Do Indie jsem se před nedávnem vypravila na pozvání Indické asociace průmyslového konopí na jejich konferenci věnovanou právě tomuto tématu. Jezdím po podobných akcích už nějakou dobu, ale tentokrát jsem cítila, že tento výlet bude v něčem jiný...
Z Indie jsem totiž měla naplánovanou cestu do Nepálu, který je na mém listu splněných přání. Na letišti v Delhi mě v pět ráno vyzvedl Shantanu Mishra, zakladatel Indian Hemp Association, s kterým jsem se sešla před lety na konferenci v Německu. Jeho obdiv ke konopí a snaha měnit svět mi byla tak bytostně blízká, že se z nás zanedlouho stali dobří přátelé. Shantanu mě představil své rodině a ukázalo se, že do svých konopných aktivit zapojil i svého otce, který měl v počítači obdivuhodnou sbírku archivních dokumentů o konopí v Indii od historie, užití v ajurvédě až po výsledky nejnovějších vědeckých studií.
Konopí roste v Indii po celá tisíciletí, stále je však jeho využití ještě v plenkách.
Legální a bezpečné konopí
Druhý den jsme se v patřičném dress code vypravili na konferenci. Úvod začal pro Indii tradičně ceremonií ohně. Můj příspěvek nesl název Patient Focused Cerification – standardy kvality pro konopnou produkci, což je projekt, na kterém pracuji v rámci pražského institutu ICCI. Snažím se cestami do vzdálených koutů planety šířit povědomí o tom, že způsob bezpečné a legální produkce konopných produktů existuje. Moderní historie konopí v Indii je ještě v plenkách, a proto nejzajímavější na konferenci nebyly ani tak vlastní příspěvky, jako spíš osobní setkání s lidmi, co na akci přijeli. Velkou ctí mi bylo potkat se s režisérem filmu Bom Bom Amlanem Dattem. Amlanův film je o Malaně, kultovním místě ve státě Himachal Pradesh, kde tradice pěstování konopí nezemřela ani přes prohibici. Konopí zde roste po tisíciletí a místní z něj vyrábí krom proslaveného čarasu i vlákno pro výrobu provazů či sandálů. Namísto vizitky jsem dostala cédečko s filmem a věnováním neb se ukázalo, že přátelé, co jezdí do Malany už přes 20 let, se v tom filmu také objevili a s Amlanem se znají.
Za konopím do Rishikeshe
Po konferenci jsme se vydali na cestu do Rishikeshe ve státě Uttarakhand na sever od Delhi, který je zatím jediným indickým státem, jež se snaží umožnit pěstování konopí pro průmyslové účely. Druhý den ráno jsme měli domluvené schůzky v hlavním městě Dehradum cca hodinu cesty od Rishikersh. První zastávkou byla Áyurvédská univerzita, založená až v roce 2008. Schůzka se konala přímo na fakultě Ayurvédy, která má za sebou pouhopouhý rok fungování.
Nepálci se učí postavit si dům z lokálních zdrojů vlastními silami.
Při rozhovoru s ředitelem fakulty Dr. Kumarem se ukázalo, že ačkoliv jsou na začátku, mají velké ambice a rozestavěné budovy. Zanedlouho tu v okolí budou sloužit jako nemocnice, koleje pro ubytování studentů a knihovna, to vše doplněné přírodním parkem léčivých rostlin a stromů. Exkurze fakultou Ayurvédy probíhala v jediné dokončené budově, kde žáci absolvovali přednášky a kde se zároveň nacházela i nemocniční lůžka s pacienty. Ve vchodu do budovy byla otevřená univerzitní lékárna, která doslova přetékala ayurvédskými preparáty nejspíš z celé Indie. Když se řeč svedla na konopí v ayurvédě, Dr. Kumar vzpomněl, že existuje nespočet receptů s různými konopnými ingrediencemi, a smutně dodal, že jejich použití bohužel omezuje úřad pro narkotika.
Na návštěvě v AYUSH
Nadřazeným orgánem úřadu pro narkotika je Ministerstvo Ayurvédy a jógy, tzv. AYUSH (Ministerstvo Ajurvédy, jógy a Naturopatie, Unani, Siddha a homeopatie). O existenci tohoto ministerstva jsem až do téhle chvíle neměla ani tušení a od prvního momentu mi bylo sympatické. Když se Shantanuovi podařilo domluvit nám s hlavní zástupkyní ministerstva AYUSH ve státě Uttarakhand schůzku, byla jsem nadšená. Dr. Bhupinder Kaur Aulakh naše nadšení moc nesdílela, spíš vypadala zaskočená, že s ní přicházíme mluvit o konopí. Požádala nás o vědecké důkazy, které si prý se zájmem přečte, a uvidí, co se dá dělat.
