholový triatlonista, jenž získal titul juniorského mistra Evropy. Vystudovaný filozof a instruktor tantra-jógy. Veřejnost zná Michala dnes hlavně jako autora knih s tematikou vztahů a intimity. Nyní přichází s knižní novinkou Milování bez konce.
„Milování bez konce volně navazuje na úspěšné dílo ,Když do erotiky vede žena‘. To prosvětluje a odstraňuje problém nátlaku na milování, které prožívají ženy a odmítání sexuality mužů,“ říká Michal s tím, že tato nová kniha je trochu „vyšší dívčí“. „Rozvíjí důraz na kontrolu milostných energií. To je jednou z hlavních podmínek jakýchkoliv šťastných vztahů, a obzvláště těch otevřených.“
Michale, co si představujete pod pojmem milování bez konce?
Milování bez konce je stav, kdy při intimních prožitcích neztrácíte svou energii ve vybíjejících orgasmech. Blažené stavy vznikají z klidu, mohou růst po spirále a trvat neomezeně dlouho. I po fyzickém oddělení vámi erotický stav nadále proudí, protože nebyl zkonzumován v explozivním orgasmu. Celý život se pro vás stává milováním, které pouze mění svůj konkrétní projev. Stav milostného naplnění a nekončícího milování se propisuje do roviny emoční, psychologické i hormonální.
Proč by se lidé měli chtít milovat způsobem, ve kterém si odepřou běžné vyvrcholení milostné interakce?
Mnoho lidí, a obzvláště žen, intuitivně cítí, že milostný akt i milostný vztah má mnohonásobně větší potenciál, než co sami zažívají a co je v naší společnosti normou. Mám oblíbený vtípek: Bezprostředně po nepříliš intenzivním, avšak o to rychlejším milování zdvihne muž ruce nad hlavu a vykřikne: „První!“ Žena udiveně, rozpačitě ba i trochu znechuceně vysvětluje: „Miláčku, ale to nebyl závod…“ Muž opáčí: „Jó, to říkáš, protože jsi prohrála.“ Milování bez konce je cestou k naplnění hlubokých tužeb po „více“, „déle“, celistvěji, propojeněji, barevněji, citlivěji, bouřlivěji, svobodněji, zodpovědněji, posvátněji, přiznaněji... Abychom však na otázku odpověděli regulérně, je potřeba alespoň naznačit dopady běžného sexu, který minimálně u muže končívá vybíjejícím orgasmem.
Pomineme teď všechny v dnešní době velmi rozšířené problémy s milostnou výdrží, erekcí, frigiditou, neschopností dosáhnout orgasmu apod., jež silně souvisejí s permanentním zatížením. Budeme se bavit o zdravých lidech bez chronického stresu a návazných obtíží. Mnozí z nich zažívají možná dokonce skvělý sex. Cítí však, nebo ti vzdělanější už vědí, že i na úžasném, avšak převážně animálním sexu není něco v pořádku. Cítí, že nejde o finální stanici. Tuší, že existuje svět, ve kterém je milostná intimita úplně jiná. I skvělý sex končící vybíjejícími orgasmy má totiž neblahý dopad na energetické a duchovní kvality. To zdůrazňovali především mistři tantrické, taoistické a gnostické tradice. Aktuální poznatky neurobiologie k tomu navíc přidávají podstatná fyziologická fakta ohledně separačního mechanismu mezi partnery.
Separační syndrom se po čase stává čím dál silnější a trvalejší. Je důvodem, proč se lidé, jež se sebe nemohli nabažit, po pár letech, nebo i měsících nemohou ani vystát. Spolu zažitými vybíjejícími orgasmy si partneři vůči sobě vytvářejí nejdříve apatii a po čase vyloženě averzi.
Co si představit pod tímto separačním mechanismem?
