Všechny lidské bytosti spojuje jedna základní touha a potřeba. Každý člověk bez ohledu na národnost, rasu, vzdělání a životní podmínky touží po tom být šťastný. Co ovlivňuje, zda se cítíme na naší cestě životem opravdu šťastní? Na tuto otázku se snaží lidstvo odpovědět celá tisíciletí a já přináším 6 bodů ze svého pozorování a letité praxe, které ve štěstí mým klientům brání.
Jasně a srozumitelně otázku zodpověděla nedávno publikovaná zřejmě nejdéle trvající Harvardská studie vedená americkým psychiatrem a profesorem Robertem Waldingerem (čtěte zde). Ukázala, že „faktorem štěstí“ nejsou ani peníze, ani sláva, přestože by pro ně hlasovala většina dotázaných současníků. Štěstí vám bohužel nezaručí ani tvrdá práce, které věnujeme více než 1/3 veškerého našeho času. Výsledek 75 let dlouhého dotazování stovek účastníků studie potvrzuje moudro staré, jak lidstvo samo: To, co nás udržuje zdravějšími a šťastnějšími, jsou kvalitní blízké vztahy. Tečka!
Jak jednoduché a srozumitelné. Proč je ale tak nesmírně těžké podle srozumitelné pravdy i žít. Pro někoho je navázání a udržování blízkých partnerských, přátelských i dalších vztahů samozřejmostí. Pro někoho je to vyložená alchymie. Setkávám se především s lidmi, kteří mají naplněné peněženky, jsou úspěšní, někdy i slavní a naprostá většina z nich velmi tvrdě pracuje. Jejich vztahy ale zas až tak spokojené nejsou. Především ne ty partnerské.
Zamyslela jsem se nad tím, zda mají tito lidé některá témata společná. A došla jsem k následujícím postřehům, které by mohly inspirovat i vás:
Odpovědnost
Za to, že jejich vztahy nefungují, obviňují vždy někoho venku. „Za můj rozvod může partner, jeho milenka, moji rodiče, špatná finanční situace, finanční krize...“ Těch výmluv jsou schopni naskládat dlouhou řadu, aby si nemuseli přiznat, že za svoji lásku, štěstí, vztahy si zodpovídá každý sám. Přijmout zodpovědnost se dnes ale nenosí, vždycky se tam venku najde někdo, koho bychom z vlastní nespokojenosti mohli obvinit.
Pozornost
Pokud vztahům (a platí to o všech blízkých, o partnerovi, o přátelích, o rodině) nevěnujeme pozornost a energii, vztah se nevyvíjí. A když se jakýkoliv vztah nevyvíjí dál, do nové kvality, vlastně strádá. Láska ani sex nejsou jednou provždy, nejsou definitivní. Je třeba je sytit. U dlouhodobých partnerství to platí možná dvojnásob. Uvažujme stále, jak toho druhého potěšit, co mu udělá dobře. A pak této aktivitě věnujme to nejdražší – náš čas a pozornost.
Vztahy jdou samy
Lásce a vztahům se jako první učíme v rodině. Pokud jsme doma u rodičů láskyplný partnerský vztah neviděli, je potom o to obtížnější vytvořit vlastní kvalitní smysluplné partnerství. V době, kdy je více než polovina manželství rozvedených (u vztahů na psí knížku jde rozchod ještě snadněji), se nemáme kde pozitivně inspirovat.
Ve škole se o vztazích vlastně nic neučí. Učit se z romantických filmů je upřímně iluze, která vede ke hledání prince na bílém koni. Nezbývá než se učit z vlastních chyb. A to je časově náročná a bolestivá cesta. Naštěstí celá řada lidí už dobloudila ke koučům, terapeutům, psychologům a vztahová témata s nimi řeší.
Zdravé sebevědomí
Hluboké sebepoznání je pouť k sebepřijetí a přiměřenému sebevědomí. Najít vyvážený sebenáhled na půli cesty mezi narcismem a sebeobětováním je užitečná práce. Mnoho lidí hledá štěstí ve vztahu. Pokud ale nejsou spokojeni sami se sebou, pravděpodobně jakýkoliv vztah jim k jejich vnitřní rovnováze nepomůže. Lidem bez sebepřijetí se velmi obtížně nalézá harmonie mezi dáváním a přijímáním v partnerství. Pokud ale máte rádi sami sebe, pak se k tomu mnohem pravděpodobněji může přidat i někdo další.
Opravdovost
Časté hry na takovou ženu (totéž platí i u mužů), jakou by mne partner chtěl mít, respektive jakou si já myslím, že by ocenil, vedou leda tak do pekel. Partner pak miluje někoho jiného než právě vás a ani vy v takové masce nemůžete být plní a skuteční. Navíc ji lze udržet jen krátkodobě. V případě dlouhodobého předstírání se cítíte nepochopení a zneužívaní. Jasně a srozumitelně komunikovat, co cítím, jak situace prožívám, je postup vedoucí k opravdovému porozumění a partnerství.
Laskavost a vděčnost
Je pro vás sklenice poloprázdná nebo poloplná? Nejde o nekritický a naivní optimismus či pozitivismus za každou cenu, ale o to, čemu vědomě věnujete svou pozornost. Zda negativní myšlenky nerozvíjíte a vyhledáváte ty příjemné. Zda umíte být vděční za jakoukoliv zdánlivou drobnost ve vašem životě a laskavě ji sdílet i s tím druhým. Prožívání štěstí je vědomá volba a je jen na každém z nás, zda si vybíráme život v utrpení nebo v radosti a spokojenosti.
S lidmi pracuji přes 20 let a vím, že každý rád hledá snadná a rychlá řešení. Pokud mluvíme o spokojenosti a štěstí a vy se tak necítíte, pusťte se do změny teď. Nikdo jiný to za vás neudělá. Ne zítra ani za měsíc, i když pro odsunutí můžete mít ty nejlepší důvody. Právě teď. Vždyť nejde o méně než o život.
foto: Veronika Vinterová, Shutterstock, zdroj: Náhoda