Ženy vyrábí z konopí krásné látky.
Z konopí se stane látka
V Institutu přírodních vláken (Utarakhand Bamboo & Fiber development board), který byl naší poslední zastávkou, zpracovávají konopí rostoucí planě na severu Indie. První fáze – oddělení vlákna od pazdeří – se děje víceméně ručně přímo v místech, kde konopí roste. Získané vlákno dopravené do institutu se pak zpracovává na mykacích strojích, které vlákno zjemní. Měli jsme možnost vidět vzorky přízí i látek, ale co se týče kvality nutno přiznat, že Indové značně pokulhávají za sousední Čínou.
Od Beatles po nelegální palírnu
Poslední den v Rishikesi jsme navštívili ašram, kde Beatles skládali své nejslavnější skladby a z kterého dnes zbyla jenom ruina. Přesto tady stála vstupenka jen o něco míň než na Taj Mahal. S Rishikesem jsme se rozloučili koupelí v Ganze a vydali se zpátky do Delhí. Cestou jsme se zastavili na College of Engineering Roorkee (COER) poblíž Haridwaru. Probíhala tu zemědělská konference pro víc jak 1000 studentů, na kterou přiletěl ministr zemědělství vládní helikoptérou. Ve svém příspěvku, který mi Shantanu zběžně přeložil, mluvil o potřebě zlepšovat kvalitu půdy, rozvíjet ekologické zemědělství a hledat nové alternativy pro ozelenění indického venkova. Nejvíce pěstovanou plodinou je tady cukrová třtina, jejíž monokultury byly vidět široko daleko, neboť právě probíhala sklizeň. Na otázku, na co potřebují tolik cukru, mi Shantanu s úsměvem pokynul k jedné z nelegálních palíren na kraji ulice, kterou jsme právě míjeli.
Stavba konopného domu není náročná ani časově, ani finančně.
Do Nepálu
Po týdnu v Indii jsem se ocitla na letišti v Nepálu, kde mě naložili do velkého offroadu, který mě odvezl přes hory na jihovýchod Nepálu do oblasti Janakpur. Tam už na mě čekali Dhiraj Shah a jeho žena Nivedita, které jsem potkala měsíc a půl zpátky na Health and food Summit v Polsku. Slovo dalo slovo a já se rozhodla je navštívit a přiložit ruku k dílu jejich projektu Hempowering-buttom up. Dhiraj se po ničivém zemětřesení v Nepálu v roce 2015 rozhodl vrátit ze své pracovní stáže v Evropě do Nepálu a zapojit se do obnovy domů zničených zemětřesením. Původní myšlenka využití divokého konopí pro výrobu konopného betonu se ukázala být dobrou cestou. V únoru 2016 dostavěli pomocí konopného betonu část nemocnice Dhirajova otce v malém městečku nedaleko Janakpur. Ke stavbě přizvali experta na konopné stavby a zakladatele Mezinárodní asociace konopné stavby Steva Allina, který jim pomohl zahájit projekt a naučil je, jak udělat nejlepší mix.
První tři domy postavené z konopí mají sloužit rodinám bez domova.
Domy z konopí
Na podzim 2016 už měli připravené plány na stavbu tří domků, které chtějí postavit jako vzorové stavby a nabídnout rodinám bez střechy nad hlavou. Když se jim pak v půli listopadu ozvali dva stavitelé alternativních staveb z Francie, kteří přijeli do Nepálu pomáhat s obnovou staveb po zemětřesení, nebylo už na co čekat. Společně se pustili do přestavby malého hliněného domku, ve kterém žije vdova se čtyřmi dětmi. Za pouhý měsíc stavbu konopného domku dokončili a domek teď slouží ke shánění peněz na stavbu dalších domů. Cílem projektu je naučit Nepálce postavit si dům z lokálních zdrojů a vlastními silami. Záměrně nepoužívají vápno, které se běžně do konopného betonu přidává, protože se snaží jít nejbezpečnější cestou. Plané konopí v Nepálu není těžké najít, jen jej musí přivézt z hor do míst, kde se zpracuje. Jednoduchý dekortikátor umožní získat ze stonku vlákno a pazdeří, které se pak promíchá s hlínou, vodou a trochou prachu z cihel. Do připravených bednění se nasype směs, udupe a nechá zatvrdnout, druhý den se bednění sundá a může se použít znovu. Tímto způsobem by mohli do několika let vzniknout v Nepálu a okolí celé konopné vesnice.
Čtěte také:
Pomalý metabolismus? Zkuste konopí!
Už víte, kde se staví město snů?
Pozitiva i úskalí slaměného domu. V Nebrasce ho sežraly krávy
Autor: Hana Gabrielová