Vybíjející orgasmus způsobuje hormonální ko(n)covinu, která trvá přibližně dva týdny. Během milostného vzrušení hladiny testosteronu a dopaminu dosahují vrcholu. Při mužské ejakulaci či ženském vybíjejícím orgasmu se však propadnou na naprosto minimální úroveň. Tělo začne produkovat prolaktin, tzv. hormon nasycení. Ten při vyplavení způsobuje letargii a mozkovou mlhu. Vyvolává stav, při kterém se chcete jenom vyvalit na gauč a hlavně mít pokoj. Zároveň se od milostného partnera potřebujete oddělit. Subjektivně to intenzivněji prožívají muži. I tuto skutečnost dobře ilustrují lidové anekdoty, jako např.: Víte, po čem muž touží po sexu? Aby se žena proměnila v bečku piva a partu kamarádů.
Ale je to stav pouze dočasný…
Zdánlivě. Separační syndrom se po čase stává čím dál silnější a trvalejší. Je důvodem, proč se lidé, jež se sebe nemohli nabažit, po pár letech, nebo i měsících nemohou ani vystát. Spolu zažitými vybíjejícími orgasmy si partneři vůči sobě vytvářejí nejdříve apatii a po čase vyloženě averzi. Separační mechanismus zdánlivě paradoxně způsobuje jednak připoutanost, ba závislost na partnerovi a jednak odpor k němu. Postupem času sílí potřeba po vybíjejících orgasmech s partnerem jiným. Lidé to mylně přisuzují tomu, že se přestali milovat či pro sebe evidentně nejsou těmi pravými. Přitom se jedná „pouze“ o silný biologický a hormonální mechanismus. Když se spustí, překryje lásku i hlubší potřeby daných lidí. Separační syndrom je tedy tím nejzásadnějším vlivem, jež způsobuje promiskuitu, nevěru i sériovou monogamii, tedy střídání milostných partnerů v delším časovém horizontu.
Tvrdíte, že se jedná o biologické nastavení. K čemu tedy slouží, když ke štěstí lidí moc nepřispívá?
Biologicky jsme nastaveni na plození či „pokoušení o plození“ s různými partnery, což z hlediska milionů let zvyšuje pravděpodobnost přežití a úspěšného šíření genů. Tomuto biologickému předurčení je naprosto lhostejné vaše partnerské naplnění, romantické ideály, přísliby či záměry celoživotní věrnosti. Podvědomí chce efektivně šířit geny. Vaše štěstí je mu úplně ukradené.
Evolučním psychologům jsou kombinované rozmnožovací strategie známé. Mít stálého partnera a zároveň být nevěrní slouží jak mužům, tak ženám v šíření genů velmi dobře. Životnímu klidu, partnerskému naplnění a morální integritě však až zas tak ne. Mnoho lidí, jež provázím konzultacemi, těmito rozpory bolestně trpí. Ať ve vztazích či v sobě samých. Důležité je, že vybíjejícími orgasmy se tato animální rovina hormonálně velmi silně aktivuje a v podstatě není možné se nad ni povznést. V knize to přirovnávám k sladkostmi rozkolísanému glykemickému indexu.
Zkrátka po nich bažíme stále více…?
Ano. Rozkolísaný glykemický index nutně způsobí bažení po dalším a dalším cukru. S vybíjejícími orgasmy je to stejné, jenom ne tak evidentní. Vliv se totiž kumuluje postupně a projevuje se převážně v delším časovém horizontu. Ve výsledku je vliv orgasmů na soudnost, preference, prožívaní lásky a (ne)svobodnou vůli mnohem silnější. Vzdorovat mu je mnohem beznadějnější než u pamlsků cukrových. Částečně (a převážně u mužů) zviditelňuje sílu závislosti sledování, masturbace a ejakulace u pornografie, která samotná je obrovským problémem. Ve skutečnosti je však pouze jedním z konkrétních dopadů dopaminové závislosti, způsobované vybíjejícím orgasmem. Člověk tím chce podvědomě řešit svou sexuální nenaplněnost. Z nadhledu však zřetelně vidíme onen „zaejakulovaný kruh”.
A lze (se) tedy milovat nekonečně? Opravdu to může být realita?
Ano, lze a je to blíže, než se může zdát. Svým i pracovním působením jsem k němu dovedl nebo alespoň přiblížil poměrně dost lidí. Sám v tomto stavu žiji přes dvanáct let. Přijde mi stejně normální jako jezdit na kole. V naší společnosti však skoro všem připadá normální, že milostná jízda končí pádem, po kterém už nemohou či nechtějí pokračovat.
