Život se psem je plný domněnek. Lidé a psi nemají společný jazyk, a tak vzájemné porozumění závisí na interpretaci chování a emočních signálů. Vypadá to snadno. Podáte psovi pamlsek a on se vám podívá do očí, jako by chtěl říct: „Děkuju, miluju tě!“ Zavrtí ocasem, pamlsek si vezme a spokojeně odkluše. Vy máte v tu chvíli pocit, že jste se svým mazlíčkem hluboce propojeni.
Je to tak ale doopravdy?
Nový výzkum Arizonské státní univerzity naznačuje, že lidé si vykládají emoce svého psa často špatně. Důvod? Mají tendenci promítat do svých mazlíčků své vlastní pocity, místo aby přesně četli projevy zvířete. Navíc k určení psích emocí používají spíše kontextové vizuální indicie, než aby se zaměřili na psa samotného.
„Lidé se nedívají na to, co pes dělá. Místo toho sledují situaci, která ho obklopuje, a na základě toho celou situaci hodnotí,“ vysvětluje spoluautorka studie Holly Molinarová. „Naši psi se s námi snaží komunikovat, ale zdá se, že my lidé jsme rozhodnuti dívat se na všechno kolem, jen ne na samotného chudáka psa,“ dodal spoluautor studie Clive Wynne.
Lidé neposuzovali emoce psa na základě jeho chování, ale na základě situace, ve které se zvíře nacházelo.
K nedorozumění přispívá i projekce lidských pocitů na psa, což ještě více zatemňuje skutečné pochopení toho, jak se váš pes cítí a co vám chce sdělit.
Testování lidského vnímání
Molinarová a Wynne během studie nahrávali psa na video v situacích, které považovali za pozitivní i negativní. Do první skupiny patřily věci jako nabídnutí vodítka nebo pamlsku a do druhé jemné pokárání nebo vytažení obávaného vysavače.
V první části experimentu pak lidem ukázali tato videa bez úprav. Ve druhé části sestříhali videa tak, aby pes, který byl natočen ve šťastném kontextu, vypadal, že byl natočen v negativní situaci, a naopak pes natočený původně v negativní situaci měl na konečném videu pozitivní kontext. V obou experimentech lidé hodnotili, jak šťastní a nadšení podle nich psi byli.
Překvapivé zjištění: Lidé si psa nevšímají!
Výzkumníci zjistili, že lidé vnímají náladu psa na základě všeho, co se na videích nachází, kromě psa samotného. „Když vidíte psa, který dostává pamlsek, předpokládáte, že se musí cítit dobře. Když vidíte, že na psa někdo křičí, předpokládáte, že se cítí špatně. Tyto předpoklady o tom, jak si myslíte, že se pes cítí, nemají nic společného s chováním psa nebo jeho emocionálními signály, což je velmi zarážející,“ říká Molinarová.
Vystresovaní psi mohou funět, olizovat si pysky, odvracet hlavu, nebo dokonce ztuhnout. Někdy stočí uši dozadu a hlavu skloní pod ramena.
„Když lidé viděli video, na kterém pes zjevně reaguje na vysavač, všichni tvrdili, že se cítí špatně a je rozrušený,“ vysvětluje. „Když však sledovali video, na kterém pes dělá přesně totéž, ale tentokrát zřejmě reaguje na to, že vidí své vodítko, všichni uvedli, že je šťastný a klidný. Lidé neposuzovali emoce psa na základě jeho chování, ale na základě situace, ve které se zvíře nacházelo.“
Strach? Ani ten nepoznáme
Jiní výzkumníci zase zjistili, že lidé dokonce ani nedokážou poznat, že je jejich pes ve stresu kvůli běžným hlukům v domácnosti. Je dobře známo, že některé hlasité zvuky, jako je ohňostroj nebo bouřka, vyvolávají u psů úzkost. Spouštěčem ale mohou být i běžné zvuky, jako je například vysavač či fén.
Výzkum zjistil, že vysokofrekvenční přerušované zvuky, jako je pískání detektoru kouře, vyvolávají u psa úzkost s větší pravděpodobností než nízkofrekvenční nepřetržitý hluk.
„Víme, že existuje mnoho psů, kteří jsou citliví na hluk. Mnohokrát ale podceňujeme jejich bázlivost vůči hluku, který sami považujeme za normální, protože neumíme číst řeč psího těla,“ uvedla autorka studie Emma Griggová z Kalifornské univerzity v Davisu.
Mezi běžné příznaky úzkosti psa patří krčení se, třes nebo pomalé ustupování, což pozná skoro každý. Vystresovaní psi ale mohou také funět, olizovat si pysky, odvracet hlavu, nebo dokonce ztuhnout. Někdy stočí uši dozadu a hlavu skloní pod ramena.
To, že váš pitbul zaručeně nikdy nikoho nepokousal, neznamená, že nezaútočí nikdy. Zaútočí, pokud k tomu bude mít důvod.
Zásadní rozdíly mezi plemeny
Specifickou kategorii v tomto směru tvoří psí plemena. Ani jim lidé nerozumí. Každé plemeno se přitom vyznačuje specifickými vlastnostmi a chováním, které jen málokdy dokáže pedantská výchova zcela přeučit. Například border kolie je pastevecký pes, a i když vyroste v paneláku na Jižním Městě a nikdy nepřijde do styku s ovčím stádem, vždycky bude mít tendence nahánět do houfu – třeba vaše batolata. Retrieveři zase byli vyšlechtěni k tomu, aby na honech přinášeli mrtvou zvěř, a nejspíš tak budou tahat uhynulá zvířátka i k vám před dům.
To samé platí o bojových plemenech. To, že váš pitbul zaručeně nikdy nikoho nepokousal, neznamená, že nezaútočí nikdy. Zaútočí, pokud k tomu bude mít důvod. Pitbulové byli vyšlechtěni k boji. To je také důvod, proč jsou v USA dle neziskové organizace DogBite.com zodpovědní za 60 % úmrtí lidí po pokousání psem, a v mnoha zemích, jako například v Německu, je jejich dovoz úplně zakázaný.
Jak porozumět svému psovi?
Na závěr jedna dobrá zpráva – svému psovi se můžete naučit porozumět. Chce to jen trochu praxe.
„Prvním krokem je prosté uvědomění, že nejsme tak dobří ve čtení psích emocí,“ vysvětluje Molinarová. „Musíme být pokornější v tom, jak si vykládáme chování našich psů. Osobnost každého z nich, a tedy i jeho emocionální projevy, jsou jedinečné. Opravdu tedy věnujte pozornost signálům a chování svého psa,“ doporučuje.
Když na svého psa křičíte za to, že něco provedl, a on se tváří provinile, je to opravdu proto, že se cítí provinile, nebo proto, že se bojí, že ho budete kárat ještě víc? „Pokud věnujete vteřinu nebo dvě navíc tomu, abyste se soustředili přímo na chování svého psa, nikoli na situaci kolem něj, může vám to hodně pomoci získat skutečný přehled o jeho emocionálním stavu. To povede k vytvoření silnějšího pouta mezi vámi,“ dodává na závěr.
