Turistická oblast Gemer skrývá kdejaké tajemství. Cestovatelé tady objevují krajinu od pramene Hronu na severu k výběžkům Cerové vrchoviny na jihu a od Sorošky na východě k oždianským serpentinám na západě. Současně také poznávají život mocného uherského rodu Andrássyovců. Jeden z nich, Dionýz, se vymkl rodinným tradicím a oženil se s neurozenou dívkou. Tady začíná příběh slovenského Tádž Mahalu.
Když pojedeme od Košic směrem na Lučenec, uvidíme zhruba po šedesáti kilometrech unikátní secesní stavbu v rozlehlém parku. Byla postavena v letech 1903 – 1904. O výstavbu a výzdobu mauzolea se postarali mladí mnichovští umělci. Plán stavby vytvořil tehdy jen osmadvacetiletý profesor na umělecko-průmyslové škole, Richard Brendl. Sochařské práce včetně sarkofágů jsou dílem akademického sochaře Maxe Fricka, malířskou a mozaikovou výzdobu vytvořil Karol Throll, zlatnické detaily měl na starosti Adolf Mayerhoffer.
Vstup do mauzolea, které je zhotovené z bílého pískovce, pocházejícího z města Sóskút nedaleko Budapešti, hlídají andělé se založenými křídly v nadživotní velikosti. Nejobdivovanější ze všech soch je ale vyobrazení jezevčíka, věrného psa Dionýze a Františky, zhotoveného z červeného mramoru.
Před hlavním bohatě zdobeném oltářem jsou umístěné dva sarkofágy. Jeden patří Františce, druhý Dionýzovi.
Výjimečný Dionýz Andrássy
Prvorozený syn Juraje Andrássyho, nejspíš enfante terrible rodiny, se rozhodl jít za svou láskou. V roce 1886 se jednatřicetiletý hrabě Dionýz oženil s dcerou ředitele vídeňské konzervatoře, Františkou Hablawcovou. Porušil tak šlechtické a feudální zvyklosti. Jeho družku nikdy Andrássyovci neuznali za příslušnici rodu a on byl vyděděný z veškerého majetku. Sám se vzdal grófského titulu a s Františkou odešel do jiného světa, než představovalo rodinné Andrássyovské uherské panství. Usadili se v Mnichově, kde pomáhali sirotkům, vdovám, starým a chudým lidem. Byl prvním, kdo dával, dnešními slovy řečeno, sociální důchody starým a nemohoucím lidem.
Kopule s anděly je nejhonosnější a nejnáročnější výzdobou mauzolea.
Láska to byla i přes všechna příkoří veliká
Jak se říká až za hrob a v životním osudu Dionýze a Františky doslova. Když Františka v roce 1902 zemřela, nechal pro ni Dionýz postavit v Krásnohorském Podhradí velkolepou samostatnou secesní hrobku. Z dnešního pohledu musíme uznat, že skutečně velkolepá je. Nad erbem rodu Andrássyovců na vrcholu kopule mauzolea je umístěné životní heslo Dionýze a Františky: Nevzdávat se, ale být.
Příběh mauzolea, Dionýze a Františky tak trochu připomíná i historku na pozadí monumentálního pomníku v Ágře v Indii, který nechal vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy. Chtě nechtě musí o osudech obou panovníků člověk přemýšlet, pokud cestuje slovenským gemerským krajem a zastaví se v Krásnohorském Podhradí.
Čtěte také:
Tip na výlet? Prohlédněte si ornamenty v Čičmanech
Poušť Kalahari skrývá unikátní oázu
Chcete cestovat a nemáte na to?
Kde v Čechách uvidíte nejkrásnější podstávkové domy
foto: Košice Región Turizmus