Postupem času sílí potřeba po vybíjejících orgasmech s partnerem jiným. Lidé to mylně přisuzují tomu, že se přestali milovat či pro sebe evidentně nejsou těmi pravými. Přitom se jedná „pouze“ o silný biologický a hormonální mechanismus.
Já slézám z kola či milované ženy ve chvíli, kdy jsem a jsme naplnění a nabití. Ne proto, že už bych jinak únavou, vyčerpáním či nedostatečnou kapacitou zákonitě spadl. Budíky (naše srdce či naše těla) říkají, že už je potřeba dělat něco jiného. Když nám ale například náhle vypadne plánovaná schůzka, milujeme se klidně o půl dne déle. Ne proto, že bychom spolu byli první půlrok. Chceme a můžeme se milostně sbližovat v podstatě kdykoliv. Milostná chuť a kapacita není ve stavu milování bez konce proměnnou. Máte ji pořád, silnou, ale klidnou, nenadrženou či frustrovanou. Jestli se milujete dvacet hodin týdně, nebo pár měsíců naopak vůbec, nemá na váš pocit klidu či naplnění žádný vliv.
Všechny tyto a mnoho dalších prožitků jsou ve stavu běžné vybíjející sexuality nerealistickými fantazijními pohádkami. Ve stavu milovaní bez konce je to úplná, byť magická “normálka”. Stav svobody, klidu, nadhledu a naplnění úzce souvisí se všemi dalšími rovinami vztahové dynamiky: psychologickou, emoční, energetickou, společenskou či ekonomickou. Všechny se vzájemně pozitivně či negativně ovlivňují. Jak vypadá váš intimní život a milostný tanec, je nesmírně důležité. Pouze v posteli se však stav milování bez konce rozhodně vytvořit nedá.
Může se ho naučit každý?
Někteří lidé stavu milování bez konce přičichli na počátku vztahu. Tehdy, když jste hluboce zamilovaní a šťastní už ze samotné existence daného člověka. Nechcete jej vlastnit, nepotřebujete přísliby či smlouvy, neděláte si nároky, nic nevyžadujete. Nenapadáte se, jací jste či nejste, co děláte či neděláte. Prostě (se) milujete a to samo o sobě je dokonalé. Milostné sbližování a případné fyzické propojení s takovým člověk je uchvacující. Vaše erotické poznávání je nabité, čerstvé, jiskřivé.
Vybíjejícím milováním to však trošičku opadne, a pak znova a znova a znova. Po čase není ono opadnutí vášně trošičku a na chviličku. Do čím dál více převažující šedi všednosti se snažíte onu emoční a erotickou jiskřivost mermomocí vrátit. Časopisy, články, kamarádky a vztahoví poradci nabízejí mnoho pozoruhodných rad. I přesto je to čím dál těžší a potkáváte se v tom čím dál méně. Předchozí láskyplnost a propojení ustupuje. Začíná převažovat zvyk, apatie, tlak na alespoň občasný sex, hádky, očekávání, kritika, závislost, emoční i erotické ochladnutí, emoční znásilňování. Trvá to, dokud vás smrt nebo rozchod nevysvobodí.
Karezza je jedním z názvů pro způsob pomalého a pokojného milovaní. Milenci při něm nezvyšují rozkoš, nýbrž se učí zůstat v milostném propojení klidní a uvolnění. Udržují míru vzrušení pouze na takové úrovni, aby mohli zůstat fyzicky propojení. Ze zkušenosti praktikujících jde o velmi silný nástroj, jež pomáhá „léčit“ například zmíněné potíže s předčasnou ejakulací či erekcí.
