fbpx

Pomalá láska může být krásnější než zamilovanost, říká psychoterapeutka 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Markéty Šetinové

Jak se ve vztahu vyhnout zevšednění a pečovat o něj, aby vydržel? Povídaly jsme si se zakladatelkou Institutu Moderní láska Markétou Šetinovou.

Zveřejněno: 28. 1. 2025

Markéta Šetinová pracuje jako psychoterapeutka už více než deset let. Institut Moderní láska založila před třemi roky s cílem sdílet pracovní zkušenosti i společnou vizi s dalšími odborníky. „V Moderní lásce je nás čtrnáct terapeutů, a všichni věříme, že láska je dovednost, ve které se můžeme zlepšovat. Věříme, že je mnoho způsobů, jak jde vztahy dělat, takže s klienty zkoumáme, jak být lepšími partnery a vytvářet vztahy, které jim budou přinášet radost,“ říká pětatřicetiletá odbornice.

Jaké aspekty vás jako psychoterapeutku na tématech partnerství a lásky nejvíc fascinují?

Nejvíc mě fascinuje, že láska, kterou prožíváme, je pořád stejná, ale to, jak vztahy děláme, se v každé generaci liší. Současná generace se zaměřuje na otevřenou komunikaci, více o vztazích přemýšlí, přezkoumává zažité společenské normy. Snaží se přijít na to, jaké mají ve vztazích a intimitě potřeby a co jim přináší radost a smysl. Takže asi to jsou právě ty generační změny, které se v lásce vyskytují. Lásku děláme jinak než rodiče a prarodiče.

Taky mě fascinuje, jak do vztahů vstupují technologie. Například seznamování se přesouvá do online světa a partnerská komunikace se také čím dál častěji odehrává v online prostoru. A teď myslím, že bude hodně zajímavé, jak do vztahů vstoupí AI. Už nyní vidíme, že ji lidé používají jako podporu během seznámení nebo pro poradenství ve vztazích. 

Podle toho, co pozoruji, má dnes mnoho lidí obavy ze závazků. Čím to podle Vás je?

Jedním z důvodů je strach ze ztráty svobody a individuality – závazek je často vnímán jako omezení, které může narušit osobní autonomii nebo prostor pro seberozvoj. Dalším faktorem je nejistota a tlak na „dokonalost“ – lidé se obávají, že si vyberou špatně, nebo že vztah nebude odpovídat jejich vysokým očekáváním, což je umocněno idealizací vztahů na sociálních sítích. V neposlední řadě může hrát roli i zkušenost s neúspěšnými vztahy nebo rozvody v rodině, což v nich posiluje nedůvěru ve schopnost vztahů dlouhodobě fungovat.

Ghosting je velmi zraňující, zejména v pokročilejších fázích seznamování, protože se kontakt jasně neukončí a chybí nám vysvětlení. Je úplně v pořádku někoho odmítnout, ale rozhodně je vhodné své rozhodnutí komunikovat.

Vnímáte v této oblasti rozdíl mezi ženami a muži?

Ano, určité rozdíly na základě pohlaví existují, ale je to spíš individuální záležitost. Muži nicméně často vnímají závazky jako potenciální ohrožení svobody nebo kariérního růstu, protože tradiční genderové role mohou vytvářet tlak na to, aby byli hlavními poskytovateli, což může zvyšovat jejich obavy z odpovědnosti.

Na druhé straně ženy mohou mít obavy ze závazků kvůli strachu z nerovnosti ve vztahu, například že budou muset obětovat své osobní cíle kvůli péči o rodinu nebo partnera.

Jak moc ovlivňuje současnou generaci tzv. „paradox výběru“, kdy je na seznamovacích platformách k dispozici nekonečné množství možností?

Je pravda, že dnes panuje kultura nahraditelnosti, kdy se do vztahu dá jít rychle, ale taky ho lze rychle opustit. Je těžké se do konkrétního vztahu položit, když vím, že mě v aplikaci čekají další stovky, tisíce nezadaných lidí. Respektive, minimálně máme takový pocit – v realitě je seznámení často těžší.

