Světový den uprchlíků, který připadá na 20. června, připomíná, že miliony lidí jsou nuceny utíkat ze svých domovů – ať již proto, že je tam válka, nesnesitelná bída nebo jim hrozí politické perzekuce. Uprchlíci jsou v současnosti skloňováni především v souvislosti s bezpečností Evropy, neuškodí přemýšlet o nich i z pozice sociální či lidskoprávní. Inspirativní může být německý projekt LidiceHaus, kde uprchlíkům, kteří by jinak trávili čas mezi zdmi utečeneckých táborů, nabízejí, aby sami zvolili, jak chtějí volný čas trávit…
Pracovníci z LidiceHaus v Brémách vytvořili sérii integračních programů zaměřených na mladé uprchlíky. Programy Your Voiceland (Váš hlas) nebo Involve (Zapojte se) mají za cíl aktivizovat a motivovat mladé uprchlíky, pomoci jim objevit své schopnosti. Ti pak učí druhé. Lektorky vzdělávacích programů Anette Klasing a Elisabeth Schindler nedávno navštívili Prahu, kde se podělily o své zkušenosti. „Snaží se dát hlas uprchlíkům, kteří tak mohou dělat i to, co sami chtějí, tedy nejen plnit příkazy. Lektorky a lektoři s nimi probírají, co je baví, co jim jde. Pak se to v nich snaží rozvíjet. V rámci projektu uprchlíci bubnují, tančí, věnují se filmové tvorbě nebo žurnalistice. Ti, kteří přišli podruhé, řekli, že největší zájem mají o vzdělávání v politice a historii. To je přece skvělé. Program je ‚nakopl‘," uvedla Zuzka Schreiberová z Multikulturního centra Praha, která je aktivní také v Iniciativě Hlavák, jež především v minulých letech, ale i nyní, poskytuje pomoc uprchlíkům, kteří cestují přes Českou republiku a byli zde dočasně umístěni do detenčních center. V současné době pomáhá i těm, co zde žádají o azyl nebo ho již získali.
Programy Your Voiceland nebo Involve mají za cíl aktivizovat a motivovat mladé uprchlíky
Dát naději a nerozdělovat
Uprchlíci se v rámci projektu LidiceHaus v Německu setkávají mimo jiné i s aktivistkami, které přišly do země jako migrantky a „někam to dotáhly“. To dává mladým uprchlíkům naději. „Zúčastňují se například veletrhu příležitostí, kde během tří minut řeknou zástupcům různých organizací, v čem jsou dobří a co by mohli nabídnout, pak zase přejdou ke stolečku, kde je zástupce jiné organizace. Ti jim pak dají zpětnou vazbu, je to vlastně taková příprava na pohovor, až si budou hledat práci,“ řekla Zuzka Schreiberová. Zmínila i další zajímavý německý projekt Gewitterziegen-Bouřlivé kozy, který je zaměřen na podpůrnou práci s dívkami a mladými ženami od 6 do 26 let z různého kulturního zázemí, tedy včetně muslimek. „Učí je tam přistupovat k životu podle feministických pravidel, zároveň respektují jejich náboženské vyznání,“ uvedla. Neřeší tam, kdo proč do země utekl, zda kvůli bídě nebo válce... Proč taky? V rámci nedávné diskuse Političtí uprchlíci dnes, zorganizované Multikulturním centrem Praha ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stifgung Praha v pražské restauraci Kabul, trefil řebíček na hlavičku moderátor Tomáš Samek, když řekl, že neustálé rozdělování uprchlíků a migrantů na politické a ekonomické může být ošemetné.
Miliony uprchlíků
Beseda se uskutečnila v rámci cyklu Lidové školy migrace 2017 a Martin Balcar z Amnesty International uvedl konkrétní čísla – v roce 2016 požádalo v ČR o azyl 1525 lidí, udělen byl 71 lidem, přičemž 391 lidí dostalo doplňkovou ochranu v době trvání jeden až tři roky. V rámci takzvaných evropských kvót ČR přijala 12 lidí ze Sýrie, nyní vláda – na návrh ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) – rozhodla, že už nepřijme žádného. Balcar uvedl, že organizace je opatrná ve zveřejňování konkrétních příběhů, protože někteří lidé by tím mohli být ohroženi. To se týká nejen lidí na útěku, ale i vězněných v konkrétních zemích – někde zveřejnění příběhu pomůže, jinde by mohlo poškodit. Organizace se věnuje nejen vězňům svědomí, ale i lidem, kteří jsou sužování bídou, protože i sociální práva jsou lidská. Některým lidem hrozí v zemi původu opravdu tvrdé tresty. „Dřív se zavíralo za rozvracení republiky, dnes se to často navleče na kriminální činnost,“ upozornil Balcar. U někoho, kdo se zprotivil státní moci, je kupříkladu nalezen nastrčený heroin… Není se co divit, že se lidé snaží z takových režimů utéci. Organizace si zakládá na tom, že neříká, která země je „zlá“ a „hodná“, ale poukazuje výhradně na konkrétní porušování lidských práv.
V současné době je na světě 21,3 milionů uprchlíků, přičemž asi 10 milionů lidí je bez státní příslušnosti
Tváře a osudy
Světový den uprchlíků vyhlásila OSN v roce 2000 jako výraz soudržnosti s Afrikou, den má i připomínat státy, které nejsou klidným místem pro život a lidé jsou okolnostmi donuceni k útěku ze své země. V současné době je podle údajů Agentury pro uprchlíky na světě 21,3 milionů uprchlíků, přičemž asi 10 milionů lidí je bez státní příslušnosti. Zuzka Schreiberová si díky práci v Iniciativě Hlavák, kdy poznala desítky až stovky lidí na útěku, kterým spolu s dalšími pomáhala přečkat dobu v ČR, zajistit je jídlem, pitím či ošacením a pokračovat do cílové stanice, pod rigidními čísly umí představit konkrétní tváře i lidské osudy, dodnes je s mnohými – i díky sociálním sítím – v kontaktu. „Je radost sledovat, jak se učí jazyky, jak dávají statusy na Facebook v němčině, jak se uchytili ve Finsku i jinde, jak se jim daří,“ řekla. „My z tvrdého jádra Iniciativy se nyní staráme o rodiny, které žijí v České republice, pomáháme třeba s doučováním dětí. A na Iniciativu Hlavák se může stále kdokoli obrátit, tak jednou měsíčně pomáháme lidem projíždějícím republikou,“ dodala. Znát tvář a osud aspoň jednoho uprchlíka je dobré i v tom, že člověk pak nepodléhá zprávám, které o lidech na útěku referují jako o „davu“, „invazi“ či „přílivu“, a odděluje uprchlíky od teroristů.
foto: archiv LidiceHaus, Shutterstock
