Takovéhle a podobné otázky se většině z nás hodí hlavou, když začínáme randit s někým novým. A nechceme se pohnout ve vztahu dál, dokud na ně nenajdeme uspokojivé odpovědi. Co nám rozhodování pomůže usnadnit?
Profesorka Alexandra Solomon tvrdí, že u nového potenciálního partnera je důležité zjistit, zda má schopnost tzv. vztahové sebereflexe. „Ty, kteří tuto schopnost mají, poznáte podle toho, jak hovoří o svých bývalých partnerech. Neříkají: ‚Ona se ke mně chovala hrozně…‘ ‚Vůbec mě nechápal…‘ Naopak vnímají partnerské konflikty jako výsledek působení dvou stran a příležitost k vzájemnému růstu.“
Práce se zpětnou vazbou
Podle Solomon si tito lidé zároveň uvědomují, jak předchozí vztahy formovaly jejich současné postoje. Dokážou přijít na to, co v nich vyvolalo negativní emoci, a následně to i pojmenovat. Současně zvládají přijmout zpětnou vazbu na sebe samé bez boje či útěku. Anebo trochu víc realisticky – pohádají se, utečou, ale když vychladnou, uznají vlastní chybu a poučí se z ní. Pokud tedy jdete na rande s člověkem, který začne o svých předchozích vztazích hovořit jako o těch, kde byl nepochopenou a ukřivděnou obětí, je to znamení, že nebude mít dostatek vztahové sebereflexe a své chyby bude opakovat.
Kliďas nebo nervák
Druhou podstatnou věcí, kterou je dobré pozorovat, je tzv. proces akce a reakce druhého. Co to znamená? Dlouhodobé vztahy jsou plné nečekaných událostí, které musíme řešit. To, jak váš partner bude v budoucnu reagovat vůči vám, můžete vypozorovat už na začátku. Jak se váš protějšek zachová, když mu donesou v restauraci špatné jídlo? V obchodě mu špatně vrátí při placení? Někam jedete a kdosi vám zkříží cestu? To vše jsou situace, které vám mohou pomoci rozpoznat, k jakému typu reakce váš partner bude tíhnout.
Každý z nás má občas tendence k boji, jindy k útěku a někdy umíme reagovat s rozvahou. Ale často právě jen k jednomu z oněch přístupů tíhneme nejvíce.
Když se setkáme s nějakou negativní situací, můžeme zpravidla zareagovat třemi způsoby. První z nich je boj – začneme být hlasití, obviňujeme a napadáme ostatní. Ti méně odvážní z nás naopak tzv. utečou, neboli přestanou mluvit, cítí se zahanbeně a snaží se celou situaci co nejrychleji ukončit. Třetí možností je podniknutí kroků k pochopení situace. Zastavíme se a snažíme se najít cestu, jak věci řešit bez obviňování druhých.
Každý z nás má občas tendence k boji, jindy k útěku a někdy umíme reagovat s rozvahou. Ale často právě jen k jednomu z oněch přístupů tíhneme nejvíce.
Všímejte si signálů už od počátku
Proč je dobré sledovat reakce možného partnera ve frustrujících okamžicích, i když se situace netýká vás? Protože v dlouhodobém vztahu někdy právě vy budete oním narušitelem. Uděláte něco nepříjemného nebo rozčilujícího a tentokrát reakce bude patřit vám. Dokážete se s ní vyrovnat?
Reklama
Pokud se tedy chcete vyvarovat okamžiku, kdy si po měsících či letech všimnete, že váš partner je „chronický cholerik“, nebo se vám partnerka změní na „šílenou hysterku“, všímejte si signálů už na začátku. Člověk se vztahovou sebereflexí a schopností reagovat s rozvahou má minimálně potenciál k fungujícímu vztahu.
foto: Shutterstock, zdroj: Grow Job