Pokud však máme zkušenost, že se nám rande domlouvají jednoduše, tak pak je paradoxně náročnější se pro vztah rozhodnout. Vrtá nám přirozeně hlavou, jestli na seznamce nebude ještě někdo jiný, lepší. Takže spíš než abychom někoho poznávali do hloubky, tak se na tu seznamku vracíme a začínáme pořád od začátku a nemůžeme si vybrat. Paradox výběru vychází z ekonomické teorie – díky nepřeberným možnostem vzniká zmatek, jsme v paralýze, a nakonec si nevybereme nic.

Se sociálními sítěmi a online randěním se hodně často pojí i ghosting, kdy jedna strana utne bez vysvětlení kontakt...

Lidé ghostují, protože se neradi dostávají do střetu s náročnými emocemi druhé strany. Realitou je, že ghosting je velmi zraňující, zejména v pokročilejších fázích seznamování, protože se kontakt jasně neukončí a chybí nám vysvětlení. Je úplně v pořádku někoho odmítnout, ale rozhodně je vhodné své rozhodnutí komunikovat.

Můžete uvést příklad, jak druhého odmítnout „hezky“?

Po pár rande nemusíme důvody pro odmítnutí rozvíjet do hloubky, ale potřebujeme své rozhodnutí komunikovat. Například: Ráda jsem tě poznala, ale mám pocit, že od vztahu čekáme každý něco jiného. Hodně štěstí v dalším seznamování. To úplně stačí. Když se ptáme ve výzkumech, jak lidé chtějí být odmítnutí, tak naprostá většina uvádí, aby jim to bylo jasně, leč citlivě vysvětleno.

Věřím tomu, že přitažlivost může vzniknout časem a z takové té pomalé“ lásky se může nakonec vyvinout stabilní a zdravý vztah.

Současná doba klade důraz na individualismus, zatímco láska a vztahy často vyžadují kompromisy a spolupráci. Jak to vybalancovat?

Spokojené vztahy jsou harmonií mezi naplňováním vlastních potřeb, přijetím toho druhého takového, jaký je, a vzájemném růstu. Není jeden návod, jak to dělat. Důraz na individualismus můžeme sladit s potřebami vztahů tím, že kompromisy vnímáme jako příležitost k růstu, nikoli jako ztrátu vlastní identity.

Klíčem je udržovat zdravé hranice a osobní prostor, aby si každý ve vztahu zachoval svou autonomii. Otevřená komunikace o potřebách a hodnotách pomáhá předejít konfliktům mezi individuálními cíli a partnerstvím. Láska pak není protikladem svobody, ale vědomým rozhodnutím vytvořit vztah, který obohacuje oba partnery.

Mnoho lidí z mého okolí trápí, že na začátku byl vztah krásný, a po čase zevšedněl. Čím je to podle vás způsobeno? A věříte vy sama na zamilovanost, která trvá dlouhá léta?

Je to úplně normální vývoj. Na začátku, když jsme zamilovaní a máme růžové brýle, vypínáme kritické myšlení a jsme do vztahu hodně ponoření. Nedokážeme na toho druhého pohlédnout kriticky. Je jasné, že je to jiný pocit, než když po čase začneme vnímat partnera více realisticky.

Myslím, že zamilovanost po dlouhé roky úplně neexistuje. V něčem to „zevšednění“, ale může být i krásné. Partner už ví o našich nedostatcích, a přesto s námi zůstává, a naopak. To mi v něčem přijde ještě krásnější než ta zamilovanost.

A co dělat, abychom byli dlouhodobě spokojení? Vztah je trochu i práce, musíme prioritizovat společný čas, zaměřovat se na hlubší konverzace a blízkost a být k sobě laskaví. Snažit se, abychom vztah vědomě rozvíjeli.

Některé ženy mají vše – kariéru, peníze, spoustu přátel a koníčků, ale stále nemohou najít toho pravého. Bojí se podle vás muži úspěšných žen? Nebo kde je problém?

Strach mužů z úspěšných žen je jen jednou z možných příčin a pravděpodobně nejde o univerzální vysvětlení. Někteří muži mohou cítit ohrožení, pokud mají tradiční představu, že jejich hodnota spočívá ve finančním či profesionálním zajištění, což úspěšná žena může nevědomky narušit. Na druhé straně však problém často spočívá v tom, že tyto ženy jsou velmi nezávislé, mají vysoké standardy a omezený čas, což může zúžit okruh vhodných partnerů.

