Mnoho z vás to zažilo. Ve vztahu to dlouhodobě neklape, protože každá strana má v duši nashromážděné kilogramy křivd a nespravedlností. Žijete sice v režimu Manželství, s.r.o. – to znamená, že platíte složenky a děti jsou zdravé, ale k pocitu štěstí má vaše soužití hodně daleko.
Rozhovory vedete s obezřetnou nedůvěrou vojáků, kteří proti sobě stojí na frontě a momentálně jsou zalezlí každý ve svém zákopu. Většina konverzací se vyhýbá jádru nedorozumění a skrývá se za provozní věty typu: „Kup kuře, prosím“ nebo „Napsal jsi matce, že o víkendu přijedeme?“
Dlouhodobá zákopová válka na sebe postupně nabaluje další a další nedorozumění a končí jako sněhová koule obřích rozměrů. Ani jeden z vás není ochoten vylézt z bezpečí svého úkrytu, protože se bojíte, že vás partner okamžitě střelí (přinejmenším do nohy).
Každý pár by byl šťastnější, kdyby rozuměl tomu, co se partnerovi děje v hlavě. Ale v období studené války se nikomu nechce opustit komfortní zónu. Uvnitř tohohle zapařeného pelíšku se ale rozuzlení nedočkáte. Pokud se vám opravdu nechce „ven“, zkuste prozatím alespoň malý krůček. Zapracujte na dvou kritických momentech všedního dne – promyslete si, jak se spolu „hezky probouzet“ a jak se „správně vracet domů“.
Probuzení. Tolik chyb, přitom taková blbost
Každý z vás má o probuzení s partnerem poměrně jasné představy. Možná jste je nikdy nevyslovili nahlas, ale ve vašem podvědomí je uložen jeho ideální průběh od chvíle, kdy jeden z vás otevře oči. První modelová situace vás provede víkendovými variantami probuzení.
Víkendové probuzení (z pohledu muže)
Vašek procitá po rodinné návštěvě, kterou ovládl alkohol. Prostě to včera večer trochu přehnal, protože mu sedánky s tchyní nesedí, a on cítí, že od něj jeho žena Eva očekává, že se bude snažit. Alkohol však vždy nepůsobí jen jako sociální lubrikant, často jen shazuje zábrany. A Vašek si není jistý, jestli tchýni nějak neurazil.
Reklama
S pocitem nejistoty se probouzí vedle své ženy, která – soudě podle jejího hlubokého dechu – ještě spí. Na sobotní ráno se Vašek těšil celý týden. Během všedního pracovního režimu na sex ani nepomyslel. Dokončoval v práci projekt a každý večer byl sotva rád, že může vypnout mozek, pustit Netflix a usnout. Domácí atmosféra nijak nenaznačovala, že by o víkendu mohlo dojít k příjemnému milování, ale Vašek to v hlavě přesto nosil jako plán. Dokonce se na to dost těšil. Žena ho stále přitahuje, akorát by se nemusela pořád tvářit tak kysele. Má neodbytný pocit, že jí leze na nervy, a neumí si vysvětlit přesně čím. Ptát se jí ale rozhodně nebude.
Vašek natáhne nohu a pod dekou se manželky jemně dotkne chodidlem. Očekává vstřícnou reakci. Jakoukoliv. Eva však nereaguje. Aha, říká si Vašek v duchu. Buď jsem včera „zlobil“, to znamená, že jsem k její matce nebyl náležitě „líbezný“ a mám průšvih, nebo prostě opravdu spí.
(Chyba č. 1. Vašek nepoužívá přímou komunikaci, ale pokouší se uhádnout náladu své ženy).
Vašek zůstává v posteli, přestože je už plně vzhůru. Přemýšlí, jestli by neměl svou ženu vzbudit. Představuje si, že ji pohladí, otočí tváří k sobě, políbí a zahájí předehru. To vše se ale odehrává jen v jeho fantazii. V praxi se jen znovu pokouší své ženy alibisticky dotknout chodidlem. Opět bez výsledku. Vašek si uvědomuje, že soužití s Evou už dávno není tak ideální, jako bylo. Jeho myšlenky se posunou k představě, že Eva schválně předstírá, že spí, aby se vyhnula sexu. Vašek ještě chvíli čeká a pak do ruky vezme mobil a začne skrolovat sociální sítě. Eva stále spí a tak po chvíli vzdychne, vstane z postele a odchází si do kuchyně udělat snídani. Sobota začíná mírným dusnem, aniž by oba manželé byli vzhůru. Víkend je v ohrožení, protože není jasné, jak se Eva bude tvářit, až vstane. A Vašek už je mírně podrážděný. Nedošlo k sexu, který si v hlavě naplánoval. A navíc cítí manipulaci a zradu, protože sám sebe dokázal přesvědčit, že jeho domněnky jsou pravdivé. Víkend proběhne pravděpodobně v toxické atmosféře.
(Chyba č. 2. Vašek své domněnky dovedl až ad absurdum. Aniž by se přesvědčil, zda žena chce či nechce sex, došel ve svém fantazijním světě k závěru, že manželka na to nemá náladu. Sám tomu uvěřil, jelikož se ve stejných vzorcích chování pohybuje už měsíce či léta.)