Ve světě milování bez konce se děje jiný příběh…
Milování nekončí vybitím. Intimita se neustále zesiluje. Vzájemná znalost vám umožňuje jít do větších hloubek. Poznáváte se a propojujete se s (po)milovaným člověkem osobnostně, emočně, eroticky a třeba i v běžném lidském fungování. Neztrácíte však jiskřivost začátku. Lidé si myslí, že fyzická přitažlivost a láska mizí hlavně kvůli společně strávenému času. Je to však mnohem více kvůli vybíjejícím orgasmům. Neznamená to, že by pak už v životě byli všude jen růžoví jednorožci a konečně se završila milostná pohádka „a žili spolu šťastně až do smrti“. Zažíváte spolu jiné věci a pokročilejší lekce. Milování bez konce je však obrovsky silnou oporou pro jakékoliv další výzvy.
Prosím, můžete poradit nějaké konkrétní techniky?
Různé tradice nabízejí různé techniky produchovnění sexuálního pudu. Na úplné špici je v tomto ohledu tao a tantra. Vytrhnout jakoukoliv jejich cílenou metodu ze souvislostí dané filozofie, životosprávy, vztahových postojů i dalšího tréninku může být velmi nezodpovědné (a v dnešní době bohužel naprosto běžné). Jednu konkrétní metodu ale zmíním. Karezza je jedním z názvů pro způsob pomalého a pokojného milovaní. Milenci při něm nezvyšují rozkoš, nýbrž se učí zůstat v milostném propojení klidní a uvolnění. Udržují míru vzrušení pouze na takové úrovni, aby mohli zůstat fyzicky propojení. Ze zkušenosti praktikujících jde o velmi silný nástroj, jež pomáhá „léčit“ například zmíněné potíže s předčasnou ejakulací či erekcí. Karezza také pomáhá uvolňovat ztuhlá místa v intimních partiích ženy.
Zní to jednoduše.
Ano a teoreticky to velmi jednoduché je. Praxe už tak snadná však není. Aby totiž karezza či jiné způsoby vědomého milování nesly slibované účinky, potřebují určitý kontext. Kupříkladu, když se způsob milování snaží přeučit někdo, kdo před pár dny prožil vybíjející orgasmus, účinnost bude velmi malá. Vybíjející orgasmus člověka otupí. Tehdy je jemná erotika bez fyzického propojení či interakce, která pohlavní orgány vůbec nezahrnuje, mnohem méně naplňující, či dokonce protivná. Pokud však tyto jemné doteky, šimrání či polibky nevytváří opravdu silně naplňující rozkoš, nemá smysl pokračovat. To je jen jedno z více „drobných ale“. Pro jejich neznalost však bývají pokusy o vědomé milování, karezzu či milování bez vybíjejících orgasmů zdrojem frustrace, tenze či bolavých koulí. A přitom stačí (jako v jakékoliv oblasti) adekvátní vzdělání, příprava a trocha disciplíny k přeučení. Pak se láskyplná klidná extáze stane (ne)všední realitou.
Čím je vám milování?
Pokročilou velmi komplexní duchovní technikou a uměním. Milování je pro mě trénink uvolněného, hravého, spontánního, soustředěného, zodpovědného a s klidem směřovaného života. Přistupuji k němu s hlubokou relaxovaností jogína, univerzitní myslí vědce, srdcem romantického a neustále hluboce zamilovaného básníka, se systematičností vrcholového sportovce i na plánovaný výsledek orientovaného byznysmena.
Bude to znít poměrně paradoxně… od doby, kdy se miluji bez konce, se pro mě stalo milování činností jako každá jiná. Je to akt posvátný a přitom úplně stejně důležitý jako jiné činnosti. Ne více, ne méně. Pro mě je třeba běžné domluvit se s milovanou ženou: takže dneska spolu chceme strávit nějaký čas na čerstvém vzduchu, zacvičit si, pomilovat se, meditovat a pracovat. Kolik čeho chceme dělat? V jakém pořadí? S jakými záměry? A pak to udělat a vyhodnotit. Tento souběžně posvátný i pragmatický přístup k milování je pro mnoho lidí nepředstavitelný. Myslí si, že úžasná milostná interakce musí „tak nějak sama vyplynout“. Velmi mě těší, že některé lidi mé postřehy a zkušenosti skrze knihy, konzultace či workshopy inspirují a jejich (nejen) milostný život obohacují.
Reklama
foto: Se svolením Michala Gondka, zdroj: Autorský článek