Co byste poradila někomu, kdo je unavený z online seznamování a chce najít partnera, který sdílí jeho hodnoty a cíle? Je třeba hledat offline?

Přijde mi, že to je vlastně jedno. Partnera, který sdílí naše hodnoty, můžeme najít online i offline. Vždycky to vyžaduje aktivitu a schopnost nevzdávat to. Seznamování je více o zkušenostech s odmítnutím než o velké zamilovanosti. Věřím, že je nutné u aktivního seznamování vydržet, a zároveň umět na začátku rozpoznat kontakty, které nikam nevedou, a odcházet z nich.

Vztah je trochu i práce, musíme prioritizovat společný čas, zaměřovat se na hlubší konverzace a blízkost a být k sobě laskaví. Snažit se, abychom vztah vědomě rozvíjeli.

 

Může se stát, že potkáme někoho atraktivního, kdo se nám velmi líbí fyzicky, ale podobné hodnoty nesdílí. Náš velký úkol je tohle uvidět a odejít. A na druhou stranu umět rozvíjet vztah s někým, s kým přitažlivost není tak velká, ale vnitřně cítíme, že jsme názorově kompatibilní. Dát tomu čas, jestli se přitažlivost nevybuduje časem.

Jaké strategie by podle vás ženy měly použít, když chtějí rychle rozeznat na seznamkách „zrno od plevele“? Máte nějaké tipy?

Málokdy to rozeznáme hned. Na začátku bych se zaměřila na to, jak se mnou komunikuje, jestli přemýšlíme podobně. Pokud si sedíme, je dobré si rychle domluvit schůzku. Na prvním setkání bych se zaměřila na to, jak mi s tím člověkem je, jestli hledá něco podobného jako já. Pokud je tam nějaká zvídavost, tak bych se potkala zase a poznávala ho dál.

Na seznamkách hodně rychle odmítáme lidi, ze kterých nejsme úplně nadšení. Ale na prvním rande nemusíme rozhodnout, jestli je to můj budoucí manžel anebo ne. Věřím tomu, že přitažlivost může vzniknout časem a z takové té „pomalé“ lásky se může nakonec vyvinout stabilní a zdravý vztah. Soustředila bych se na to, jestli se o mě zajímá, jestli se jeho slova shodují s činy, a dala nám čas se postupně poznat.

Jaké varovné ukazatele (red flags) na prvních schůzkách bychom rozhodně neměli přehlížet?

Na prvních schůzkách bychom neměli přehlížet nedostatek empatie a respektu k druhým, což často signalizuje budoucí problémy s přístupem ke vztahu. Varovné jsou také pokusy o znevažování našich hranic, pokud se druhý člověk nezajímá o náš život, nebo má velmi negativní pohled na svět nebo na vztahy.

Mnoho žen ve vyšším věku řeší, že chtějí rychle založit rodinu, vdát se. Nechtějí muže, s nimiž randí, děsit, zároveň nechtějí ztrácet čas. Co byste jim poradila?

Pro tuhle situaci mám velké pochopení, protože ženy prostě to biologické omezení mají. Pokud to tak mám a rodičovství je pro mě důležité, tak bych si s muži ověřovala, jestli taky chtějí v blízké budoucnosti rodinu a hledají vážný vztah. Vystrašit muže, kteří to tak necítí, rozhodně není špatně!

Zároveň, pokud je pro mě rodičovství takovou prioritou, že si bez toho neumím život představit, zamyslela bych se nad tím, jestli tohle musím nutně spojovat s partnerstvím. Neexistují pro mě i jiné způsoby? S klientkami o tom často diskutujeme. Variantou může být zmrazení vajíček, adopce, pěstounství, nebo mít dítě sama. Není to jednoduché přemýšlení, ale je dobré ty možnosti prozkoumat. To nám dodá klid i v procesu seznamování.

Související…

Manželka, milenka, nebo jen bokovka: Každá z nás vysílá k mužům podvědomý signál, tvrdí vztahová koučka
Dora Hanzelová

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...