Víkendové probuzení (z pohledu ženy)
Eva se probouzí a je rozčarovaná, aniž by otevřela oči. Přehrává si poslední dny a cítí se nedoceněná. Poslední měsíce má pocit, že je pro svého muže neviditelná. Neumí si vybavit, kdy se na ni naposled usmál anebo se jí zeptal, jak se má. Je naštvaná, že to Vašek nevidí. Je naštvaná, že na to nepřijde sám. Představuje si, že aspoň jeden den v týdnu nebude mít svěšené koutky a mrzutou náladu. Má pocit, že za to může ona, ale má taky vztek, že to musí snášet. Proč není ta princezna, o kterou se bude starat. Tak, jak jí před léty sliboval.
Někdo to prostě musí vzít na sebe. Rozbít ty vzorce domněnek a napřímit komunikaci. Jinak oba partneři zůstanou zavření ve světě svých očekávání.
Evino přemítání přerušuje dotyk Vaškova chodidla. Takže to jediné, na co myslí, je sex. Ale já tady nejsem proto, abych „mu podržela“, kdykoliv on bude mít chuť. Celý týden byl protivný a v pátek se choval k mé mámě s despektem jako vždycky. A to byla jediná věc, o kterou jsem ho prosila.
Vašek se znovu pokouší o dotyk. Přestala jsem si ho vážit, pomyslí si Eva. Kdyby to byl chlap, tak vyvolá sex jako chlap. Místo toho se zbaběle dožaduje souhlasu tou nohou. Neumí ani pořádně osouložit vlastní manželku. Kde je ten chlap-dobyvatel, kterého jsem si vzala? Navíc, já nemám za těchto okolností na sex ani pomyšlení. Kdyby mi třeba udělal snídani do postele, možná by se moje nálada změnila. Ale s tím nemůžu počítat. Když mu teď nevyhovím, urazí se a odejde do kuchyně. A víkend bude zase na prd.
(Chyba č. 1. Vašek je muž, který se bojí odmítnutí, a Eva ho v tom nechává vykoupat. Eva si nedokáže představit, co se honí hlavou Vaškovi, a je pohroužená do svého světa křivd).
Rozuzlení:
V takový moment musíte do hry co nejdříve vpustit nový prvek. Někdo to prostě musí vzít na sebe. Rozbít ty vzorce domněnek a napřímit komunikaci. Jinak oba partneři zůstanou zavření ve světě svých očekávání.
Jak by to mohlo vypadat?
Vašek se probouzí a má chuť na sex. Není si jistý, jestli Eva spí a jestli má na sex chuť.
Správná varianta A
Vašek to riskne. Pohladí svou ženu a aktivně přistoupí k předehře. Buď ho odmítne, nebo se přidá. Je to jedno. V případě odmítnutí se Vašek neurazí, ale nabídne s úsměvem snídani. Eva je ráda, že má vedle sebe chlapa, který se umí rozhodnout a zároveň je dost velkorysý a chápavý, že se po odmítnutí neurazí. Po snídani je nálada zcela jiná a víkend může začít. Třeba sexem.
Správná varianta B
Vašek něžně vzbudí manželku a zeptá se, jestli by si radši dala sex nebo snídani. Eva je překvapená aktivním chlapským přístupem, zamyslí se a odpoví: Asi snídani… a možná pak sex.
Mix domněnek a akumulovaných křivd dokáže zničit ideální ráno ještě předtím, než začne. (foto: Shutterstock)
Příchody, stejně důležitá část partnerského soužití
Eva je doma sama s malými dětmi. Představuje si, že Vašek přijde domů, usměje se, obejme ji a jako happiness manager celé rodiny přinese domů dobrou náladu. Tou představou žije po celý den, zatímco lítá okolo dětí, vaří, pere a vyměňuje plenky. Když se na konci dne otevřou dveře a Vašek vchází do dveří, je zklamaná. Manžel je naštvaný, tváří se kysele a unaveně. Zamumlá něco o tom, jak to bylo těžké v práci, a někam si zaleze.
Rozdíl mezi očekáváním a realitou je příliš velký. Eva je rozladěná a vypouští ze sebe proud provozních výčitek. Vašek se nechce hádat, ale cítí křivdu, celý den je v práci.
Naučit se „správně přijít domů“ není, jak se říká, žádná jaderná fyzika. Jde o to předřadit před své ego pocity svého partnera. Pro muže to v praxi může znamenat jen naladit před dveřmi úsměv, zapomenout na příkoří posledních dní a vstoupit do domu jako otec/manžel, který zná svoji roli a nebojí se jí.
Zeptat se své ženy, jaký měla den, věnovat jí pozornost a vyjádřit vděk za hodiny, které doma trávila mateřskými povinnostmi, to je přece naprosté minimum energie. Vašek by si měl uvědomit, že svou ženu miluje, a myslet na ni. Měl by vědět, že jeho žena bude šťastná, když vyjádří zájem a účast. A to i v případě, že Vašek přes den zažil něco objektivně zajímavějšího. I kdyby Vašek dělal rozhovor s americkým prezidentem, jeho ženu potěší, že se nejdříve zeptá, jak se měla ona, co zažila, jak to měla těžké, jak děti zlobily, a pochválí ji, jak to pěkně zvládá.
Skutečná investice do empatického příchodu nemusí trvat víc než pár minut, ale zásadním způsobem ovlivní, jak se bude zbytek rodiny cítit. Až se Vašek naučí zvládat příchody, zjistí, že s minimálním úsilím zvýšil pocit štěstí celé své smečky.
